Ohlížela jsem se kolem sebe a byla ve střehu víc než kdy jindy. Každé zašustění stromů mě znervózňovalo. Vlastně jsem si nebyla až tak jistá, jak se mám zachovat. Zaútočit? Zaklela jsem, že nemám po boku aspoň Grace, která by mě hlídala ze zálohy, ale pak jsem se sama pro sebe zamračila. Tohle je jenom můj problém a své přátele do toho nebudu zatahovat. A tak jsem se dál otáčela ze strany na stranu a slepě tápala mezi stromy. Pořád jsem to však cítila. Ten umělý, trochu teplý vítr, který patřil jen jedné jediné osobě. Vzpomněla jsem si, jak jsem ho spatřila poprvé. Tehdy si s větrem pohrával taky a poslal ho až ke mně. A teď jsem cítila to samé, takže to musí být on.
Už už jsem se nadechovala, abych něco zakřičela. Třeba to, že vím, že je tady, ale dřív než jsem to stihla, objevil se za mnou v celé své kráse. Zalapala jsem po dechu a mezi prsty mi proběhl jasně viditelný záblesk energie.
„Garette," zasyčela jsem trpce a prohlížela si jeho bezvýrazný obličej.
Opíral se o plůtek, který ohraničoval zadní verandu a díval se někam mezi stromy. Otřásla jsem se z jeho přítomnosti. Zradil mě a teď je tady, aby si pro mě přišel a odvedl mě? Měla jsem sto chutí mu tu jeho zradu oplatit vlastní mocí. Přes prsty mi přebíhaly jasné proudy energie a čekaly, až je vyšlu ven v podobě mocných blesků. Vyčkávala jsem, kdy na mě použije tu svoji telepatii, pokud to na mě bude platit.
„Finley..." vydechl moje jméno a podíval se na mě.
Zaujala jsem bojový postoj a zkoumala jeho tvář, ve které se zračila bolest a zoufalství. Nevypadal, že by mi chtěl ublížit, ale já už mu nevěřila, takže jsem očekávala skoro všechno.
„Fin, prosím, nech mě to vysvětlit!" řekl a udělal ke mně krok.
„Nepřibližuj se," sykla jsem a o krok ustoupila. „Co tady děláš? Je ti jasné, že když tě tady někdo najde, bude z toho velký poprask?" zeptala jsem se vztekle a to, že jestli ho tady objeví Owen, Callan nebo Grace, tak ho zabijí, jsem už nepodotýkala.
„Nikdo tady nepůjde. Všichni jsou na sjezdovce nebo pryč. Tady je to teď bezpečné pro náš rozhovor," řekl.
„Strážci se pohybují všude. Mají to tady pod kontrolou. Jak ses přes ně dostal? A navíc, já jsem neřekla, že s tebou chci mluvit," zavrčela jsem a energie mezi mými prsty nabírala na intenzitě.
„Bylo snadné je obejít. Fin... Já jsem ti přišel všechno vysvětlit," řekl zoufale.
„Co si o sobě sakra myslíš? Já ti nevěřím. Poslali tě, abys napravil, co jsi podělal a tentokrát si mě dostal k nim?!" zvolala jsem a pak si uvědomila, že bych měla raději ztišit hlas, než se tu objeví někdo z personálu nebo z mé Akademie.
„Ne. Ne tak to není. Mám pro tebe důležité informace. Není jich moc, ale nějaké mám. Já... já se omlouvám! Nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo. Kdybych nedělal, co po mně chtěli, zabili by mě a poslali na Akademii ochotnější lidi, kteří by se s tebou nepárali!" rozhodil zoufale rukama a pak se podíval na ty moje, které už energií skoro zářily. „Prosím, neútoč. Potřebujeme si promluvit."
„Jak mám vědět, že ti můžu věřit?" zeptala jsem se.
„Já bych ti nikdy neublížil. Ne po tom, co jsme všechno spolu prožili..." hlesl.
Trhla jsem sebou při těch slovech a vyvolalo to ve mně kupu vzpomínek na naše společné dny. Na to, jak mile se ke mně choval a jak skvěle líbal... Ne! Nedůvěřivě jsem se na něj podívala a odvolala magii, která se mi do rukou nahrnula. Nejspíše bych s ním měla něco udělat, jenže instinkt mi napovídal, abych si ho vyslechla.
„Jak jsi mě našel?" zeptala jsem se.
„Moji lidé o tobě už ví. Ví, kde jsi, takže stačilo se od nich jenom odpojit a pak už jenom čekat, až budeš sama," vysvětlil. „Nepřišel jsem, protože mě poslali. Přišel jsem sám od sebe, oni o tom neví. Lehce se můžu dostat do velkého problému, ale věř mi, chci být na tvé straně!"
Chvíli jsem si ho prohlížela, ale pořád jsem se neměla k tomu, abych se k němu nějak přiblížila. Jaké informace pro mě asi může mít?
„Z jakého důvodu jsi vůbec tady? Nevěřím ti, že by si mi chtěl jen tak vysvětlit situaci, která se odehrála. Jsi na jejich straně, tak proč ses vracel sám od sebe?"
