Další dny jsem se cítila, jako kdybych se ocitla v nějakém chaosu. Přípravy na lyžařské hotely by asi zřejmě jindy probíhaly mezi profesory a studenty v klidu, pokud nejste zrovna po boji a většina studentů se vás nesnaží dokopat k tomu, aby jste jim tu situaci vysvětlili mnohem dřív. Většina profesorů vypadala nevyspaně a vyčerpaně, sami nevěděli kam dřív skočit a panovala mezi nimi příkrá atmosféra. Owena jsem taktéž zahlédla jenom párkrát. Měl napilno, takže jsme si od toho boje ještě nestihli promluvit. Potřebovala jsem mu však už říct, co se stalo s Garettem, aby nežil v nevědomosti jako ostatní profesoři. Nechtěla jsem, aby byl Garett alespoň v jeho očích za chudáka, kterého si odvedly temné síly. Taktéž jsem uvažovala nad tím, jak ředitele opatrně seznámit s celou pravdou. Potřebovala jsem si ho přehodit na svoji stranu tak, aby mi nechtěl ublížit, kdyby se dozvěděl, co jsem zač. Jenže jsem mu nemohla až tak důvěřovat, když jeho milovanou manželku zabily temné síly. Musel je nenávidět... A kdybych za ním přišla s tím, že jsem Poloviční a ukázala mu, co dovedu, bezpochyby by si mě zařadil prostě mezi temné síly a jeho první myšlenka by byla zneškodnit mě.
Konečně jsme byli všichni sbalení. Když jsme všichni se svými kufry vycházeli z Akademie, čekaly na nás venku autobusy. Profesoři si nás už předem rozdělili do skupin, v jakých se také ubytujeme na hotelech. Vzhledem k našemu hojnému počtu se usmysleli, že když budeme rozprostřeni po více místech, jen tak nás ti, co na nás útočili, nenajdou. Já jsem však byla jiného názoru, ale ten jsem si samozřejmě nechala pro sebe. Měla jsem dost rozumu na to, abych nikomu neprozradila, co se ten večer stalo. Doufala jsem, že to Rada schválí a profesoři nám to řeknou. A kdyby ne, jak by se profesoři vypořádali se slibem, který nám dali? Že nám poví pravdu? I tak už věděli, že já a Grace víme, o koho šlo. Ale bezpochyby si mysleli, že detaily neznáme.
„Promiňte!" zvolala Dianna chladným hlasem a jeden z profesorů se otočil. „Kdy za námi míníte pustit naše rodiče?" zeptala se.
„Přijedou za vámi na hotely. Bylo to napsané na informační tabuli," odpověděl unaveně.
Dianna se zatvářila zmateně. „Tu jsem nečetla."
„Potom si nestěžuj, že jsi něco důležitého zapomněla..." uchechtl se Eric.
„Vsaď se se mnou, že jen co přijedeme na hotel, začne nadávat, že nemá spoustu věcí," podotkl Callan.
Zasmála jsem se. I když tady panovala tak zvláštní atmosféra, pořád bylo dost prostoru k zábavě. Nemohli jsme být pořád jen zapšklí a nečinní. I když jsme "ztratili" Garetta. Já a moje parta jsme díkybohu byli přiděleni do stejného hotelu, avšak spolu s Rachel, která se za celou poslední dobu na mě ani nepodívala. Osud mi přál a jedním z výpomocníků, kteří v tuto chvíli zastávali spíše funkci instruktorů, byl Owen. Když jsem si všimla jeho spokojeného výrazu, sama pro sebe jsem se usmála. Cítila jsem se lépe, když byl někde poblíž a taky jsem doufala, že budeme mít soukromou chvíli, abychom si o tom všem mohli promluvit. Zasvětit jsem do toho musela už i Grace, i když mi to bylo trochu proti srsti, jelikož mě pořád přemlouvala, že chce vědět více. Možná bude lepší mít po boku někoho, kdo bude s vámi sdílet vaše tajemství, ale i tak jsem ji nechtěla zatahovat do problémů. Callana jsem z toho vynechala. Chtěla jsem aspoň někoho udržet v bezpečí, i když o tom věděl.
