maybe she is different

the end.

Musela jsem Harrymu nehorázným způsobem ublížil. Bylo to jasné, když jsem viděla jak jeho oči pláčou a když jsem viděla jak Louis bere Harryho za paže a odvádí ho pryč. Harry nechtěl, ale já jsem zase nechtěla aby byl tady.

Posledních pár minut jsem seděla na pohovce, zírala před sebe a myslela na to co se teď děje u Harryho.

Chtěla jsem od něj pryč, chtěla jsem to s ním ukončit i když jsem ho tak moc milovala.

Harry

Myslela jsem, že Louisovi jednu napálím když mě silně držel a odváděl z domu kde bydlela Elizabeth. Nechtěl jsem ji tam nechávat samotnou, bál jsem se o ní.

A jí to bylo jedno.

Nepřestával jsem ji volat, psát, ale ona si vypnula telefon. Nekomunikovala.

"Ale ty vypadni."

Bolelo to, moc. Netušil jsem co to s ní je, co se to s mojí Elizabeth děje. Tak se ke mně ještě nezachovala, nikdy neřekla nic tak hrubého a mě to zatraceně moc mrzelo.

"Potřebuju jet za ní." vydal jsem ze sebe zoufale a podíval se na Louise, který seděl na pohovce a koukal před sebe. "Musim s ní mluvit."

"Harry ty jsi nic nepochopil, že ne?" zamumlal a povzdechl si. Nejspíš jsem vážně nic z toho co se dělo nepochopil. Spíš jsem to možná chápat nechtěl.

"Já - sakra já nevim."

"Chce aby jsi jí nechal na pokoji." řekl zatímco se na mě díval zvláštním způsobem. "Chce od tebe jít pryč, vážně ti tohle nedošlo?"

"Chce - chce se se mnou rozejít?" optal jsem se jako hlupák a sedl jsem si na křeslo, moje hlava mi spadla do dlaní. Nevěděl jsem co dělat.

"Fakt mě to mrzí."

"Ne, ne já tohle nedovolím. Nedopustím to aby mě nechala, prostě ne." řekl jsem a vydechl. "Po tom všem, po tom jak dlouho jsem čekal na to až jí dojde, že mě miluje. Tak moc jsem se o ní snažil Louisi, nedovedeš si to představit, nedovedeš si představit co všechno jsme spolu zvládli."

"Har-"

"Ani si nemůžeš představit co se mi dělo v hlavě, když jsem našel Elizabeth v koupelně jak leží v krvi, ležela tam a byla úplně zticha. Měla zavřený oči, nevěděl co jsem mám dělat."

V životě jsem nebyl tak zoufalý jako teď, bál jsem se. Netušil jsem co dělá a jestli neprovedla nějakou blbost.

"C - cože?" vykoktal ze sebe Louis a jen se na mě vyděšeně podíval.

Nemohl jsem prostě být doma a nic nedělat, rychlým krokem jsem přešel do chodby a nazul si boty.

"Co děláš?"

"Jdu - jdu za ní. Já ji tam nemůžu nechat samotnou, nemůžu prostě." zamumlal jsem rychle a už jsem vycházel ze dveří. Ještě jsem na Louise zakřičel aby tam zůstal.

Autem jsem jet nemohl, na to jsem byl moc rozrušený. Proto jsem běžel jak nejrychleji jsem mohl. K tomu domů jsem doběhl po několika minutách, viděl jsem, že se skoro všude svítí a dveře byli pootevřené. Hned jsem vběhl dovnitř.

"Beth?" zvýšil jsem trochu hlas aby mě bylo slyšet, ale nikdo se mi neozýval. "Beth?"

Neslyšel jsem její hlas, ale uslyšel jsem zvuk jako kdyby se zamknuly dveře. Byl jsem si téměř jistý, že to byla Elizabeth, která se zamkla do svého pokoje a proto jsem hned vyběhl schody nahoru a šel k jejím dveřím do kterých jsem začal bušit.

"Elizabeth prosím. Já vím, že tam jsi." řekl jsem zatím co jsem neustále klepal na dveře od jejího pokoje. "Otevři mi, chci s tebou mluvit. Moc tě prosím."

"Odejdi." ozvalo se z jejího pokoje, její hlásek byl uplakaný. Potřeboval jsem vědět co to s ní, proč se ke mně tak chová.

"Jestli mi teď hned neotevřeš tak ty dveře vyrazím. Myslím to vážně." vydechl jsem zcela vážně.

"Nech mě být!" křikla. Myslím, že mi nevěřila, že bych byl schopný něčeho takového jako je vykopnutí dveří udělat.

"Elizabeth co se s tebou děje? Nerozumím ti, chováš se ke mně zle. Chci vědět co se s tebou sakra děje."

Nedočkal jsem se odpovědi, místo toho se po několika vteřinách otevřely dveře. Beth byla celá uplakaná, nesvá.

"Vysvětli mi co se s tebou stalo, prosím." zamumlal jsem a čekal, čekal jsem na její odpověď.

A také jsem třeba čekal, že se vzpamatuje a přitiskne se ke mně, že to bude moje stará Elizabeth, ale to se nestalo.

"Je konec Harry. Konec."