Zbytek večera jsme si pouze povídali a hráli hry na X-boxu. Všechno bylo jako dřív, všichni se chovali bezstarostně, ale každý z nás věděl, že tu nikdo není na dovolené. Kdyby bylo vše, jak má být, nejsme tu spolu. Tony byl celou dobu pryč, jenom občas doběhl s metrem si mě přeměřit.
„Proč jsi se mnou nešla už v Miami?" Zeptal se mě Steve a já si zkousla ret.
„Ještě jsem nevěděla jak na tom S.H.I.E.L.D je. Všechno jsem dělala na pokyn Coulsona, nemohla jsem se prozradit." Pokrčila jsem rameny.
„A proto jsi do sebe nechala mlátit od toho Hydráckýho Warda?" Lehce podrážděně vyjekl Steve. Místo mne odpověděl Sam.
„Hele žije? Žije. Dál to neřeš. Pár vad na kráse si teda odnesla, ale alespoň jí tady máme." Zasmál se a podíval se na můj ukázkově vyražený tub.
„Už jsem se za něj Lee třikrát omlouval." Tváře Steva opět zčervenaly a já se musela pouze zasmát.
„To se dá opravit," pokrčila jsem rameny. „až bude čas, nechám si to spravit." Dále jsme se o tom nebavili.
„Co chcete udělat se S.H.I.E.L.D?" Zeptala jsem se jich a všichni se začali nervózně ošívat. Nakonec se slova ujal Bruce.
„Tohle je teď nový S.H.I.E.L.D. Ten ovládaný Hydrou se musí zničit." Zkrátil to a já přikývla.
„Bojem vyhrát nemůžete." Řekla jsem ihned a oni přikývli.
„Proto máme lidi uvnitř, ale je jich málo." Sklopil pohled a já se usmála.
„S tím můžu něco dělat, nemáte tu mobil?" Zeptala jsem se jich odhodlaná obvolat své bývalé spolužáky. Již byli vystudovaní, stačilo je pouze zasvětit do plánů. Teď už všichni můžou vědět, že jsem naživu. Projektu Salvator jsem už nebyla vázaná a co by mi mohl S.H.I.E.L.D udělat?
„Stark nám zajistil síť, kterou nelze zaměřit. Na." Sam mi hodil svůj mobil a já ho levou rukou lehce neobratně zachytila. Jako prvního jsem zavolala Martina Buraese. Doufala jsem, že mi to vezme. Dlouho jsem se s ním neviděla, neozvala jsem se mu. Vlastně jsem svého nejlepšího kamaráda z akademie velmi zanedbala. A po smrti Ellie mi z akademie zbyl pouze on. Mobil chvíli vyzváněl, až poté se ozval Martinův hlas.
„Agent Buraes, prosím?" Ozval se hluboký hlas v telefonu a já se musela usmát.
„Martine, agent ti před jménem sluší." Úplně jsem zapomněla na to, že neví, kdo volá.
„Promiňte, kdo volá?" Jeho hlas zněl stále pevně. Trošku jsem se začervenala, nepozornost.
„Tady Lea. Lea Moon." Představila jsem se a čekala na jeho reakci. Mohla jsem slyšet lehké uchechtnutí.
„Nedělejte si ze mne legraci. Lea je už přes rok mrtvá." Zkousla jsem si ret.
„Vážně jsem to já. Buráku, věř mi." Řekla jsem mu jeho starou přezdívkou. Na druhé straně bylo chvíli ticho.
„Nikdo jiný mi tak neříkal, jenom," nenechala jsem ho doříct větu.
„Jenom já a Ellie." Dopověděla jsem za něj.
„Jak to je možný? Byla jsi mrtvá." Jeho hlas nezněl tak sebejistě jako na začátku. Zněl odevzdaně, zvědavě a trochu nejistě.
„To teď není důležitý. Pár věcí mi chybí, ale žiju. Mám na tebe prosbu." Začala jsem. I když Martina znám dlouho, musím si ověřit jeho loajalitu. Martin jenom zakašlal a čekal na to, co mu řeknu.
„Kde sloužíš?" Zeptala jsem se ho.
„Šestá rota." Odpověděl a já se podívala na Natashu.
„Šestá rota." Řekla jsem a Natasha se usmála.
„Tam by podle Coulsona nemělo být tolik lidí Hydry. Není to moc významná část S.H.I.E.L.D." Odpověděla a já se usmála. Teď přijde ta hlavní zkouška. Věřila jsem mu, vždy Hydru nenáviděl, zabila mu rodiče.
„Hail Hydra." Řekla jsem pouze a na druhé straně bylo ticho.
„Proboha Leo neříkej, že jsi s Hydrou? Musel bych tě jít osobně zabít." Mluvil vážně.
