Zrozena v temnotě ÚPRAVA

XXII. kapitola

Po další asi tři dny, jako kdyby se všechno mělo vrátit do normálu. Clark začal chodit do práce a já dělala, že je vše v pořádku. Ten zpropadený kámen jsem zahrabala někam hluboko, aby mě nelákalo si ho zase nasadit. Nechtěla bych, aby se ze mě stalo tamto. Nemohla jsem prostě za boha přijít na kloub tomu, co jsem. Ano, přitahovala mě smrt. Ano, vysávala jsem auru. Ale neměla bych být teda nějaký druh upíra. Koukáš moc na televizi! Vysmíval se mi vnitřní hlásek a tentokrát jsem mu neodporovala. Ale po tom, co se tu všechno stalo, by mě to nepřekvapilo.

A tak jsem znova vysedávala ve výklenku pod oknem s udělaným čajem, který mi už ani nechutnal. Byl jako břečka. V puse mě pálil. Přisuzovala jsem to mému novému já. Nebo jak to chcete nazvat. Když jsem se tedy zamyslela, tak všechno normální nebylo. Nejedla jsem, nepila, krmila se energií jak v nějakém přihlouplém sci-fi. Pořád jsem musela myslet na Ninu. Proplakala jsem dnes skoro celý den. Protože se mi vracela do snů a i vize se znásobovaly. Myslela jsem hodně i na Judith. To, že jsem ji viděla v té vizi, byla poslední kapka. Zase jsem ji ztratila. Zase mi ji vzali. A nějak podprahově jsem věděla, že jediné, co mi umožní ji zase vidět, je ten kámen. Napadlo mě to včera, kdy se mi zdál ten prapodivný sen o ní. Vztahovala ke mně ruce a o něco mě žádala. Její pohled byl ale po celou dobu upřený na místo, kde mě před třemi dny pálil samotný přívěšek. Jenže tu byla i šance, že to bylo varování, abych ho nepoužívala. K tomu, abych to zjistila, byla jen jedna možnost. Prostě to risknout. A k tomu jsem potřebovala někde načerpat energii. Clark? Okamžitě jsem zavrtěla hlavou a snažila se zaplašit tuhle myšlenku. Musí být i jiný způsob.

Koukla jsem na hodiny. Byly tři. Clark by se měl každou chvíli vrátit.

A opravdu. Za pár sekund bouchly dveře.

Šla jsem mu naproti. Viděla jsem jeho tmavé vlasy, rozlítané od čepice. Sundal si kabát, jelikož se venku ochladilo a padal první sníh.

„Ahoj, krásko."

Usmála jsem se. Nebyl to úplně upřímný úsměv, ale byla jsem si jistá, že on si to brát osobně nebude. Letmo mě políbil na rty. Když už jsem se chtěla odtáhnout, že mu navrhnu, aby si dal kafe, tak mě přišpendlil na zeď za mnou. Zasyčela jsem. Trochu to bolelo, ale byla jsem moc překvapená na to, abych to řešila.

„Na tohle jsem se celou dobu těšil." A s těmi slovy se vrhl na můj krk. A líbal ho. Okusoval. Tělem se tiskl na to mé. A já si nemohla odpustit tiché vzdechy a steny. Přirazil se ke mně celým tělem, až jsem cítila přes džíny, jak moc mě chtěl. Jak to? Prohýbala jsem se proti němu s každým dotykem. Mapoval moje tělo s vášnivou potřebou.

„Cla-arku," přeskočil mi hlas. A on snad ještě přidal.

„Jsi moje. Jasné?"

Jen jsem kývla. Na nic jiného jsem se nezmohla.

Vzal mi nohu pod kolenem a omotal si ji kolem boku. Pochopila jsem jeho gesto a s jeho pomocí se na něj vyhoupla. V dlaních mi stiskl zadek. Zasténal do polibku. Byl jako utržený ze řetězu. Proč mi tohle dělal? Emocionálně mě vyčerpával. Ale ať! Lepší emocionální vyčerpávání jsem neznala.

