-Christopher-
Jednou za čas nastal večer, kdy jsem neměl na práci nic jiného, než jenom nečinně sedět v kanceláři a pohubovat se v židli za rytmu rádia.
Byl to jeden z těch klidných a potřebých večerů, takových, který se mi jen málokdy vydařily.
Kouřil jsem jen výjimečně a většinou - právě v ty večery.
Kdybych řekl, že sloužily k odpočinku - lhal bych. Akorát jsem měl více času a klidu na to, přemýšlet.
Uběhlo několik dní a já pořád neměl žádnou stopu na toho, kdo to udělal.
Samozřejmě, věděl jsem moc dobře, kdo to udělal, ale nedokázal jsem najít žádné spojení.
A já hlavně potřeboval důkazy. Bez důkazu jsem nezmohl nic.
Politika byla jednoduchá - kdokoliv jiný by okamžitě skončil na nejbližším hřbitově, on ale věděl, že neskončí.
Rozčilovalo mě už jenom to vědomí, že je v Londýně, v mém městě a někde tam venku se mi posmívá.
A proto jsem musel najít jejího bratra, protože čím blíž jsem byl k Evansovi, tím blíž jsem byl k němu.
Hra, kterou svým příchodem začal byla až příliš nebezpečná. Mohl mě zmlátit tisíckrát, ale stejně by nevyhrál.
Cigaretový kouř se linul po místnosti a já tam jen tak v klidu seděl, četl si noviny a v hlavě přemýšlel, co teď bude následovat.
Potřeboval jsem udržet Emily v bezpečí, protože kdyby ji dostal, moje šance na nalezení Jasona by se výrazně zmenšily a zrovna teď, zrovna teď jsem musel hrát na jistotu. Na druhou stranu, kdyby poznala ten skutečný svět, možná by se z ní stala velká holka a přestala by fňukat.
Bylo půl jedenácté a polovina firmy byla dávno pryč. Budova byla tichá, přesně tak, jako bych si přál, aby byla tichá má hlava.
Pořád jsem ale potřeboval plán. Musel jsem na něco přijít.
Tyhle nekonečné chvilky mě pomalu zabíjely a já začínal doufat, aby mě někdo vyrušil.
A to se i stalo. Dveře se pomalu otevřely a uprostřed nich se objevil Kyle. Nic jsem neudělal, jenom si dál kouřil svoji cigaretu a sledoval, jak se posadil na sedačku.
"Obešel jsem pár kontaktů. Všichni říkají, že se zpátky ve svém starém domě."
"Myslíš v mém starém domě?" Vrátil jsem židli do původní polohy a přisunul se těsně až ke stolu. "Ve tvém domě." Opravil se Kyle, i když na něm bylo vidět, že to řekl jen protože musel. Hodil jsem mu krabičku cigaret, společně se zapalovačem a hluboce si v povzdechl.
Takže je v mém domě.
"Pitomý krok, nemyslíš? Je to jen půl hodinu odsud, můžeme ho oddělat." Zvýšil nadšeně Kyle hlas a zapálil si.
Bylo mi jasné, že to navrhne. Měl to navrhnout. Vytrénoval jsem ho k tomu, aby to navrhl.
"Udělal to záměrně. Ví, že ho tam nikdy nepřijdu pozabíjet a taky nepřijdu. Ne tam."
"Chápu to. Blbý místo. Zrovna teď ale nemáme na sentimenty čas, Chrisi. Musíme zakročit, nebo všechno zničí."
Někdy jsem si říkal, že to jeho pusa byl důvod, proč jsem ho zaměstnal. Dokázal nepřítele dohnat k nepříčetnosti už jenom pomocí slov a to samé zvládal perfektně i se mnou.
Možná proto jsem neposlechl jeho rodinu a dostal ho do tohohle šíleného světa, i když měl na výběr a nejspíš by si vybral jinak.
Já na výběr neměl.
"Oh, a taky zakročíme. Zakročíme tak, že najdeme Evanse."
Místností se ozvalo Kyleovo hlasité odfrknutí a já ho jenom ignoroval.
Měl jsem nervy na všechno ostatní, zvládnu i tohle.
"Vážně, Chrisi? Nemůžu uvěřit tomu, že to říkam, ale měli jsme se jí prostě zbavit. Nehledal bys teď tuhle nesmyslnou cestu."
