maybe she is different

his voice.

H - Harry?

Elizabeth.

Já -

Byla jsem mimo. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem ho slyšela. Jeho hlas byl tak - tak krásný, uklidňující.

Víš jak moc jsi mě vyděsila?

Neodpovídala jsem. Měla jsem velký knedlík v krku, chtělo se mi plakat.

El jsi tam?

Jsem tady.

Opravdu jsem nemohla uvěřit tomu, že s ním mluvím.

Je teď všechno v pořádku?

Teď už jo, akorát - akorát..

Copak se děje?

Místo odpovědi jsem se rozplakala.

Zdá se mi to nebo pláčeš?

N - nezdá se ti to.

Proč pláčeš?

Já nevím.

To by jsi měla vědět.

Slyšela jsem jak se uchcechtl. Zdálo se mi to roztomilé.

Máš krásný a příjemný hlas.

D - díky.

Nebyla jsem zvyklá na komplimenty.

Za málo.

Mohla jsem si živě představit jak se pousmál.

Ani nevíš jak - jak jsem ráda, že tě slyším.

To já jsem rád, moc Beth.

Znamená to pro mě hodně.

Chvíli bylo ticho.

Nechci aby jsi se trápila, vím, že takhle po telefonu toho moc nezmůžu, ale nechci aby jsi si ubližovala.

Nevěděla jsem co mu na to říct.

Elizabeth jednou by to taky nemuselo dopadnout dobře.

Já to vím.

Chci aby jsi věděla, že já jsem tady vždycky pro tebe. Můžeš se ozvat kdykoli, ve dne, v noci. Můžeš mi říct všechno, ano?

Děkuju.

Za tohle neděkuj, jen si to pamatuj. Dobře?

Dobře.

El budu muset končit, ozvu se ti.

Harry - já - ještě bych ti chtěla něco říct.

Povídej princezno.

Po tom, co tohle řekl jsem se cítila opravdu zvláštně - tenhle pocit se mi líbil.

Chci - chci se omluvit. Chci se ti omluvit za ty začátky, byla jsem občas opravdu protivná. Ale prosím, nedávej mi to za zlé. Bylo to po celkem dlouhé době co jsem se s někým novým začala - řekněme tomu - bavit. Předtím jsem nestála o žádnou společnost, nechtěla jsem se s nikým bavit. Byla jsem ráda sama - ostatně to jsem i teď, ale na tebe jsem si zvykla, jsem ráda, že i po tom všem se se mnou bavíš.

Pár sekund bylo ticho.

Mám tě moc rád Elizabeth.

S těmito slovy ukončil náš hovor.