Marek seděl na lavičce v zoo a pozoroval vnučku. Přijel před půl hodinou a rovnou zamířil sem, aby se potkal s Blankou, Aničkou a Julií. Byl moc rád jak si holky užily Šumavu a i on sám si tam na pár dní zajel a hezky si odpočinul. Upřímně se už těšil až dá za čtrnáct dní definitivně vale Praze a už bude jen tady. Byl tu větší klid, pohoda, místa na procházky a hlavně úžasné místo na rybaření. Blanka našla v Julii spřízněnou duši a jeho to moc těšilo. Navíc Anička si jí taky okamžitě zamilovala a bylo úžasné jak ji Julie brala. Sama neměla vnoučata a vlastně se už dávno vzdala naděje, že si Břéťa někoho najde. Oni zase měli jen Aničku a věděli, že další vnoučata už mít nebudou. Tedy Blanka pořád doufala, že Terka sama nezůstane, ale bylo to dáno její nevědomostí. Nikdy jí Terka a ani on sám neřekli celou pravdu. On si moc dobře uvědomoval, že taky neví všechno a musel věřit Richardovi, že to všechno bude dobré. Poslední měsíce udělala Terka obrovský pokrok v tom jak začala chodit ven s přáteli. Lenka a hlavně Sid si jí vzaly pod ochranná křídla a nenásilně ji vedly. Dokonce jí pořídily spoustu nového oblečení, které jí moc slušelo. Bohužel Blanka si díky tomu začala dělat plané naděje a tak ji musel trochu krotit.
Zadíval se na Blanku s Julií jak pozorují Aničku na lanovém mostě na zdejším hřišti. Ta si taky dneska užije přespání u Petra a Adama doma. Případ malé Lucky ho hodně zasáhl i proto, že byl mockrát svědkem jak špatně takové případy nakonec můžou skončit. Teď byla Lucka v bezpečí a začínala nový život. Anička se těšila, že tu bude mít kamarádku. Vždycky nějak automaticky lnula ke starším dětem než k vrstevníkům a tak to bylo vlastně dobře. On přemýšlel, že by mohli s manželkou vytáhnout večer Terku na večeři. Ještě se chtěl taky stavit za Břéťou ohledně bytu a následného stěhování. Byt už byl skoro kompletní a stačilo vlastně už jen pár úprav a hlavně nový nábytek. Těšil se na tohle místo i na možnost žít v domě se zahradou, kde si Anička bude moct hrát. Blanka bude Julii pomáhat na zahradě a snad nakonec i Terka tam bude šťastná. Jeden incident s Břéťou sice měla, ale on naštěstí od Petra zjistit co se stalo a pak si dával mnohem větší pozor. Možná by si s ním měl promluvit a zkusit mu něco víc vysvětlit. No zkusí na to téma večer s Terkou hodit řeč. Teď si všiml, že obě ženy míří přímo k němu a jen očkem pozorují jak si Anička dál hraje. Sedly si vedle něj na lavičku a zdálo se mu, že Julie je nějaká vážná.
Julie se dívala jak si Anička hraje a jako už několikrát v minulých dnech ucítila ostré bodnutí u srdce. Mohla se jí věnovat, ale vždycky to bude jen dcera Terezy. Tak ráda by měla takovou vnučku, tak ráda by se chlubila báječnou snachou a vnoučaty. Z myšlenek jí teď vyrušil Marek. "Vypadáš zamyšleně, myslel jsem si, že jsi si na Šumavě odpočinula." "To ano, ale víš já už to řešila i s Blankou. Říkám pořád, že jsem smířená s tím jak Břéťa žije, ale taky mě to moc trápí. Tak moc bych si přála si užívat vnoučata a hlavně bych ho ráda viděla šťastného. Tak moc by si to zasloužil." "No tak, třeba ještě není pozdě, ale já už se u Terky té naděje asi taky vzdávám. Pořád jsem doufala, ale až na Šumavě mi došlo po jednom našem rozhovoru, že je tu moc věcí co nevím." Marek objal manželku a věděl, že jí to konečně došlo. "Nepátrej po tom, protože by to nic dobrého nepřineslo, teď je šťastná víc než za posledních šest let a to je nejdůležitější." "Ona je ještě mladá a ta šance tu klidně za pár let pořád je, ale já už šanci nemám. Pořád přemýšlím, proč se tak Břéťa rozhodl a jestli za to třeba nějak nemůžu." "Určitě nemůžeš, prostě ne každý je stavěný pro vztah. Spousta kolegů to tak má a někdy to ani nesouvisí s jejich prací." Julie se smutně usmála a doufala, že snad alespoň to, že bude mít Aničku poblíž jí trošku pomůže.
Terka stála kousek za trojicí na lavičce a měla co dělat, aby se nazačala smát. Šla všechny vyzvednout, aby mohli jít na oběd a zastavila ji až tahle konverzace. Napsala i Břéťovi co se řeší a bylo jasné, že oba uvažují teď stejně, večer budou všichni tři nadšení. Naštěstí všechno běželo jak mělo a plány s přáteli co připravili byli v chodu. Sid jde dneska po obědě domů a tak si Aničku rovnou vyzvedne. Ta si užije báječný den s Luckou a blbnutí v bazénu. No a ona a Břéťa si dopřejí možnost mít klid a pohodlně říct všem ostatním jak to mají. Teď se opatrně vzdálila a objevila se dál od lavičky v takovém úhlu, aby jí dcera zaznamenala. To se okamžitě podařilo a ona se rozběhla okamžitě k ní a skočila ji do náručí. "Mami moc jsi mi chyběla, ale já si tok moc užila, tam je to tak krásné. Chodily jsme na houby a jezdily na výlety. Prosím, že tam budeme zase moct někdy jet." "Určitě ano a třeba i v zimě až bude sníh. Teta Sid říkala, že je to tam v zimě úžasné." Terka si všimla jak se máma i táta zatvářili, oba totiž zrovna nebyli milovníci sněhu. "V klidu vy dva já tam s ní pojedu moc ráda." "Holčičko jak myslíš, ale být tam jen ve dvou v zimě no nevím." "Neboj mami už jsem velká holka." Terka skryla tvář do vlasů dcery, aby nebylo vidět jak se směje.