Garettovy oči se zaleskly. „Protože tě miluju, Finley. Proto jsem se vrátil, abych ti tohle všechno, co se ti chystám říct, řekl."
Srdce se mi rozbušilo. Co je na tom pravdy? S Garettem jsem prožila opravdu krásné chvíle a měla jsem ho hodně ráda a záleželo mi na něm, takže mě pořádně šokovalo, když jsem se dozvěděla, že mi ve všem lhal. Sám věděl, co jsem zač už dlouhou dobu před tím, než jsem se to vůbec dozvěděla já.
„Moji lidé vyslali do pár Akademií Poloviční, protože se zhruba před dvěma lety dozvěděli, že jeden z jejich nejvyšších vůdců počal dítě s ženou z Bílé magie. Měli o tobě dost informací, ale nemohli na tebe jen tak zaútočit mezi lidmi. Vyčkávali na nejlepší chvíle a mezitím poslali do nejpravděpodobnějších Akademií své zvědy. Já jsem byl jeden z nich," řekl a na chvíli se odmlčel, protože jeho pozornost upoutal pohyb u dveří.
„Finley?" ve dveřích se objevila Grace. „Nemohla jsem tě nikde najít, a tak-" odmlčela se.
Slyšela jsem, jak zalapala po dechu a když jsem se otočila, viděla jsem v její tváři šok a zlost. Pak už jsem jenom viděla záblesk ohně a Garetta, který se rychle sklonil před tím žárem.
„Ty hajzle!" vykřikla Grace.
„Grace! Grace nech toho!" rychle jsem jí zastavila a ona na mě vyvalila oči.
„Finley vždyť je to Garett! Co tady dělá?!" zvolala pohoršeně a už už se chystala znovu zaútočit.
„Neublíží mi," řekla jsem rychle. „Přišel mi něco vysvětlit. Grace... Prosím, nech ho domluvit," řekla jsem.
Garett se zvedl a přeskakoval pohledem ze mě na Grace a zase zpátky. Pravděpodobně trochu panikařil. Viděla jsem mu na obličeji, že je z toho všeho naprosto zoufalý. Prosebně jsem se na Grace podívala a tiskla jí přitom paži, dokud se trochu neuvolnila a nepřikývla.
„Jeden pohyb a zabiju tě," sykla směrem ke Garettovi a postavila se mi po boku.
Bylo to vtipné, jaké ochranitelské sklony vůči mně měla, ale i tak jsem si myslela, že bych se před Garettem dokázala uchránit. Vypadal, že by mi nebyl schopný ublížit. To, jakým způsobem mi řekl, že mě miluje, mě trochu obměkčilo. Chová ke mně city? Zdálo se mi to nepravděpodobné vzhledem k tomu, jak mluvil s těmi Temnými Magiči, ale na druhou stranu mi něco říkalo, že to myslí vážně.
Garett polkl a pak pokračoval. „Tušili, že tě dřív nebo později rodiče pošlou do jedné z těch Akademií. Měli všude zálohy, aby se o tebe postarali a přetáhli tě na svoji stranu. Vyhledávali Poloviční už delší dobu. Je nás poměrně málo a většinu z nás si naši Temní rodiče přitáhli do téhle tajné organizace. Ti další žijí mezi Bílými a podle našeho vůdce patří nám. Takže pokaždé, když zjistí nějakou přítomnost Polovičního, jdou si pro něj a nezastaví se dokud ho buď nezískají nebo nezabijí. Většina z nás se už smířila s tím, že budeme bojovat proti vám. Jako Poloviční nás to více táhne na tu temnou stranu. Není tam nikdo, kdo by se chtěl přidat k vám a ti, co byli odvedeni od Bílé magie, byli zmanipulováni."
„Organizace?" zeptala jsem se překvapeně. „Vy jste... v nějaké tajné organizaci?"
Garett přikývl. „Společnost Temných Magičů tuhle organizaci nepodporuje. Bojí se vaší Rady. Je nás ale dost, abychom šli po Polovičních a pomalu si je sbírali a abychom na vás útočili. Finley, my jsme podle nich jejich spásou. Podle nich dokážeme vyhladit Bílou magii z povrchu zemského, nebo tedy alespoň tu část, která nás ohrožuje, protože jsme dost silní. A ty jsi pro ně vzácná už jenom proto, že jsi první Poloviční, který ovládá Energii. Jsi mocná a oni to cítí a půjdou po tobě, dokud tě nezískají."
„Panebože..." hlesla Grace. „Tohle je šílenost. Ta vaše organizace je plná šílenců!"
„Není! To vaše Rada je plná šílenců!" vykřikl Garett. „To oni po nás neustále jdou a to jenom kvůli nim se tahle organizace vytvořila, i když to většina Temných neschvaluje."
Zarazila jsem se. „Rada po vás jde?"
Garett přikývl. „Teda aspoň co jsem se doslechl. Nevím o tom nic, žádné podrobnosti a ani nevím, jestli je to pravda, ale rozkřiklo se, že organizace vznikla za účelem zničit ty, co nás ohrožují. Samozřejmě s naší pomocí."