„Ve stavu, v jakém jsem, bys to neměl ani těžké," zasmála jsem se. „vítej u nového S.H.I.E.L.D." Řekla jsem. Martin očividně nechápal.
„S.H.I.E.L.D ovládá Hydra. Jediné, co jí brání převzít vládu je Coulson, který se ji snaží eliminovat. Víš o někom, kdo nepatří k Hydře? Jistě." Rychle jsem mu to vysvětlila a on souhlasně zakašlal.
„Mám jich pár. O'key, Cooperová, Green, vlastně skoro všichni z akademie." Vypadlo z něj. Pousmála jsem se.
„Dobře. Budeme vás potřebovat zevnitř. Zničit Hydru, která celou dobu rostla v S.H.I.E.L.D bude těžký," oznámila jsem mu. „sestav svůj tým. Dáme ti vědět." Oznámila jsem mu a chtěla zavěsit.
„Dobře, jo a Leo?" Ozval se.
„Ano?"
„Jsem rád, že jsi zpět." Pouze jsem se usmála a s tím zavěsila. S úsměvem jsem se otočila zpátky ke svému týmu.
„Do pár dnů budeme mít tým lidí i zevnitř." Usmála jsem se.
„A je někdo z nich něčím zvláštní?" Zeptal se Tony kousavě.
„Annabeth se rychle regeneruje, Liliana ovládá vodu, James má obrovskou sílu a Daniel hýbe věcma. A to jsou jenom ti, o kterých vím." Vyjmenovala jsem několik lidí a spokojeně se usmála. Tony se usmál.
„Super, přibereme pár lidí do týmu, Hydře nakopem zadky a vrátíme se domů ne?" Bral to s nadhledem, líbilo se mi to. „Jo Měsíčku, nelíbí se mi, jak se tam na tý jedný noze kymácíš, pojď sem." Mávl k sobě, a když jsem se na něj překvapeně podívala, zasmál se.
„No jo, tak já jdu za tebou." Protočil oči a s plnýma rukama ke mně přišel. Došel ke mně a umělou ruku položil na zem.
„Vypadají dobře." Pochválila jsem jeho dílo.
„Dělal jsem je já. Ještě, aby nebyly nejlepší." Pověděl arogantně. „A to ještě nevíš, jaké to má vychytávky," začal mi přidělávat protézu na levou nohu. „budeš mi za ně děkovat ještě za pár let." Usmál se.
„Teda tohle je jenom prototyp, F.R.I.D.A.Y už připravuje lepší verzi. Můžu do těch tvých součástek narvat víc vymožeností, když se tam nic jiného nemusí vlézt," byla jsem z něj nadšená. „to, co ti udělali v Salvatoru, či kde jsi to byla je slabý odvar tohoto." Zmáčknul jakési tlačítko a noha mě začala pálit.
„Promiň, to je, aby nespadla. Doslova se ti připevní na kůži. Nepoznáš rozdíl. Je vyráběná z nejlehčích a nejpevnějších kovů, váží o dost míň než co jsi měla předtím. To samé tvoje pravačka." Kývnul k druhé ruce. Ostatní to jenom sledovali. Konečně jsem mohla stát na obou nohách.
„Připrav se na větší sílu, někde v ruce máš laser, zbraně. Z těch nehtů se můžou stát drápy. Jo taky část té ruky je dotyková, umí to holograficky zobrazovat, někde tam máš i štít, však na to přijdeš sama." Pokrčil rameny Tony a začal mi nasazovat ruku. Vážně nebyla těžká. Budu si muset zvyknut na novou rovnováhu.
„Nevím, jak ti to mám oplatit. Tohle je dokonalý." Protézy byly z černého kovu.
„Tak o pár pokojů dál jsou ložnice." Pronesl vážně mezitím co pracoval.
„Pepper tě omrzela?" Zašklebila jsem se na něj."
„Co nevidí, to jí nebolí." Pronesl zamyšleně.
„Myslím, že ti někdy jenom zachráním krk." Pokrčila jsem rameny. Tony se na mne podíval a nadzvedl obočí.
„Jsi si jistá?" Mrknul a já opět musela rychle vymýšlet dobrý slovní obrat.
„To by stačilo, Starku." Zapojil se do naší konverzace Steve. Byl rudý až po uši a já se nemohla přestat usmívat. Všem jsem ukazovala svůj chybějící zub na obdiv.
„Promiň starochu, vím, že jsi měl vážnej vztah." Mrknul na něj a já na Steva hodila překvapený pohled, tohle bych nečekala. S rukou už jsem mohla hýbat a tak jsem ji automaticky zatnula v pěst, zřejmě automatická reakce. Pěst jsem ihned povolila a dál Steva neřešila.
