maybe she is different

i love you so much.

Došla jsem si dolů pro prášek na bolest hlavy a pro sklenici vody, kterou jsem to následně zapila.

Doma jsem opět byla sama, nestěžovala jsem si.

Stále jsem myslela na tu věc s Harrym. Chybělo mi to jak jsme byli spolu, to ano. Chybělo mi to úplně všechno, měsíc bez něj byl jako věčnost.               

Cítila jsem vibrace mého telefon, který jsem držela. Na obrazovce bylo Harryho jméno a já jsem si jen povzdechla, slíbila jsem, že mu zavolám sama. Byl netrpělivý.

Říkala jsem, že se ozvu.

Já vím, ale - nemohl jsem to vydržet.

Copak děláš?

Nic, akorát jsem zapila prášek na hlavu.

Není ti dobře?

Jen mě bolí hlava, nic to není.

Chtěl bych teď být s tebou.

Beth, prosím. Můžu přijet?

Ale proč?

Chtěla bych být sama Harry.

Sama jsi pořád.

Nevadí mi to, aspoň mám čas přemýšlet.

Beth, dáš mi šanci?

Hmm?

Harry - já - dám, ale - ale musíš mi slíbit, že už mi neublížíš. Musíš mi to slíbit.

Slibím ti všechno na světě, jen - můžu přijít?

Jestli to porušíš tak další šanci ti nedám. Rozumíš?

Rozumím, rozumím.

D - dobře.

Moc tě miluju, strašně moc.

Já - já tebe taky Harry.

Já tebe taky.

Hned jsem tam, dobře?

Jo, jo dobře.

Popadla jsem deku, který byla složená na pohovce a zabalila jsem se do ní. Hodiny ukazovaly půl osmé, divila jsem se. Nečekala bych, že už by bylo tolik hodin, ale jen jsem nad tím pokrčila rameny.

Můj problém byl, že jsem komukoliv vždy dokázala cokoliv odpustit. A dost rychle.

Po tom co jsem si došla do obývacího pokoje pro svůj čaj, který jsem tam nechala tak jsem ho celý vypila a hrneček odnesla do kuchyně. Viděla jsem venku světla od auta.

Byl to Harry.

Slyšela jsem zběsilé klepání na dveře, šla jsem Harrymu otevřít, ale on měl klíče a mě nedávalo smysl proč si tedy neodemknul sám.

"Máš klí-" zamumlala jsem, ale nestihla jsem to doříct. Harryho rty mě umlčely, lekla jsem se.

Tak silně mě objímal a mě v tu chvíli začalo docházet jak jsem to mohla ten zatracený měsíc vydržet.

"Miluju tě, hrozně moc." zašeptal zatímco se ke mně tiskl ještě více.

"Já - já tebe taky." odpověděla jsem tiše a podívala se mu do tváře, v očích měl jiskřičky. Po dlouhé době jsem ho viděla usmívat se.

"Nesmíš mě opustit."

"To neudělám."