„A to si představují jako jak, když odvlečou nevinné Poloviční z Bílé magie?" zavrčela Grace.
„Nevím. Opravdu nevím," řekl Garett zoufale, že nám nedokáže poskytnout užitečnější informace.
Povzdechla jsem si. „Tomu moc nevěřím..." řekla jsem.
„Můžeme to zjistit přes Bryana?" podívala se na mě Grace, ale z jejího hlasu zněla nedůvěra vůči Garettovi.
„To se teprve uvidí," odpověděla jsem pevným hlasem a pak se nadějně podívala zase na Garetta.„Můj otec... je mezi vámi?" zeptala jsem se nejistě.
„Jak se to vezme. On tvoji existenci před touhle organizací utajil. Má teď s námi nějaké problémy kvůli toho utajení. Byl jeden z našich vůdců a taková zrada naší organizace ho přišla na hodně," řekl.
Prudce jsem se nadechla. Všude samé zrady. Můj otec mě před nimi chtěl utajit? Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Pokud mě chtěl před nimi ale uchránit, proč byl v jejich organizaci?
„Takže je pravda, že sbíráte Poloviční, abyste nás pozabíjeli?" zeptala se Grace.
„Jo. Ne všechny... Nebo tedy alespoň myslím. Moje informace jsou omezené. Nebo tedy takhle to myslí naše organizace. Ostatní Temní s tím nesouhlasí a do ničeho se nezapojují. Finley, ty jsi teď ve velkém nebezpečí. Musíte to všechno nějak říct vašemu řediteli a taky Radě. Já nemůžu udělat nic, ale když se spojíte, můžete tuhle organizaci zničit."
„A to jako jak?" zeptala jsem se.
„Pozabíjet nás. Není nás dost, abychom vám nějak viditelně ublížili, pokud na nás zaútočíte ve velké skupině. Buďte teď pozornější než kdy dřív. Moji lidé už ví, kde jsi a půjdou po tobě Fin, ať už jsou zde lidi nebo ne. Chtějí tě mezi sebe. Já je nedokážu zastavit a ani zpomalit, ale věř, že budu pořád na tvé straně," podíval se na mě opatrně.
„A co máme podle tebe asi tak dělat?" zvolala rozhořčeně Grace.
„Právě proto to musíte všechno říct Akademii a Radě! Finley... musíš jim říct, kdo jsi. Ředitel i Rada to musí vědět, aby mohli podniknout další kroky proti téhle organizaci," řekl Garett.
„Garette... proč to všechno děláš? Ty snad nestojíš na straně Polovičních z tvé organizace?" zeptala jsem se Grace.
„Už jsem to řekl Finley. Od té doby, co jsem ji poznal jsem si k ní utvořil pevný vztah... Plán Polovičních roztroušených po Akademiích byl jasný. Dostat se co nejblíž k tobě, Fin, a pak ti dělat problémy tak, aby určitá Akademie rozpoznala, že jsi nepřítel a aby tě donutila utéct. Podmínka byla jediná, nesmíme s tebou mít nic vážného a opravdového. Rvalo mi srdce, když jsem dělal to, co jsem měl za úkol. Jenže mě to trvalo prostě dlouho, protože jsem k tobě začal něco opravdového cítit, nedokázal jsem ti dělat ze života peklo pomocí Rachel pořád. Ano, Rachel jsem ovládal, abych tě proti Akademii poštval. Jenže potom se oni na Akademii vrhli a já prostě nevěděl, co dělat. A nakonec tě objevili. Chtěl jsem něco udělat, ale nemohl jsem... Já... Je mi to líto Finley..." řekl.
„To je dojemné," odfrkla si Grace a založila si ruce na prsou.
Garett ji ignoroval. „Nevím, kdy hodlají zaútočit znovu, ale poberou s sebou co nejvíce lidí, aby tě dostali. V tak malém počtu proti nim nebudete mít šanci. Musíte tyhle informace celé Akademii co nejrychleji předat, než se stane něco hrozného. Musím už jít," řekl Garett sklesle a začal sestupovat schody z verandy. „Finley... Dávej na sebe prosím pozor," dodal a s těmi slovy zmizel mezi stromy.
„No to je snad vtip," řekla Grace po nějaké chvíli, když jsme sledovaly vzdalující se Garettovu postavu. „Ty mu to věříš?"
Pokrčila jsem rameny. „Je to teď jediná věc, od které se můžeme odpíchnout. A není v rozporu s tím, co mi říkal ten Temný Magič," řekla jsem a obrátila se na ni. „Vypadá to, že jsem přeci jen donucena svoji osobnost před ředitelem a profesory objasnit."
„Já nevím..." začala Grace.
„Jestli je ale pravda, že po nich Rada jde, potom si za to prakticky můžeme sami. Jenom pomysli na to, že bychom zabili ty nevinné Poloviční, kdybychom se na ně tak vrhli," povzdechla jsem si.
„Nevinné..." odfrkla si znovu Grace.
„Počkáme si na moji matku a na Bryana," rozhodla jsem. „Pokusíme se zjistit nějakým způsobem co nejvíce informací a potom se uvidí. Pokud už nebude pozdě," dodala jsem.