„I tak tvoji nabídku, Tony odmítám. Bůh ví, kolik bych si od tebe odnesla zlozvyků." Zasmála jsem se.
„Pokud smím jako bůh něco dodat, myslím, že hodně." Ozval se hluboký hlas ode dveří a já se prudce otočila.
„Thore." Vydechla jsem a usmála se.
„Viking nám tu chyběl." Pronesl kousavě Tony a zvednul se.
„Hotovo. Jak jsi spokojená?" Nemohla jsem dělat nic jiného, než ho obejmout. „Děkuju." Vděčně jsem ho políbila na tvář.
„No asi se budu muset spokojit s tímhle." Pokrčil rameny a otočil se k Thorovi.
„Co ti tak trvalo, blesku?" Optal se ho a Thor reagoval, jako vždy, vážně.
„Na Asgardu byl zmatek, musel jsem ho urovnat." S tím přešel ke mně.
Chytil opět moji ruku, tentokrát umělou a políbil jí.
„Měl jsem za to, že jsi mrtvá. Je dobře, že jsi zpátky. Znovu už neumírej, aby sis nevybudovala stejnou pověst jako Loki." Nadzvedla jsem obočí.
„Leo? Abych nezapomněl," ozval se opět Tony a podal mi bílý zub. „lehce nasadíš, lehce sundáš. Pro zoufalou chvíli může fungovat i jako bomba." Podal mi zub a já na to chvíli vyjeveně koukala. Nakonec jsem si mini bombu nasadila na horní dáseň, kde se zub uchytil.
„Děkuju." Usmála jsem se. Nosit bombu v puse není nijak příjemné, ale Tonymu věřím.
„Vidíte, jaká je ta holka sebevrah? Ani se nad tím nepozastavila," protočil očima Tony. „je v tom jenom kouřová clona, kdybys potřebovala někdy zmizet." Objasnil mi pravdu a já se začala smát. Většina se přidala.
Po půl hodině byl opět klid a já se odtrhla od ostatních s tím, že se jdu projít. Vyšla jsem z místnosti a zatočila doprava, na druhou stranu, než odkud jsem přišla. Musela jsem si trochu urovnat myšlenky v hlavě.
Jsem zase mezi svými, mám vlastní totožnost. A konečně mí přátelé ví, že nejsem mrtvá. Až bude po všem, zajdu za rodiči, přísahám. Neviděla jsem se s nimi od Zkoušek a to je již dlouhá doba, nestihla jsem jim ani zavolat. Jediný můj nepřímý kontakt s nimi byl, když jim šel úředník sdělit zprávy o mé smrti, a to už věděli z televize.
Z mého přemýšlení mě vytrhl Steve.
„Potřebuješ si urovnat myšlenky?" Zeptal se mě a došel až ke mně. Přikývla jsem a lehce se usmála. „Vždy chodím běhat, ale tady není kde. Tak boxuju. Co pomáhá tobě?" Optal se starostlivě.
„Ani nevím, možná kafe." Pousmála jsem se.
„Jedno ti můžu udělat, ale není tu moc dobrý, zásoby máme omezený." Pronesl trochu smutně a já mu povzbudivě stiskla rameno.
„Netrap se tím, jenom je toho poslední dobou na mě moc."
Chytil moji ruku na jeho rameně a jemně ji stiskl. „Když nám řekli, že jsi byla zabita, zhroutil jsem se," začal povídat a já ochotně poslouchala. „myslel jsem, že se z toho dostanu, když se vydám co nejvíc fyzicky. Víš co je na tom nejhorší? Nemůžu se opít. Všichni tě šli zapít, šel jsem s nimi, ale nakonec jsem je všechny odtahal domů." Nadechl se a já ho nechala vypovídat se. Neměla jsem to být já, kdo by měl povídat? Všechno vysvětlit?
„Fyzická námaha nepomáhala, nic nepomáhalo. Pak se objevila ona, začala mi ukazovat svět z lepší stránky a ukázala mi, že svět po tvé smrti není jenom černobílý," trhavě se nadechl, jako by byla jeho vina, že jsem byla mrtvá. „díky ní jsem se zase začal dostávat do normálního života. Vrátil jsem se k S.H.I.E.L.D a fungoval jsem normálně."
„Potom co jsem tě v Miami poznal, byl jsem z toho mimo. Byla jsi naživu. Nechtěl jsem tomu věřit. Řekli nám, že ti hlavu pomátla Hydra. Věřil jsem tomu, ale nic to nezměnilo." Zůstávala jsem zticha. Přešel přede mne.
Po dlouhé době jsem si připadala šťastná.