Vinde vzbudil lehký dotek něčí ruky na tváři. Jen stěží si vzpomínala, co se stalo a nevěděla ani to, kde a proč se nachází. Byla jednoduše zmatená a ten pocit ještě zesílil, když zjistila, že se téměř nemůže pohnout. Už i rozevření víček pro ni byl téměř nemožný čin, který učinila jen s vypětím sil, ačkoli nic neviděla.
„Vinde," jemný ženský hlas k ní promlouval již hodiny. Oslovoval ji jejím jménem, ačkoli ona sama nevěděla, kdo na ni mluví. „Vinde, prosím, vzbuď se. Teď tě potřebuji ještě více než kdy jindy!" hlas dosáhl zoufalého tónu a chvíli na to Vinde ucítila spalující tekutinu tekoucí jí po čele. To jí dodalo patřičnou sílu, aby vymrštila ruku a prudce se posadila s doširoka rozevřenýma očima.
„Co to bylo..? Ta bolest... a únava... Co se stalo?" hlas měla starší ze dvou elfek ochraptělý a zastřený s jistým podtónem zmatení. Oči jí konečně prozřely a ona se mohla podívat, kdo se o ni staral. Po zjištění se tak tak udržela, aby nevykřikla a hned poté provedla lehkou úklonu. „Allabaë, netušila jsem... omlouvám se, já-"
„Klid Vinde. Lehni si zpátky a nech mne, abych ti vše řekla. Za tu chvíli, co jsi spala, se toho stihlo udát mnoho," Ryallin hlas byl klidný, ačkoli uvnitř hořela vzrušením, které ji spalovalo. Přeci jen nebyla stará natolik, aby dokázala ovládat své pocity. Za masku klidu a lhostejnosti se však schovat uměla perfektně. „Když ses sem dostala společně s Flee a tou mrtvou dryádou – myslím, že se jmenovala Catëe – byla jsi naprosto vyčerpaná. Kalani tě přemístil sem a já, hned poté, co jsem vyzpovídala Flee, jsem se pustila do tvé léčby. Mezitím však přišly zprávy od Paní Ïelly z Dryádího dvora. Vzkázala nám, že po smrti třech ze svých dryád nemůže jen nečinně přihlížet. Vyhlásila pro všechny dryády válečný stav, ačkoli neví, proti komu bojuje. Bojím se však, že to bude chtít svést na naši rasu, vzhledem k událostem minulého věku. Zároveň mne informovala o zmizení dcery jedné z Vyšších dryád, jejíž jméno je Sabrae. Má podezření, že ji ten, kdo za tímhle stojí, unesl, aby dokázal svou moc. Vyzvala mne, abych poslala své nejlepší bojovníky, aby ji našli, momentálně jsou však jedni z nejlepších na frontách v bojích s Nemrtvými a Padlými. Já... nemám téměř nikoho, koho bych mohla poslat, avšak nemohu riskovat, že bych Ïellu urazila nebo potvrdila její názor o naší nedůvěryhodnosti," Ryalla si povzdechla.
„Má paní, dovol, abych se mohla podílet na pátrání po té dryádě," Ryalla se nadechla k protestům, avšak Vinde ji umlčela nastavenou rukou. „Sama jsi řekla, že tu nemáš mnoho svých nejlepších bojovníků, tudíž nech mne, abych si sestavila skupinu k tomuto úkolu. Vlastně... mám dva spolehlivé elfy, kteří by se pátrání mohli účastnit. Flee Shia al Lantra a Bren von Aern. Oba jsou to schopní bojovníci a navíc bych – jako mentorka – mohla Brenovi poskytnout cvičení v terénu, které opravdu potřebuje. Věř mi, paní, že se na mne můžeš spolehnout. Bude mi ctí, když mi dovolíš tuto misi vést," Ryalla si znovu povzdechla, avšak věděla, že když si Vinde postaví hlavu, nikdo ji nemůže přesvědčit o opaku.
„Dobrá tedy. Sežeň si koně, zbraně a svůj doprovod. Musíte vyrazit co nejdříve, abychom mohli tu dryádu najít, dokud je stopa ještě čerstvá. Začnete u brány Dryádího dvora. Co nejdříve vyražte!" s těmito slovy královna odešla.
