maybe she is different

her body.

Ležela jsem na posteli, mlčela jsem a dívala se před sebe, věděla jsem, že tohle je moc špatné. Se mnou to bylo dost špatné.

A Harry na mě byl naštvaný, pokaždé mi přinesl jídlo, ale já jsem ho odmítla. Nechtěla jsem jíst, nechtěla jsem už nic.

Chtěla jsem pryč, úplně.

Když se moji rodiče dozvěděli jak na tom jsem vzali mě do nemocnice, ale nepomohli si tím. Nic se tím nevyřešilo.

Odmítala jsem úplně všechno, bylo mi jedno co se mnou bude. Nebrala jsem odledy na to jak se lidé kolem mě trápí, dělala jsem přesně to co oni dělali mně.

"Elizabeth prosím." vydal ze sebe Harry svým plačtivým hlasem zatímco si sedal ke mně na postel. Dívala jsem se před sebe s neutrálním výrazem v obličeji a mlčela jsem. "Moc tě prosím, chci aby jsi se vyléčila."

"Na to už je pozdě."

"Není."

"Je Harry a ty to víš moc dobře."

Vzal mojí ruku do té své a upřeně, hluboce se mi podíval do očí.

"Tvůj táta je v kuchyni, chce tě vidět." oznámil mi Harry.

"Já jeho ne." odbila jsem Harryho a pomalu jsem se otočila na druhý bok. "Ať odejdou, oba."

"Elizabeth -"

"Nechci je vidět." zopakovala jsem mu to a jen jsem se zhluboka nadechla předtím než jsem zavřela oči.

"Jsou to tvý rodiče." vydal ze sebe vážně a odhrnul pramínek mých vlásků za ucho aby mi nepadaly do tváře. "Mají o tebe hrozný strach, stejně jako já."

"Mně je to jedno."

Už jsem si ani nestěžovala na jakoukoli bolest, protože to nemělo žádný smysl.

Začala jsem tiše plakat, cítila jsem jak Harryho ruka přejíždí sem a tam po mých zádech.

"Beth moc tě miluju." slyšela jsem Harryho a popatáhla jsem. "A nechci vidět to jak tady jenom ležíš a trápíš se."

Harry

"Za chvíli už tady nebudu."

"Ale budeš."

"Harry, umírám a ty to víš."

"Neříkej takové věci."

"Říkám jen pravdu."

Pozoroval jsem její tělo, které tam bezvládně leželo a otřásalo se vzlyky.

Celou noc jsem nezahmouřil oči, nemohl jsem spát. Stále a pořád jsem přemýšlel jen nad mojí Elizabeth a nad tím co bude dál. Věděl jsem, že nemá moc času. Akorát jsem nevěděl jak dlouho to trápení ještě bude trvat. Nechtěl jsem ani nad něčím takovým přemýšlet, bylo to hrozné.

Přál jsem si aby všechno bylo v pořádku, aby to byla ta stará Elizabeth.

Vstal jsem a šel do ložnice jako každé ráno, viděl jsem Beth jak byla pod peřinou, otočená čelem ke zdi.

Šel jsem přímo k ní a jako pokaždé jsem jí dal jemnou pusu na tvář, vždycky se po tom vzbudila.

Ale v to ráno ne.