"Jak je ti?" zeptala se mě máma na můj stav zatímco jsme spolu s Harrym šli za ní do obývacího pokoje a posadili se.
"Jo, už fajn." pokývala jsem hlavou a jemně se pousmála.
"Tak to je dobře."
"Víš - chtěla bych se tě na něco zeptat." vydala jsem ze sebe a nezapomněla se zakousnout do svého spodního rtu. Byla jsem z toho celkem nervózní. "Jen - nech mě domluvit. Nechci aby jsi dělala předběžný závěry nebo tak něco."
"Dobře, povídej." zamumala a odložila na konferenční stolek katalog, který si ještě před chvílí pročítala. Její pohled najednou patřil jen mě, o to více jsem nebyla ve své kůži.
"Já - chci - chtěla bych přejít na jinou školu." řekla jsem konečně a vydechla.
"Proč?" optala se a pokrčila obočí, nechápala.
Zatím.
"Co tak najednou?" dodala. "Nelíbí se ti tady?"
"N - ne. To ne, líbí - líbí se mi tu. Já jen -" můj hlas se zadrhával. Cítila jsem pohled, který patřil Harrymu. Zíral na mě, on moc dobře věděl, že lžu. "Mám - mám to tu ráda ale -"
"Elizabeth." vydal ze sebe Harry trochu tvrdě a moje máma si toho všimla. Asi ji došlo, že tu něco není v pořádku.
"Prostě by jsem chtěla na jinou školu."
"O co tu jde? Proč by jsi teď najednou chtěla někam jinam?" zamračila se. Její oči tikaly z Harryho na mě.
"Elizabeth řekni to." zamumlal vedle mě Harry naléhavě. V té chvíli to všechno zhoršil. Moje máma byla zmatená, mračila se.
"Mami -" nemohla jsem pokračovat. V mojí hlavě se toho odehrávalo hrozně moc, měla jsem tmu před očima a moje ruce se potily. "Já nemůžu, Harry říkala jsem to."
"O co tu sakra jde?" promluvila máma už celkem naštvaně a nespouštěla oči z nás dvou. "El mluv." jenže já nemohla a moje tělo se najednou ocitlo v Harryho náručí. Chtěla jsem z toho tak moc plakat. "Harry? Co se děje?"
Harry
"Potřebuje z té školy pryč Holly. Musí vypadnout." řekl jsem a stále držel Beth u sebe. "Ty lidi tam - chovají se k ní jako - to se nedá říct. Já jsem to viděl, viděl jsem to jak ji ubližují."
Dlouhou chvíli se nic nedělo, Holly se mi jen dívala do očí. Snad přemýšlela jestli mluvím pravdu.
"Co to - cože?" zamračila se a těžce vydechla. Viděla jsem její nevěřícný pohled. "To nemyslíš vážně."
"Z toho bych si nedělal legraci." zamumlal jsem vážně zatímco jsem kroutil hlavou. Cítila jsem jak Elizabeth pláče, její tělo sebou jemně škubalo. "Ubližují jí tam."
"Proč jsi mi nic neřekla?" promluvila směrem k Elizabeth, která se krčila u mě v náručí a Holly se zvedla, šla k nám a klekla si k El. Začala jí hladit po zádech. "Zlato, pojď sem."
Bylo mi těch dvou tak zatraceně líto.
"Neplač." vydala ze sebe Holly, snažila se Elizabeth nějakým způsobem uklidnit, ale nedařilo se jí to. "Uklidni se a pojď mi to všechno říct. No tak."
"Nesmíš na ní tlačit." řekl jsem.
"Je to moje dcera, vím jak na ní." najednou její hlas nebyl takový jako před pár sekundami.
Ne, nevěděla jak na ní, i když to byla její máma.
Řekla to tak ostře, jako kdybych ji něco provedl. Jako kdybych za její trápení mohl já.
Měl jsem takovou chuť Holly říct úplně všechno. Říct to co Elizabeth dělá, to jak si ubližuje, ale nemohl jsem. Tohle Beth musela udělat sama.
dejte mi follow pjosiim♥