CLARK:
Rozbušilo se mi srdce.
Kaynův meč.
Meč zrady. Dokázal zabít všechno, co dýchalo. Navíc bral sílu z krve svých obětí a tak propůjčoval jeho nositeli neobyčejnou sílu. Tedy tak to stálo v legendách.
„Evidentně víš, co Kaynův meč dokáže, ale myslím, že praxe –"
Byla to podivná souhra náhod. Jako kdyby se vesmír rozhodl zbláznit. Kaylova tvář pobledla, zezelenala a nakonec pustil meč naprosto paralyzovaný k zemi. Nechápal, jaká moc by donutila Kayla tohle udělat.
Otočil jsem se a najednou to spatřil taky. Laylino tělo levitovalo ve vzduchu. Vznášelo se asi metr nad kamenem. A zářilo. Ve vlasech jí jiskřilo a celá problikávala statickou elektřinou.
„C-co jsi to s ní udělal?" ptal se ustrašeně Kayl.
„Já nic. Nevím, co se děje," zamručel jsem, stojící k němu zády.
Uslyšel jsem, jak meč zvedl a zasunul ho zpět do pochvy a rychle kráčel ke dveřím. Nestihl to. Mohl ujít tři metry, když se její tělo rozzářilo a světlená vlna odhodila Kayla na zděný pilíř. Mnou ale záře prošla a nijak mi neublížila.
„Mění se." Stařec mě vylekal. Zjevil se po mém boku jako duch. Podíval jsem se na něj zmateně. „Nekoukej tak. Za chvíli uvidíš sám. Až procitne, tak se pokloň a opovaž se cokoli udělat. Nehýbej se, nemluv, nemrkej, nedýchej. Jasné?" přikázal mi šeptem a s těmi slovy zmizel ve stínech sloupů a mě táhl za sebou. Layla ožije? A jak to ví? A proč bych se měl držet zpátky? Nedávalo mi to smysl. Znovu jsem se na ni podíval, ale musel mhouřit oči proti silné záři, kterou vydávala. Změna, o které stařec mluvil, na sebe nenechala dlouho čekat.
Nejdříve se projevila na jejích šatech. Jako kdyby je posedl mor, celé zčernaly. Dlouhá, nadýchaná sukně se mi rozložila před očima na drobounké kousíčky, které kolem ní poletovaly v hejnech. Soustřeďovaly se do hloučků, které přistávaly na její štíhlé postavě a vpíjely se do ní. Přihlížel jsem s čirým úžasem a obavou. Všechno mi velelo utéct, ale nemohl jsem. Stál jsem tam přikovaný k podlaze, která pulzovala pod světelnými vlnami.
„Nezachráníš ji!" halekal na mě Kayl, ale nebyl jsem schopen mu odpovědět. Všechnu mou pozornost měla ona. Oči mě pálily od neustálého zírání do té záře. A najednou místo róby měla těsné černé džíny a přiléhavý top se stříbrným prošíváním a černými peříčky na ramenou. Vypadalo to trochu, jako kdyby se měla zapojit do nějaké války. Vypadalo to jako brnění.
Její blond kadeře kolem ní pořád lítaly v poryvech větru, i když byla místnost zcela bezvětrná. A pak změna přešla i na vlasy. Černaly. Pramínek po pramínku začínaly černat. Pomalu se proměňovaly v havraní barvu a leskly se šedomodrými, chladnými odstíny. Začínal jsem si znovu odříkávat slova té písně a už chápal, proč to ten starý muž zpíval. I když bych měl jásat, bylo mi spíš úzko. Přímo přede mnou se totiž odehrávalo něco, co změní koloběh světa. Ovlivní to lidský i ten nadpřirozený. A ona stála uprostřed všeho.
„Je zpět," vydechl stařec a já se myšlenkami vrátil zpět k ní. Měl pravdu.Záře polevila. Sklonil jsem hlavu a poklekl. Layla nebo aspoň osoba jí podobná tu stála a okolo všude šuměly hlasy mrtvých. Přichází Ona. Smrt.
*dramatické bubnování*
*fanfáry*
JE ZPĚT!
Snad jste si opravdu nemysleli, že nás prostě jen opustila! Nene...je zpět se vší parádou! Zajímalo by mě, jak si Laylu představujete. Jo..víme, že je blondýna se zelenýma očima, ale to je asi tak vše. Napište mi dolů do komentářů, jak si ji představujete, nebo mi hoďte odkaz ;)
Pro dnešek už se poroučím. Uvidím, jak půjde psaní teď. Mám vymyšlený konec, ale potřebuju se k němu ještě prokousat, tak mi držte palečky :P
Mám vás moc ráda.
-levander