Možná se vám tu bude zdát, že se opakuji, ale jsem nesmírně šťastná, za to, že tu se mnou jste.
Včera jsem se koukala na povídky v top 100 Fan fiction, jen tak ze zvědavosti, co nového, bych si mohla i já přečíst a narazila jsem tam, že tato povídka je na 82 místě, chtěla jsem vám za to moc poděkovat.
Ještě dneska jsem se podívala, jestli tam je, abych nemluvila o nesmyslech, ale už jsem ji tam kolem toho místa nenašla, tak mi to bylo trošku líto, ale řekla jsem si, že se nic neděje, a když jsem jela zpátky nahoru, nevěřila jsem svým očím, když jsem jí objevila na 39 místě.
Za to bych vám chtěla moc a moc poděkovat, tam kde jsem, jsem i díky vám a moc si toho vážím, proto bych chtěla dneska poděkovat všem, kteří mi kdy napsali komentář, ale taky přidali hvězdičku.
Možná s tím budu otravná, tak komu by to vadilo, že jsem vás označila, tak si toho prosím nevšímejte a ignorujte to, nechci po vás, aby jste si mysleli, že mi k tomu musíte něco napsat, jen chci dát najevo, že o vás vím, a že vám moc děkuji, je to opravdu jen na vás, protože nechápu ty autorky, které vyhrožují svým čtenářům, že dokud tam nebude tolik hvězdiček a komentářů, kolik si řeknou, tak nepřidají další část, nechápu je, vždyť je to psaní pro radost a ne někoho do něčeho nutit.
20____Dreamer____12 Dove_Styles Saritka147 ninapajtinkova andulink2 emkakremka katerinaselin2204 Sisulka kikukulinkaa hazzamiska Perrile172 AnnieHeinz22 BelieberkaViky SisiHas McaDvokov Mrs_Lovers_ Unicorn_Lia SabinaMaTT NatalieSarkanyova justae nelly1120 domenica222
Moc se vám omlouvám, jak hodně jsem se tady rozepsala a slibuji, že je to naposledy. :D :D :D
Přeji vám, ať si užijete další díl.
Mám vás moc ráda. ♥♥♥
Z pohledu Mii
Ráno mě probudilo bouchání na dveře mého hotelového pokoje.
"Mio spíš? "
Poznala jsem Drewa, jen v delším tričku, jsem vylezla z postele, hodila na sebe župan a šla mu otevřít.
"Ahoj ségra. "
Hned se na mě culil.
"Dobré ráno Drew, potřebuješ něco důležitého? "
Sjel mě celou pohledem, ani se mu nedivím, včera večer jsem sebou flákla do postele a moc jsem neřešila, jak vypadám, takže se to muselo dneska ráno projevit.
"Ani ne, jen jsem tě chtěl vzbudit, za půl hodiny, jdeme všichni na snídani a potom naši letí domů. "
"Letíš taky? "
"Ne, já počkám na vás, už jsem mluvit s Harryho taťkou a i s Harrym, všechno je domluvené. "
"Ty jsi mluvil, už teď ráno, s Harrym? "
"Jo. "
"To je nespravedlivé, byl jsi to dřív ty než já. "
"Promiň, ale vlastně on volal sám, že je tam nějaká sestřička, který se bojí a nechce tam být sám, když přijde a ty jsi zatím spala, tak tě nechtěl budit, jinak bych si to nedovolil. "
"Jo ta sestřička je hrozná. "
"Tak vidíš, musel jsem ho před ní zachránit. "
"Dík, já mu pak zavolám. "
"Tak já tě nebudu zdržovat, za půl hodiny, tě čekáme dole. "
"Kolik je vlastně hodin? "
"Něco po 10. "
"Tak dlouho, proč si mě nevzbudil dřív? "
"No já se snažil, byl jsem tady klepat na dveře už dvakrát, ale ty nic, trošku jsem se začal bát, jestli se ti něco nestalo. "
"Tak já jdu rychle do sprchy. "
"Zatím ségra. "
Skočila jsem si do sprchy, našla jsem si nějaké oblečení, venku bylo teplo a svítilo krásně sluníčko, tak jsem si vzala šaty, divila jsem se, že se do nich vůbec narvu.