Doslova mě odhodil na gauč, ale nevrhl se na mě jako před tím. Sklonil se ke mně a prsty mi zajel pod krk. A pak mě na hrudí zastudilo něco známého. Důvěrně jsem znala tenhle pocit, i když jsem to na sobě měla jen jednou. Automaticky jsem zalapala po dechu a chtěla si to sundat. Ale on mě zastavil. „Chci, aby sis ho nechala. Sluší ti." Neměla jsem sílu mu odporovat. „Kéž bys měla jen ten náhrdelník." Zase ten jeho podmanivý a hluboký hlas. Zase jsem se neovládala. Stáhla jsem ho za košili k sobě a tentokrát jsem přebrala iniciativu já. Dosedla jsem na něj obkročmo a zase se ocitla v rauši. Zase se ze mě stávala mašina. „Jo, kotě!" vrněl mi do ucha a líbal mou čelist. Tahle slova ve mně probouzela doslova vnitřní bohyni.

Naše oblečení bylo dole dřív, než by člověk řekl švec. Seděla jsem na něm jen v kalhotkách a on mě líbal všude. Doslova. V samé rozkoši jsem zakláněla hlavu dozadu a snažila se nekřičet. Kousla jsem se do rtu a drtila jeho vlasy mezi prsty.

Přehodil si mě pod sebe. Překvapeně jsem zavýskla. Zasmál se. Měl tak krásný hluboký smích. Dal si má kolena na ramena a pak mě políbil na vnitřek stehen. A výš, a výš! Až... Svíjela jsem se a vycházela mu naproti. Tohle jsem snad v životě nezažila. Byla to vnitřní extáze. A pak přestal. Nechal mě. Zakňučela jsem. Jeho mohutná silueta se zjevila nade mnou, políbil mě. Přišlo mi to zvrhlé. Cítila jsem na rtech zvláštní chuť a nechtěla přemýšlet nad tím, proč to tak chutnalo. Zčervenala jsem.

„Proč jsem nepřišel dřív?" zavrkal mi do rtů.

A pak se jeho dva prsty nečekaně objevily mezi mýma nohama. „Dneska jsi obzvlášť nedočkavý," odpověděla jsem mu, ale můj hlas mě zradil, protože se dostal do mě. Šel na to pomalu. Nespěchal. Mučil mě tímhle.

A můj kámen znovu zazářil. Koutkem oka jsem postřehla jeho barvu. Ale proč šedá?

A pak se to celé posralo. Doslova.

Někdo čapl Clarka za ramena a odhodil ho snad sto metrů. A to mě probudilo z rauše. CO se do hajzlu děje?

„Ty zkurvenej parchante!"

Slyšela jsem jen samé nadávky a rány. Jako když někdo někoho mlátil. Okamžitě jsem byla na nohách a nemohla uvěřit vlastním očím. Na zemi se válel nahý Clark v trenkách a nad ním se skláněl oblečený Clark. Zmateně jsem se dívala z jednoho na druhého. Oblečený mlátil toho na zemi a ten na zemi se šíleně smál. Ale už vůbec nezněl jako Clark.

„Clarku! Dost!" zařvala jsem vyděšeně. Ani jsem pořádně nevěděla, jakého z nich jsem myslela. „Co se tu krucinál děje?"

„Lou?" oslovil mě ten oblečený. „Zaprvé si vem něco na sebe!" přikázal mi jemně. Měl pravdu. Stála jsem tu nahá jako nějaká šlapka. Strhla jsem z gauče deku a zabalila se do ní. „Zadruhé sundej tu zpropadenou věc!" Ukázal na můj náhrdelník.

„Proč bych měla?"

Na nic nečekal, přiskočil ke mně a strhl mi ho sám. „Prosím, nelekni se."

Nevím, čeho bych se měla lekat, ale...

Přeběhl mi mráz po zádech.

Na zemi se válel zbitý Kayl a šíleně se smál. 

Tak, určitě jste si říkali, co to je? Že se nám to zvrhlo. Ale ne...prostě jsem tam udělala nevědomý incest. JO...Kayl je nechuťák a zrůda. A chudák Clark. Nebo Layla? Už nevím...

Jen pro vaši info: MÁM DOPSANÝ KONEC, TAKŽE UŽ VÍM, JAK TO DOPADNE!!! :D Takže teď zbývá dopsat jen ten prostředek, kde se toho asi bude odehrávat nějvíc.

Komentujte, čtěte, votujte, blá blá.

Mám vás ráda,

-levander