Nastoupili jsme bezeslov do autobusu. Všichni byli tiší a jen zvědavě pokukovali po ostatních. Bylo zvláštní odjíždět na lyžařské hotely ještě na podzim. Chytily jsme s Grace a s ostatními zadní sedačky a pohodlně se tam usadili. Naše kufry nám uložili do prostoru pro zavazadla, takže jsme se s nimi zbytečně nemuseli zabývat. Když jsme vyjížděli, všimla jsem si, jak jsou pozemky kolem hlavní brány poničené. Přímo ve víru boje to muselo vypadat hrozně. Někteří studenti si vzrušeně i vystrašeně šeptali, co mohlo zapříčinit takový chaos. Většina soch byla zničená, havranovi na fontáně chyběl zobák, tráva byla rozrytá a stromy vypadaly otrhaně a popáleně.
„Myslím, že toho máme ještě hodně před sebou," začala Grace šeptem tak, aby nás neslyšela Dianna, Eric ani Callan a přitom si prohlížela zpustošené okolí.
„Grace, nechci aby ses do toho míchala... Sama si viděla, jak je to nebezpečné. Oni jdou po mně a já nechci, aby sis kvůli tomu přidělávala starosti," namítla jsem a při těch slovech se otřásla.
Grace však odmítavě zavrtěla hlavou. „Seš moje kámoška. Udělala bys to samý pro mě. A navíc je to všechno zamotané, takže potřebuješ ještě aspoň jednoho člověka navíc, abychom to všechno společně dali dohromady a aby tě měl kdo chránit, až tě bude ředitel chtít poslat do pekel," mrkla na mě. „A neboj, do zelí ti nepolezu," dodala s šibalským úsměvem.
„C-Cože?" zeptala jsem se.
„Vím, že je ti Owen mnohem bližší než Garett. Viděla jsem to na tobě po celou tu dobu, kdy jsi s Garettem byla," pověděla. „Sleduješ ho vždycky takovým zvláštním pohledem. Je to vlastně roztomilé, jak si ho všímáš."
Zrudla jsem. Nepřipouštěla jsem si, že bych snad k Owenovi něco cítila. A navíc jsem i pochybovala, že by snad někdo jako on sdílel ke mně ty samé pocity. Takže jsem se o tom pochopitelně ani nechtěla bavit. Prostě jen Owen zná moje tajemství a dohodli jsme se, že si ho nechá pro sebe. Nic víc, nic míň. Nelíbilo se mi, že moje pozornost k němu vyvolala u Grace takové myšlenky.
„To není pravda. Jsme jen... přátelé," řekla jsem rozpačitě.
„Ale no tak. Líbí se ti, nebo snad ne?"
Mlčela jsem. Co jsem měla říct? Ano, Owen byl krásný, možná až moc, ale já z toho všeho byla spíše zmatená, než abych dokázala odpovědět. Byla jsem překvapená, jak moc je složité odpovědět na tak jednoduchou otázku.
Grace si povzdechla. „A jen tak mimochodem," pokračovala, když nezaznamenala žádnou reakci, „dali jsme se s Callanem dohromady. Chtěla jsem ti to říct už dřív, ale nebyl čas a ani příhodná chvíle... Doufám, že ti to nevadí," pousmála se.
Nadšeně jsem se na ni usmála, ráda, že se přestala bavit o Owenovi. „To je skvělé!" zvolala jsem a když se pár obličejů otočilo za tím hlasem, znovu jsem se utišila. „Věděla jsem to. Hodíte se k sobě skvěle."
„Díky. Opravdu ho mám ráda a jsem taky ráda, že jsme se poznali. Vlastně jenom díky tobě," šťouchla do mě. „Ale to je jen vedlejší. Spíše mě teď zajímá, jak to je s tebou a s Owenem," podotkla.
„Nech toho," povzdechla jsem si. „Tady žádný vztah nikdy nebude. Jenom mi prostě pomáhá a za to chce vědět všechny informace, které mám, stejně jako já chci vědět všechno, co ví on. Samozřejmě o... temných silách," pokrčila jsem rameny. „Je to teď hlavní téma."