Vinde párkrát zamrkala, než pochopila vážnost celé situace, poté se rychle zvedla, čehož po chvilce litovala, jelikož se jí silně zatočila hlava a před očima měla černo. Poté se rychle a malátně ustrojila do košile, černé kazajky a černých kalhot, které si přepásala opaskem. Na ten si vzápětí upevnila Reathunte a pár svých vrhacích nožů. Svá bosá chodidla uschovala do vysokých, černých kožených bot, které jí pomáhaly tlumit její už tak téměř nehlučné kroky.
Chodby domu Regnearë byly spletité, avšak Vinde jimi procházela tolikrát, že znala téměř každou stopu těch míst. Často si bolestně uvědomovala, že byla v Královnině domu častěji, než u své rodiny v Illenii, byla však bojovnicí a jednou z nejbližších královniných poradců. Nemohla mít přepych vybírat si, co chce dělat, jelikož podle zákona stanoveného Radou Stínů měla každý svůj krok, každou myšlenku směřovat ke své královně. Občas toužila po volnosti, po objevování světa, který ležel za hranicemi přilehlých zemí, nemohla však kvůli své sobeckosti zahanbit celou svou rodinu v očích všech ostatních elfů a už vůbec ne před Paní Ryallou.
Použila svou magii, aby našla Flee, jež se nacházela v ložnici nedaleko od té Vindeiny. Prošla dvěma dveřmi a dovolila si letmý pohled z nevyplněného okna, než zaklepala na Fleeiny dveře.
„Flee? Potřebovala bych tvou pomoc. Byla bys tak laskava a otevřela dveře?" starší elfka schválně volila formálnější mluvu, věděla totiž, jakou pověst si drží rod al Lantra. Byli výbušní, nebáli se však téměř ničeho. Vždy se chopili příležitosti vypomoci své rodině a neštítili se při tom téměř ničeho. Vinde si rychle opakovala vše, co o tomto rodu věděla, vyrušilo ji však otevření dveří.
„Madam de Edwin, potřebovala jste něco?" mezi dveřmi stála Flee. Její modré oči tázavě hleděly na Vinde a měděné vlasy měla spleteny do copu. Obvyklá zelená tunika jí splývala ke kolenům, které zahalovaly kalhoty z kůže tmavě hnědé barvy. Byla bosá, což vysvětlovalo její neslyšnou chůzi a Vinde si stačila povšimnout nevídaně malých chodidel, než si uvědomila, že její družka stále čeká na odpověď.
„Ach ano. Potřebovala bych, abys mne doprovázela při pátrání po jedné zmizelé dryádě. Právě jsem mluvila s Allabaë, jež dostala zprávy od Paní Ïelly. Potřebuje, abych vyrazila na cestu co nejdříve, takže mne napadlo, jestli bys mi nechtěla dělat společnost," hleděla Flee do očí, ve kterých nespatřila jiskru zaujetí, rozhodla se tedy přilít olej do ohně. „Pojede se mnou i Bren. Ačkoli to ještě neví, je jeho povinností následovat svou mentorku tam, kam bude potřeba. Takže, pojedeš?" Fleeiny oči se rozšířily, jakmile slyšela Brenovo jméno, jinak však na sobě nedala nic znát. S chladným výrazem ve tváři přikývla na souhlas, oči ji však prozradily. Zářily nadšením. „Skvěle. Za úsvitu odjíždíme. Připrav si jen to, co nejnutněji potřebuješ. Pojedeme nalehko. Musíme tu proklatou dryádu najít dřív, než stihne Ïella rozpoutat válku!" Flee znovu kývla, poté zavřela dveře a nechala Vinde stát v potemnělé chodbě. Ta se spokojeně usmála a vymotala se spletí chodeb až k vchodovým dveřím, aby mohla najít svého žáka, který měl doplnit její družinu.
Noční cesty v městě El Tauris byly tiché. Sotva se dalo potkat osamělého elfa, který se vracel domů nebo naopak ze svého domu odcházel. Vinde tedy procházela ničím okem netknuta postranními uličkami až k sídlu rodu von Aern. Neměla vůbec tušení, kde jinde by ho mohla v tuto dobu hledat, proto si od opasku odepla pochvu Reathunte a jílcem zaklepala na vstupní dveře.
Poprvé.
Podruhé.
Potřetí.
V domě se rozsvítil jemný plamínek světla a elfka zaslechla tlumené kroky, které se blížily ke dveřím. Ty se po chvilce otevřely a ven vykoukla služebná s nepřátelským výrazem ve tváři. Byla velice stará, avšak stále vypadala nezlomně a silně.
„Co si přejete?" její hlas zněl jako špatně naladěná loutna. Byl disharmonický a drásal Vindein citlivý sluch.