Zabalila jsem si všechny věci, protože jsem nevěděla, jestli se sem ještě vrátíme, protože by to nemělo cenu, když všichni odletí, tak nejspíš já s Drewem pojedeme za Harrym do nemocnice a domluvíme se, jak to bude probíhat.
Nemůžu se dočkat, až si lehnu doma do postele, těším se na pokojíček pro miminko, chtěla jsem tam toho ještě tolik dodělat, aby to bylo perfektní.
"Ahoj Mio, už jsem si myslela, že pro tebe budu muset tentokrát dojít já, když Drew nezabral. "
Usmála se na mě moje mamka a já pozdravila i ostatní, kteří už jedli svoji snídani.
"Neboj, jídlo si nenechám ujít. "
"Já ti dojdu proto, na co máš chuť. "
"Mami, já to zvládnu sama, neboj. "
"Tak já jdu aspoň s tebou. "
"Dobře. "
Věděla jsem, že nemá cenu mamku přesvědčovat, ona bys stejně našla nějaký důvod a tak jsme spolu stáli u švédských stolů a já na talíř nakládala, na co jsem měla chuť.
"Mio? "
Podívala jsem se na mamku, byla nějaká nervní.
"Ano mami, děje se něco? "
"Ne, víš, já jen mám strach, že letíme tak brzo a bez vás. "
"Neboj, teď už bude všechno dobrý, zítra ráno můžete přijít na návštěvu. "
"Dobře, to my přijdeme moc rádi. "
Mamka si ale pořád hrála se svými prsty.
"Mami děje se ještě něco? "
"Jen, stalo se toho teď hodně, první Drew, měla jsem nervy, když se takovou dobu neozýval a to stou pamětí, neřád jeden, to si s ním ještě vyřídím a pak ty, a do toho všeho, jsem se dala zpátky dohromady s vaším tátou a ani jsme se o tom nebavily, tak nevím, co jsi o tom myslíš, nechci, abys na mě byla za to naštvaná, on se teď změnil, chová se ke mně strašně pěkně a byl tady celou dobu pro mě oporou, bez něho bych to nezvládla. "
Položila jsem talíře, které jsem měla v rukou na stůl, který byl vedle nás, a pevně mamku objala.
"Mám tě mami strašně moc ráda, mrzí mě, čím sis musela projít, kvůli mně a kvůli Drewovi, budu se ti to snažit nějak vynahradit a za to s tátou jsem moc ráda, vždycky byl takový, jen měl slabou chvilku a prostě to nezvládl, jsem tak šťastná, že jsme zase spolu jako rodina. "
Usmála jsem sem se na mamku a obě jsme si utřely slzy, které nám stékaly po tváři a potom se zasmály.
"Nemusíš mi miláčku nic vynahrazovat, nejvíc se těším, že budu babičkou a až vezmu toho malého prcka do procházku kočárkem někam do parku, všichni mi ho budou závidět, až ho uvidí. "
"Ještě nevíš, ani jak bude vypadat. "
"Vím, že to bude to nejkrásnější miminko, stačí se podívat na tebe a Harry, a pak vlastně i na babičky a dědy, jinak to prostě nemůže dopadnout. "
"Jsi ta nejlepší máma na světě. "
"A ty zase ta nejlepší dcera a taky budeš ta nejlepší maminka na světě. "
Dala jsem mamce pusu na tvář.
"Moc děkuji. "
"Tak šup zlato, musíme se už vrátit, nebo si budou myslet, že jim to tady chceš všechno sníst. "
"Ještě nevím, jak budu mít velký hlad. "
S mamkou jsme se vrátily ke stolu a společně se všichni nasnídali, mluvila jsem chvíli s Harrym, ale musel ještě na nějaká vyšetření a tak neměl moc času.
Na hotelu jsme se pak všichni rozloučili a zbyla jsem tam jen já s Drewem, naházeli jsme naše věci do auta a byli jsme připravený vyrazit za Harrym do nemocnice.
"Drew? "
Promluvila jsem na Drewa, když už jsme vyjeli od hotelu.