Jestli jsme se jí měli zbavit? Samozřejmě, že měli. Ale nezbavili. Nejspíš jsem si to mohl připsat na nekonečný seznam chyb, který jsem tenhle rok udělal.
"Já myslel, že se ti líbila." Usmál jsem se na něho a hodil cigaretu do popelníku.
Klidný večer. Takových už moc nebude.
"To bylo předtím, než tě málem zabili."
Doopravdy mě málem zabili. Mě. Člověka,který obětoval poslední roky jen proto, aby si tady vytvořil nějaký respekt. A pak se on klidně vrátí a všechno změní.
Samotného mě překvapovalo, jak mě ta věc nechávala poměrně klidným. Bylo to tím, o koho šlo? Nebo už jsem zkrátka zapomněl jak jednat s nepřáteli?
A nebo mi Emily nabídla jiné, příjemnější východisko?
Nabídla.
"Dobrá zpráva je taková, že zatím jenom pokusili. Věř mi, kdyby mě chtěl mrtvého, už dávno jsem. Líbí se mu ta hra. Ta nejistota, ve které mě nechává. Když teď začnu válku, otočí se to proti mně, kvůli tomu převozu a to on moc dobře ví. Hodlá si prostě počkat a postupně překračovat hranice, dokud nevybouchnu a sám sebe tím nezničím. V tom se ale spletl. V momentě, kdy budu mít Evanse bude nahranej. A možná už odsud jednou provždy vypadne."
"Ty se ho nechystáš zabít?"
Postavil jsem se a přešel k oknu. Obloha byla zasypaná hvězdami a celý London se klaněl mému pohledu. Kdysi to bývalo jednoduší.
Nebylo více stran, ani odvážní policisté. Byl jsem to jenom já, krůček po krůčku budující si své impérium.
A zrovna teď, ono impérium bylo v rukou ustrašené novinářky, která nikdy v životě nedržela zbraň a jejího bratra, který se připletl do něčeho, do čeho neměl.
A já byl přesvědčený, že jim nedovolím moji práci potopit.
Za žádných okolností.
"Nechal jsem žít i horší. Přeci jenom, smrt by pro něho byla zbytečná. Zasloužím si lepší pomstu, nemyslíš?"
Otočil jsem se zpátky ke Kaleovi a zjistil, že se věnuje svému mobilu. Ach bože.
"Zrovna teď, jediný na co myslím je to, že si Emily se svojí blonďatou kamarádkou vyráží do města."
Jasně jsem si pamatoval, jak jsem k jejímu bytu poslal informátory.
V bezpečí. A pod kontrolou. Ať už se jí to líbí, nebo ne.
"Vážně? V jejím stavu?"
Když jsem jí naposled viděl v nemocnici, její rány nevypadaly o nic líp, než ty moje. Měla téměř celý fialový obličej a vypadala strašně.
Ženy nejspíš nic nezastaví.
Bylo mi v celku jedno, co se chystá udělat, akorát jedna má část byla celkem nervózní.
Co když doopravdy udělá nějakou kravinu?
Celá pointa v tom, udržet ji v bezpečí byla udržet ji doma.
Kdy se sakra rozhodla, že se bude někde toulat?
Takže zbývala jedna otázka. Kazit si večer nebo ne?
Samozřejmě, že kazit.
"Co si takhle skočit na pár drinků, Kyle?"
Dojeli jsme před daný klub a během pár vteřin jsme byli vevnitř.
Naštěští, mé jméno pořád ještě znamenalo.
První, co mi padlo do oka byla blondýnka v rudých šatek, která evidentně flirtovala s barmanem. Bylo by snadné, prostě jí tu nechat, ale něco mi říkalo, že by se akorát další den strhla hádka a zrovna teď jsem potřeboval, aby Emily spolupracovala.
Takže jsem nechal Kylea vypořádat se s Annou a vydal se ji hledat.
Netrvalo to dlouho, tančila uprostřed parketu a jakmile jsem jí uviděl, snad poprvé jsem si na malý okamžik uvědomil, jak moc se na mě musela snažit zapomenout.
Bohužel pro ni, jen málokomu se to skutečně povedlo.
---------------------------------------------------------
Už dlouho jsem chtěla napsat Christopherův pohled a nakonec jsem ho upřednostnila před Emily:)
Vote+Comment <33