Grace vycítila, že se o tom prostě bavit nechci, a tak se jenom ušklíbla. „Vidím to jinak," podotkla rychle a pak se opřela o sedadlo a nechala se kolébat jízdou autobusu.
Já jsem také zmlkla a opřela si čelo o chladné sklo. Venku bylo zataženo, ale nepršelo. Podzim byl poslední dobou nějak klidný. Byla jsem ráda, aspoň jsem se nemusela bát, že do mě nějaký blesk uhodí a přitom mě nezabije. Vlastně jsem spíš měla strach, že by to někdo mohl vidět. Sledovala jsem míhající se krajinu a přitom uvažovala nad tím, co se Grace snažila probrat.
Owen. Černé vlasy, dokonalé oči, ostré rysy tváře, tvrdý, odhodlaný výraz. Chodící dokonalost a přitom se pod tou schránkou skrývá drsný zabiják. Nebo jsem si to alespoň myslela. Měla jsem za to, že na svých pochůzkách za temnými silami nejen odebírá schopnosti, ale také zabíjí. Zabíjel i ten osudný večer, kdy za bránu pronikly temné síly? Vlastně mi připadalo, že toho o temných silách moc neví. Že o nich toho moc neví skoro nikdo. Jediný, kdo by mi něco mohl říct, je Garett. Ale ten je pryč, zřejmě už nadobro. Štvalo mě to. Štvalo mě, že jsem nepřišla dřív na to, co je Garett zač. Jenže on byl tak nenápadný... Uvědomila jsem si, že mi jeho přítomnost trochu chybí. Povzdechla jsem si a zavřela oči. To přemýšlení nad tím vším mě natolik unavilo, že jsem se neubránila spánku a nakonec se ponořila do podivných snů.
„Fin?" zazněl vzdálený hlas.
Rychle jsem se otočila. Byla jsem na nějaké louce, kterou jsem si pamatovala z dřívějších snů. Obloha nade mnou byla pokrytá těžkými černými mračny, ve kterých se sem tam zablýsklo. Cítila jsem tu touhu natáhnout k těm mrakům ruce a vysát z nich veškerou energii. Ten hlas mi byl povědomý. Byl známý, věděla jsem, komu patří, ale přesto všechno mi to jméno unikalo. Chtěla jsem se za tím hlasem rozběhnout, ale už se neozval. Prohlížela jsem okolí, snažila jsem se přijít na to, odkud přicházel. Ale necítila jsem ani žádnou jinou přítomnost, a tak jsem nakonec vztáhla ruce k mrakům a celá dychtivá se snažila upoutat pozornost energie, která v nich překypovala. Jako vždy jsem jen zavřela oči a nechala se hýčkat energií, která se ke mně pomalu blížila.
„Finley..." řekl někdo hlasem plným bolesti a já se okamžitě vzpamatovala z transu.
„Kde jsi?" vykřikla jsem.
Rozhlédla jsem se. Pořád jsem nikoho neviděla, ale už jsem cítila něčí přítomnost. Vznášela se někde poblíž mě, ale byla slabá. Ušklíbla jsem se. Ušklíbla jsem se. Chvíli jsem se na to místo soustředila, ale pak jsem si uvědomila, že jsem si do snu přitáhla nějakou pitomost. Nikoho ani nic jsem neviděla. Prostě mě jen otravuje vlastní mysl, nic víc, nic míň.
„Finley?" ozval se někde v mojí hlavě zase ten hlas, ale tentokrát zněl jinak. „Finley vstávej."
Polekaně jsem rozlepila oči a snažila se probudit se. Pořád jsem byla jednou nohou ve snu a natahovala ruce k oblakům. Chvíli mi trvalo, než jsem zjistila, kdo se nade mnou sklání. Owenovy černé oči si mě pobaveně prohlížely. Polilo mě horko a já se rychle napřímila. Vedle Owena stála Grace v Callanově objetí.
