maybe she is different

hi dad.

"Mrzí mě to." vydechl Harry tiše zatímco jsme spolu byli v obývacím pokoji, moje hlava byla položená v jeho klíně. Hladil mou bolavou tvář, věděla jsem, že tam určitě nějaká stopa zůstane na pár dní. "Nejsi unavená?"

"Nejsem." odpověděla jsem ihned a nahmatala jsem Harryho dlaň, chtěla jsem si s ním proplést prsty.

Ticho, které mezi námi panovalo narušil zvonek. Ozval se celým bytem a Harry si jen povzdechl před tím než se zvedl a rozhodl se jít otevřít. Já jsem se posadila a promnula jsem si oči, poté jsem se zvedla, protože jsem si potřebovala udělat nějaké pití a vzít si prášek na hlavu.

"Ahoj Harry." slyšela jsem něčí hlas, chvíli mi trvalo to rozpoznat. Patřil mému tátovi. "Omlouvám se, že ruším tak pozdě. Ale - Elizabeth je tady, že?"

"Zdravím. Jo, ona je tady." odpověděl Harry a já jsem se rozešla za nimi do předsíně. Viděla jsem mého tátu jak stojí mezi dveřmi, díval se na mě. Lítostně.

"A - ahoj tati." vymumlala jsem ze sebe ihned a šla ještě blíže.

"Ahoj." pozdravil mě nazpět a jemně se pousmál. "Já - můžu dovnitř?"

"Jo, pojď." řekla jsem dřív než Harry. Harry ustoupil aby mohl táta vejít, táta se na něj usmál před tím než přešel ke mně a vtáhl si mě do pevného objetí. "Proč - proč jsi tady?"

"To ti udělala máma?" zeptal se opatrně jako kdybych právě nic neřekla a pohladil mě po hlavě.

"Já - jo." zamumlala jsem a podívala se na něj, bylo mu to líto. To jsem poznala.

"Musíš jí omluvit, určitě to n-"

"Ne, ne tati. Já jí tohle neprominu." vydala jsem ze sebe zatímco jsem kroutila nesouhlasně hlavou. "Vůbec tohle nemusela udělat."

"Co se vůbec stalo?" optal se když jsme spolu vcházeli do obývacího pokoje abychom se mohli posadit. "Nic mi neřekla když jsem se jí na to ptal, akorát mi řekla, že jsi tady."

"Já - byla jsem v pokoji a máma tam prostě přišla a začala křičet, že jsem věčně zavřená u sebe v pokoji a proč nemůžu mít kamarádky. Nadávala mi." řekla jsem tiše a vzpomněla jsem si na celou tu situaci. "A já jsem se prostě bránila a ona - ona mi vrazila facku. Já jsem - já jsem pak spadla a o něco jsem se bouchla do hlavy."

"Elizabeth říkáš mi pravdu?" zeptal se můj táta a já jsem se na něj podívala, díval se na mě tak pochybně. Jako kdyby mi nevěřil.

"Jo, jo říkám tati. Nevěříš mi?" vydechla jsem před tím než jsem cítila slzy, které stékaly po mých tvářích.

"Já jsem viděl jak se k Elizabeth chová, viděla jsem jak ji dala facku." vložil se do toho Harry, který akorát šel ke mně a vzal mě za ruku, poté si sedl vedle mě. "Udělala to před tím než jsme odešli."

"Kolikrát tě uhodila?" řekl můj táta a povzdechl si před tím než si promnul oči. Viděla jsem na něm, že tomu nechtěl věřit.

"Dneska - dvakrát." 

"Nikdy před tím to neudělala." šeptl si táta pod nos, ale já jsem to slyšet mohla. "Nechápu to."

"Vím, že jsem byla drzá, ale já jsem nechtěla aby na mě křičela jako na nějaký malý dítě." přiznala jsem, se i tak jsem si myslela, že jsem nebyla natolik drzá aby mě musela uhodit.

"Hádám, že teď se mnou nepůjdeš domů, co?" promluvil táta po chvíli tichá co se neslo pokoje a já jsem se mlčky zakroutila hlavou. Nechtěla jsem tam. Nechtěla jsem za mámou. "Dobře tak - já si s ní promluvím."

"D - dobře." zamumlala jsem.

"Už půjdu." povzdechl si a hned na to se zvedl z pohovky.

Rozloučili jsme se a Harry ho šel vyprovodit.

Od toho co Harry následující den musel odjet na několik dní, to se mnou šlo z kopce. Hodně.