Poslední dryáda

Kapitola sedmá - Vzhůru do lesů

Téměř ihned po úsvitu se městem El Tauris začalo ozývat frkání koní, občasný dupot nohou a tiché výkřiky. Vindeina družina se připravovala na pátrání, avšak ona samotná nebyla nikde k nalezení. Ve skutečnosti však stála v nejvyšším patře domu Regnearë a pozorovala dění pod sebou. Pár elfů pobíhalo kolem čtyř koní, sedlali je a připravovali výbavu na dlouhou cestu. Nestávalo se často, aby byla bitvami ostřílená elfka něčím znepokojená, avšak když stála u okna a hleděla nejen na přípravy, ale i na krajinu celé Storaxie, vrtaly jí hlavou pochybnosti. Nebyla si jistá, zda má celý její úkol smysl. Nechápala, proč by měla hledat jednu jedinou dryádu. Nechápala, jak je možné, aby jedna jediná dryáda mohla zapříčinit válku. Byla tak hluboce zamyšlená, že si nevšimla Ryally, která vešla do pokoje a položila jí ruku na rameno.

„Pochybuješ?" její hlas byl vždy medový, až přeslazený, avšak si jím vždy bezpodmínečně sjednala aliance a autoritu. „Poznám to, nejsi první voják, kterého znám. Potkala jsem pár veteránů z Temných válek a všimla jsem si, že se všichni chováte podobně. Jen chci, abys věděla, že bych tě nikam neposílala, kdybys tu byla potřebnější. A věř mi, že jsi jedna z mála elfů, kterým bezpodmínečně důvěřuji a říkám pravdu," sama Ryalla věděla, že lže, avšak jinak svou bojovnici přesvědčit nemohla. Jak jinak by byla schopna provést svůj plán, kdyby byla jedna z nejmocnějších elfů ve městě?

„Ryallo, já... jen si nejsem jista, zda je to moudré. Proč zrovna tato dryáda? Nezmizelo jich snad více? Proč jen tahle jedna vzbudila takové podezření a rozruch?" královna se na chvíli zarazila, přeci jen musela dát Vinde nějaké důvěryhodné informace. Přemýšlela jen malou chvilku a poté se s úsměvem podívala Vinde do očí.

„Neměla bych ti to říkat, ale zasloužíš si mou důvěru," rozhlédla se kolem a poté pohybem zápěstí kouzlem zavřela dveře. „Sabrae předtím, než zmizela, objevila jednu ze svých družek mrtvou. Ïella si myslí, že mohla vidět pachatele a ten ji proto unesl. Nejsme si tím úplně jisty, ale s velkou pravděpodobností ji buď vězní, nebo se jí povedlo utéct. A to je váš úkol. Klidně spalte na popel každé město, na které narazíte, ale zapřísahám tě, Vinde, musíte tu dryádu najít!" Vinde strnula, jelikož to nečekala, po chvíli však již zase plně ovládala své emoce. Kvůli své minulosti nemohla odolat a musela královně položit otázku.

„Allabaë, máte nějaký nápad na toho, kdo by to mohl dělat? Já jen, tohle tu přeci jen již bylo, nemýlím-li se?" Ryalla na svou poddanou překvapeně pohlédla, jelikož takovou otázku nečekala. Za dob Temných válek, které se konaly před sto lety, byla ještě v lůně své matky. Proto nemohla vědět to, co téměř nikdo.

„Narážíš na... Nocta? Ale ten je přeci mrtvý, nebo ne?" pohled směřovala ven z okna a nemohla si všimnout neposedné slzy, která stekla po Vindeině tváři. Ta si ji rychle setřela a vážně se na svou královnu podívala.

„Ne, paní. Mám za to, že ho drží v jedné ze strážních věží. Jeho přesnou polohu zná jen velice málo elfů, mezi které nepatřím. Bylo tak vykonáno po dohodách s Paní Ïellou a tehdejším lidským králem. To, že nikdo nezná jeho polohu je... z bezpečnostních důvodů pro všechny strany," Vindeiny pocity se skrývaly za ledovou maskou. To, co spatřila Ryalla, byla lhostejnost, avšak uvnitř byla Vinde zžírána smutkem. „Nuže, měla bych vyrazit, abychom stihli opustit město dřív, než nám v tom zabrání rodina von Aern," na Ryallin nechápavý pohled dodala jen pár slov, „během dne by se tu nejspíš měli stavit... má paní," s lehkou úklonou opustila níže postavená elfka pokoj a celý Dům královnin.

„Vinde! Už jsem nedoufala..." Fleein hlas byl bodrý s lehkým podtónem uraženosti. Jako snad vždy na sobě měla svou tuniku Poslů. Bren stál pár kroků za ní a jeho hnědé oko na ní viselo jako obvykle. Vinde si pro sebe pomyslela, že jejich cesty ještě budou zajímavé.