"Copak Mio? "
"Nevadilo by ti, kdybys mi ještě zastavil někde u obchodu, Harry mě totiž včera poprosil, jestli bych mu nepřivezla nějaké oblečení, že nemá co na sebe. "
"Jasně, žádný problém. "
Nakonec jsme s Drewem nakoupili asi 10 tašek, 2 pro Harryho, 3 pro mě a potom se to zvrhlo, protože vedle obchodu, kde jsme nakupovali, byl obchod pro miminka, a když jsme z něho odcházeli, tak jsme táhly 5 přeplněných tašek a ještě jedno velkého medvěda.
"Jsem zvědavá, jestli nám to vůbec vezmou do letadla. "
"Neboj, když tak zapojím svůj šarm. "
"Tak snad ti potom aspoň dovolí, abys letěl ty. "
"No dovol ségra. "
Natáhla jsem se k Drewovi a dala mu pusu.
Za 10 minut jsme parkovali před nemocnicí. Pozdravili jsme sestřičky na oddělení a šli rovnou k Harrymu na pokoj, kde jsme narazili na doktora, který ještě něco Harrymu vysvětlovat, ten když si mě všiml, začal se hned culit. Doktor potom odešel a já jsem se chtěla zvednout a jít mu dát pusu, ale on mě zastavil.
"Miláčku seď. "
"Ale já jsem ti chtěla jít dát pusu. "
"Já sám. "
"Jak sám? "
Harry se opatrně zvedl z postele a to samozřejmě zvedlo i mě a hned jsem k němu šla.
"Teď jsi mi to zkazila. "
"Co tě to napadlo, určitě nemůžeš vstávat. "
"Můžu. "
"Jak to? "
"Udělali mi vyšetření, prý je všechno v pořádku, sice mám zlomený asi 3 žebra, nějaký naraženiny a modřiny, ale jinak jsem v pořádku, sice až přiletíme do Londýna, chtějí, abych byl ještě 3 dny v nemocnice, ale to jen, aby si pohlídali to břicho, s tím si ještě nejsou na 100% jistý. "
"Jsem ráda, že je to takhle dobrý. "
Na nic jsem nečekala a Harryho objala, ten trošku zakňučel bolestí, ale přitáhl si mě k sobě ještě víc.
"Miluju tě. "
"Já tebe taky Mio, a toho našeho malého drobečka taky. "
Celé odpoledne probíhalo tak, že se u Harryho na pokoji motalo hodně lidí, sestřičky kontrolovaly ještě poslední detaily, Harryho ošetřující doktor s ním ještě probral cestu, taky se tu byl představit doktor, který měl s námi letět, zjistili jsme, že je to gynekolog, ale teď si dělá atestaci na chirurga, vypadal, že je opravdu velmi chytrý a pak Harry podepisoval všelijaké papíry, aby mohl opustit nemocnice a letět letadlem.
6 odpoledne nás propustili a v 8 hodin nám letělo letadlo, odbavili nám všechno, naštěstí.
Drew si sedl s tím doktorem, jmenoval se John, úplně dozadu a pořád spolu něco rozebírali, aspoň se nebudou během letu nudit. Já jsem si sedla vedle Harryho, který si akorát udělal pohodlí, a opřela si o jeho rameno hlavu, on mě objal rukou, na které měl ještě kanylu s kapačkou, kterou mu dal ještě před vzletem John a objal mě opatrně kolem pasu.
"Strašně se těším domů. "
"Já taky Harry. "
"U nás doma, budeme jen my 3, nikdo nás nerozdělí. "
"Jo jen my 3. "
Dala jsem Harrymu malou pusu na ruku.
"Až se vrátíme, tak mám pro tebe překvapení. "
"Opravdu, to se na něho budu těšit. "
Harry mi dal pusu do vlasů a bylo vidět, že nad něčím přemýšlím.
Musela jsem se pro sebe usmát, šíleně ho miluju, miluju na něm úplně všechno, natáhla jsem, abych mu mohla dát pusu na tvář, potom jsem se znovu opřela hlavou o jeho rameno a spokojeně zavřela oči, nemohla jsem se dočkat, až budeme v Londýně.