Richard stál s Petrem kousek stranou a pro jistotu sledovali dění kolem nich. "Upřímně jsem nedoufal, že tohle někdy uvidím. Ještě moc živě si pamatuju jak děsivě reagovala i jen na tebe." "Hodně se změnila a myslím si, že jí pomohl přesun z Prahy. Víš jako by tady mohla udělat čáru za tehdejším životem. Marek jí tehdy z Brna přivezl rovnou k nim a možná to tam pořád s ní bylo. Tady přišla na jiné myšlenky a zároveň si tu našla práci co jí vážně moc baví." "S tím souhlasím a hlavně Břéťa je pro ni ten pravý. Možná ještě nějaká krize přijde, ale nemyslím si, že by to bylo nějak zlé. No teď tohle stranou jak se těšíš?" Petr se na Richarda usmál. "Moc se těším, protože vím, že Lenka je láska mého života. Jsem teď moc šťastný a nějak si uvědomuju, že tohle všechno co teď vidím letos odstartovala ta střelba." "Všechny jsi nás vyděsil to moc dobře víš, ale pak přišla láska a další věci. Teď jsi šťastný stejně jako ostatní." Richard se podíval směrem kde teď byla Terka s Břéťou a Aničkou. Odešli kousek směrem k rybníku a jedné z laviček. Ona vypadala tak moc šťastně a třeba za nějakou dobu se rozhodnou i pro miminko. Věděl zcela jistě, že Břéťa by na to nenaléhal, ale možná i sama Terezka by si další dítě přála.
To byla jediná věc u které si nebyl jistý jak by se Terky trauma mohlo projevit. Domluvil si tedy na konec srpna konzultaci s kolegyní, která se na deprese u žen specializovala. Přeci jen nejhorší zážitky měla právě z doby těhotenství a on si chtěl být jistý, že všechno podchytí. Teď byl, ale čas na štěstí a za chvíli tu bude nová šťastná rodina. Podíval se na Adama, který stál se Sid a ta se o něj zády opírala. Už na ní začalo být těhotenství trošku znát a moc jí to svědčilo. Hlavně to ovšem svědčilo Adamovi, protože ten za ten rok a půl doslova změnil svůj život a konečně v něm nebyla práce na prvním místě. Nechal se obejmout od ženy a pak společně tak jako ostatní sledoval dění na břehu. Terka seděla na lavičce u rybníka a měla Aničku na klíně. Břéťa šel s nimi a sedl si vedle nich. Byl čas jí říct, že se s Břéťou mají rádi a budou bydlet společně. "Víš miláčku je to něco o čem jsem s tebou chtěla mluvit a Břéťa mi s tím pomůže dobře?" "Tak jo mami a já vím, že o tom nemám mluvit, protože babička se na mě kvůli tomu zlobila, ale já mám Břéťu ráda. Mohla by jsi ho mít taky ráda?" Terka se na dceru usmála a věděla, že teď bude doslova nadšená.
"Babička to myslela dobře víš, ona má Břéťu taky ráda. To bylo to co jsi si přála viď? Prostě jsi chtěla, aby nás obě měl Břéťa rád." "No přála, Břéťo já tě mám ráda." Břéťa se na ni dívala a zároveň i na Terezku, která Aničku držela na klíně čelem k němu. "Broučku já tě mám taky moc rád a víš mám moc rád i maminku." "Zlatíčko já mám Břéťu taky ráda a chceme, aby jsi věděla, že..." Terka se snažila dořítc co měla na srdci, ale to už Anička skočila nejdřív kolem krku jí a za pár vteřin i Břéťovi. Ten ji statečně držel a zároveň jednou rukou objal i jí, protože ji začaly téct slzy. "Takže ty teď budeš můj táta?" Břéťa nevěděl co na to říct, protože o tomhle opravdu nemluvili a bál se trochu, aby toho na Terku nebylo najednou moc. "Ano zlatíčko Břéťa teď bude táta, prostě nás má obě rád a já jsem moc šťastná, že ho mám." Břéťa si uvědomil, že i jemu se zalily oči slzami. Tohle bylo to nejúžasnější co mohl slyšet. "Mám vás oba moc ráda a teď budeme bydlet u Břéťi a ne u nás?" "Víš co, prostě o tom si promluví mě později co ty na to?" "Tak jo mami." Terka se naklonila a dala dceři, která jí slezla z klína a stála teď před nimi pusu na tvář. Pak se ještě natáhla a dala pusu i Břéťovi. Tohle bylo dokonalé štěstí.
Sid stála opěrná o Adama a ten měl ruce položené na jejím břísku, které už začalo dávat najevo, že je těhotná. Dívala se jak Terka s Břéťou mluví s Aničkou. V jednu chvíli skočila ta malá mámě a pak Břéťovi kolem krku. "Tak myslím si, že všechno je jak má být a dneska je těch dárků k narozeninám opravdu hodně." "Moc jim to přeju a prostě láska a rodina vždycky zvítězí a přinesou štěstí." "V tom máš úplnou pravdu." Sid sledovala jak se Anička rozběhla směrem k nim a Terka s Břéťou ji ruku v ruce následují. Pak skočila Anička do náručí dědovi, který na ni čekal. "Dědo mě se splnilo přání, Břéťa nás má rád a já mám tátu." Sid si všimla jak Blanka, ale hlavně Julie tahají kapesníčky. Tohle bylo tak krásné sledovat. Nakonec Anička odběhla s Luckou a ona si vzala Terku stranou. "Jak ti je? Jsi v pohodě s tím tátou?" "Vlastně víc než to, Břéťa mi cestou sem přiznal, že na to nechtěl vůbec tlačit a ani by mu nevadilo, kdyby mu tak nikdy neříkala. On je tak úžasný Sid a já ho miluju." "To je moc dobře a ty úplně záříš štěstím a tak to má být, protože si to zasloužíš." Terka se pak nechala obejmout od Břéťi a dala mu pusu. "Miluju tě." "Taky tě miluju Terezko, mám rád vás obě." Terka se o něj opřela a věděla, že ji říká pravdu, teď měla úplně všechno štěstí světa.