„Spala jsi pěkně tvrdě, nemohli jsme tě probudit," řekla a pokrčila rameny. „Nakonec si naší marné snahy všiml Owen," mrkla na mě.
Protřela jsem si oči. „Omlouvám se, byla jsem unavená."
„To je v pořádku. Jsme už na místě, tak pojď," řekl Owen a v očích se mu blýsklo.
Vstala jsem a následovala je ven z autobusu. Všimla jsem si, že všichni studenti z mé skupiny se už derou do hotelu, a tak jsem si vzala své zavazadlo a spěchala za Grace. Tady už byl sníh a já se otřásla pod náporem té zimy, protože jsem na sobě měla jenom lehkou bundu. Byli jsme pravděpodobně hodně vysoko v horách. Hotel vypadal obyčejně, ale uvnitř to bylo obrovské. Dlouhé chodby, obrovská recepce s halou pak schodiště, které vedly k pokojům. Přes obrovská francouzská okna jsem si všimla zasněžené sjezdovky. Pár Magičů tam už jezdilo, ale nebyla to žádná sláva.
Pozdravila nás vysoká Magička, pravděpodobně recepční a v rychlosti nám vysvětlila, kde najdeme půjčovnu lyžařské výbavy, restauraci, nástěnku s novinkami a seznámila nás s pravidly pobytu. Potom s profesory probrala pokoje a další věci a až po tom všem jsme dostali karty k vlastním pokojům. Když jsme se všichni odebírali hledat pokoje, všimla jsem si, že se k té ženě přidali Strážci a ještě jeden muž oblečený v obleku, pravděpodobně ředitel tohohle hotelu. Vsadila bych se, že začali projednávat téma, které se teď řeší nejvíce. Temné síly. S Grace jsme si zařídily vlastní pokoj, abychom byly odříznuté od všech ostatních. Byl to její nápad, ale i tak jsem na ní viděla, že chce být v kontaktu s ostatními. Když jsem se jí to snažila vymluvit, odmávla mě rukou.
„Mám ráda záhady a nebezpečí," vysvětlila, když jsme si ukládaly věci v našem krásném a útulném pokoji a já se jí snažila přesvědčit, že to všechno co pro mě dělá dělat nemusí.
„Jsi nenapravitelný člověk," povzdechla jsem si, když se mi nepovedlo ji odradit od mého problému.
Ozvalo se zaklepání na dveře. „To bude Owen," řekla Grace.
„C-Cože?" zeptala jsem se překvapeně.
„Když jsme se tě snažili probudit, domluvila jsem s ním schůzku. Já půjdu za Callanem, takže to tady můžete v soukromí probrat," vysvětlila, mrkla na mě a běžela otevřít.
„Grace!" stihla jsem za ní ještě křiknout, než se otevřely dveře a dovnitř vstoupil Owen. „Počkat, tady jsou mužské návštěvy povoleny?" zeptala jsem se pohoršeně.
„Já můžu," pokrčil Owen rameny a bez povolení se posadil do jednoho z křesel. „Bude to teď trochu časově náročné, takže tohle je jedna z mála možností, kdy mi můžeš říct, co se stalo. Grace říkala, že to je důležité," řekl a znovu se tvářil typicky tvrdě a chladně.
Odkdy se s tebou Grace baví? Pomyslela jsem si chladně, ale pak jsem se nad sebou pozastavila. Ani jsem si nevšimla, že Grace už opustila pokoj a nechala nás samotné. Vzpomněla jsem si, jak se mě zeptala, jestli se mi Owen líbí. Z té vzpomínky mi začalo srdce divoče bušit a já měla co dělat, abych nezrudla. Klid Finley, jenom mu všechno povíš a pak půjde. Sakra odkdy jsem začala takhle vyvádět? V duchu jsem se rychle okřikla a pak pohlédla na Owena, který mlčel a se zájmem mě sledoval.
„Takže?" zeptal se opatrně a zároveň se zvědavostí studoval můj obličej.
„Garett je zrádce," vydechla jsem a pak jsem se naprosto ponořila do vysvětlování.