Zrozena v temnotě ÚPRAVA

XXIII. kapitola

Nedošlo mi to. Stále jsem na něj hleděla obmotaná tou dekou. Všechno se to ve mně pořád motalo. Nevěděla jsem, co se děje. Pravý Clark ke mně mluvil, ale jeho slova mě kompletně míjela. Pohledem jsem vypalovala do Kayla díru. Přála si ho usmažit pohledem. Zvedl se mi žaludek. Nakopla mě představa, že by Clark přišel o trochu později a já se s tou zrůdností doopravdy vyspala.

„Lou, prosím. Nezabij ho," šeptal ke mně Clark celý zbrunátnělý. Ale bylo moc pozdě. Doslova jsem se rozeběhla k tomu prohnilému tvoru, který se zvedal těžce ze země, a naprala to do něj takovou silou, že ho to znovu povalilo na zem. Nakopla jsem ho do žeber, ale on se jen smál. Rozčilovalo mě to. V očích jsem cítila slzy. Pálily mě a zamlžovaly mi pohled. Jenže já intuitivně věděla, kam mám kopnout.

Pak mě vzal pravý Clark do náruče, ale já se mu vzpírala. Chtěla jsem toho nechutného delikventa sprovodit ze světa. Chtěla jsem vidět z něho téct krev.

„Pusť mě na něj!" svíjela jsem se v jeho objetí, ale on mě nenechal. A byla jsem mu za to vděčná, protože jinak bych toho kreténa na místě zabila.

Kayl se mezitím zvedl ze země. Na tváři mu hrál pobavený výraz. Prohlížel si mě. Svlékal mě očima, jako kdybych nebyla dostatečně nahá.

„Vypadni odsud a nevracej se, jinak ti tu hubu zmaluju víc!" zavrčel na něj Clark a sevřel kolem mě paže. A já se schovala do ohybu jeho krku.

Kayla to zase pobavilo. Jak jinak. Tenhle člověk měl tak vysoké sebevědomí, že si to mohl dovolit. „Poroučím se." Teatrálně se uklonil, sbalil si věci a chystal se odejít, když se na Clarka ještě otočil a dodal: „Je takhle divoká poř-"

„Táhni!" zařval na něj Clark rozzuřeně. Aby svá slova potvrdil, tak se po něm ohnal rukou. Ale rozvířil jen šedý kouř, co po tom úchylovi zbyl.

Klesla jsem na kolena. Doslova mě zradilo mé vlastní tělo. A spadla i ta kamenná maska, kterou jsem držela před Kaylem a dala se do usedavého pláče. Clarkova tvář se okamžitě obrrátila ke mně a přispěchal na pomoc s jeho objetím. Jenže to moc nepomáhalo. Kayl se v něj proměnil! On byl Clark!

Moje slzy mu smáčely tričko a bohužel mi teklo z nosu. Opravdu jsem se teď cítila hloupě a špinavě. Incest! Znělo mi hlavou. Všechno se mi posmívalo. Jak jsem mohla být tak hloupá.

„J-já...omlouvám se," vydralo se ze mě mezi vzlyky.

„Bože, za co?" zhrozil se on.

A to mě rozplakalo snad ještě víc. „Za to, že jsem...že...on..."

„Tiše, tiše. Nemluv o tom. Zaženeme to spolu, ano?" Kývla jsem mu do trička. „Teď pojď. Umyjeme tě a oblékneme."

„Chci spát," špitla jsem.

A tak mě Clark odnesl do postele, přikryl mě dekou a já okamžitě usnulaa.

***

Ráno bylo hrozné. Nemohla jsem se zbavit toho nechutného pocitu. Z postele jsem slyšela zvuky z kuchyně. Clark snad poprvé za několik dní byl ráno doma. Snad kvůli mně. Jenže já snad ani nechtěla, aby tu někdo byl. Protože jsem se za sebe styděla. Jak jsem ho nemohla poznat? Jeho narážky a jeho chování. Clark by nikdy...

„Dobré ráno, bojovnice." To oslovení mi vždycky vykouzlilo úsměv na tváři. Ale dnes ne. „Přinesl jsem snídani. Máš hlad?"

Zavrtěla jsem hlavou.

„Snídaně je pro mě. Spíš jestli chceš to..."

Nabízel se mi. A bylo to celkem lákavé, protože na jazyku jsem ještě cítila popelovou chuť Kaylovy aury. Zvedl se mi žaludek a já měla co dělat, abych ho  v sobě udržela. Clark se zamračil a přisedl si ke mně.

„Chceš o tom mluvit?" zeptal se mě opatrně.

Zamrkala jsem na něj. Překvapoval mě. Myslela jsem, že na mě bude naštvaný. „Ty na mě nejsi naštvaný?"

„Měl bych být?" Pokrčila jsem rameny. „Koukej, Lou. Nemůžeš za to. Musel tě nějak oblbnout přes ten řetízek. Prostě...využil tvé slabosti."

„Jak můžeš být tak chápavý? Proč jsi mě neseřval na jedno brdo?"

Jeho vlídný úsměv byl jako pohlazení po duši. Místo odpovědi mi dal pusu na čelo. Uvolnila jsem se. On se opravdu nezlobí. Usmála jsem se.

„Tak se mi líbíš." Cvrkl mě do nosu a já se uculila ještě víc. Kayl alespoň na chvilku odplul do pozadí.

„Navrhuji se jít projít."

Vyskočila jsem na kolena a vrhla se mu kolem krku. Milovala jsem ho!

Zdravím,

ano, je to krátké. A není to nabité akcí jako třeba předchozí :D ale říkala jsem si, že si ti dva zaslouží alespoň chvilku klidu a štěstí. Protože to nebude trvat dlouho a půjde to do kytek. Doslova...

Příští díl slibuju, že bude delší a akčnější a přijdou nové zvraty. 

Děkuji za každý komentář a vote, moc si toho vážím. Když jsem překonala 350, tak jsem zas jančila jak malá holka :D

-levander