„Potřebovala bych mluvit s panem Brenem. Bylo by to možné?" Vinde cítila ke starší elfce respekt, ačkoli to byla jen služebná.
„A vy jste? Mimo to nemám právo na to, abych nechala pana Brena mluvit s vámi, aniž by o tom věděli jeho rodiče," stařenčin hlas se změnil z nepřátelského na jízlivý, nejspíš nepředpokládala, že by byla Vinde cokoli jiného než Brenova milenka.
„Vyprošuji si váš tón. Jsem zde kvůli Královniným záležitostem. Mimo jiné je Bren mým žákem a nemyslím si, že by bylo potřeba informovat jeho rodiče. Zítra to s nimi vyřešte jakkoli, ale je nezbytné, abych s mým žákem mluvila! Pokud ho zavoláte, předejdete válce," Vindein hlas se naopak nepřátelským stal. Opravdu potřebovala svého žáka vidět a stará elfka jí to neulehčovala. Proto se na ni tak rozezleně obořila.
„Jak si Vaše Milost přeje... pan Bren za chvilku přijde. Věřte mi však, že si budu u Královny stěžovat na vaše chování," s těmito jizlivými slovy služka odešla a nechala Vinde čekat před domem jako největší spodinu. Elfku to však nerozhodilo, jelikož vyrostla jako ten otloukánek, do kterého si všichni praští. Po svých zkušenostech se tedy rozhodla trénovat, aby byla ta nejlepší a vynahradila si útrapy dětství.
„Madam de Edwin? Přála jste si mne vidět?" Brenův hlas vytrhl elfku ze zamyšlení a donutil ji napomenout se za nepozornost. Poté se na něj obrátila a pohlédla do jeho hnědého oka, které na ni nechápavě hledělo. Jemným pokývnutím hlavy naznačila, aby se zbavil služky, což hned vzápětí udělal.
„Akkyro, neměla bys ještě uklidit ten pokoj pro hosty? Matka říkala, že je dost špinavý. Běž!" Vinde překvapeně zamrkala, jelikož nebyla zvyklá vidět Brena tak autoritativního. Služebná Akkyra se otočila a s mumláním nadávek a stížností se odšourala do temnoty domu. Brenova pozornost se konečně plně obrátila na Vinde, jež ihned spustila.
„Za rozbřesku vyrážím já a Flee na cestu. Potřebujeme najít jednu dryádu, která se ztratila. Před chvílí jsem mluvila s Královnou a ta mi potvrdila, že jestli tu dryádu co nejdříve nenajdeme, bude následovat válka, kterou rozpoutá Paní Ïella kvůli vraždám a únosům svých dryád. Potřebujeme ji co nejrychleji najít a přivést zpět a bude se nám hodit jakákoli pomocná ruka. Pojedeš s námi, Brene? Pokud tu dryádu najdeme a já věřím, že ano, tvé rodině se dostane ohromné pocty," po posledních slovech se Brenovo oko rozzářilo.
„Vaše nabídka se mi zamlouvá, madam. Mohl bych se zeptat, jak dlouho bude naše cestování trvat?" Vinde potlačila nutkání protočit očima a namísto toho se shovívavě usmála.
„Nevíme. Můžeme hledat dva dny, můžeme hledat měsíce. Musíme však doufat v to, že tu dryádu najdeme co nejdříve, protože jinak..." odmlčela se, jelikož věděla, že Brenovi to dojde a odpovědí jí bylo přikývnutí. Bren se lehce pousmál a pak svým okem vyhledal ty její.
„Věřte mi, madam de Edwin, že beru jako svou povinnost vás a madam al Lantra doprovázet na cestě za nalezením té dryády. Je-li potřeba vyrazit za rozbřesku, budu tam, paní!" odhodlaný hlas zboural zeď Vindeiných pochybností a ta přikývla. Poté se Bren lehce uklonil a zavřel dveře.
Podruhé toho dne se Vinde ocitla ve tmě a cítila se tak sama, jako ještě nikdy. Byla si moc dobře vědoma toho, že je téměř nemožné najít jednu dryádu ve Storaxii, která jich je plná. Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Přesto však tušila, že za jejím úkolem se toho skrývá víc než to, co jí Ryalla řekla. Byla však plna víry ve svou vládkyni a věřila, že musela mít důvod, proč se o informace nepodělila. Byla své královně téměř slepě oddaná a nevšimla si, že právě ta oddanost ji v budoucnu velice zraní.