Břéťa vezl teď Terezku domů a zároveň si užíval její společnost. Jakmile zaparkoval u jejího domu tak měli ještě možnost si promluvit. "Mrzí mě, že jste musely se Sid ráno zrušit plány." "Nemusely, protože už jsme měly všechno potřebné a chtěly se už jen stavit na kávu. Tohle bylo opravdu důležité. Jinak koukám, že ta předpověď se začíná naplňovat a asi začne pěkná bouřka." "No bohužel zítra to může být ještě horší a je riziko, že se kino zruší. Loni se to taky párkrát stalo. Náhradní plány určitě mají a přesunou poslední díl na další týden, ale napadlo mě jiné řešení. Ovšem jen kdyby jsi souhlasila a chtěla to. Mám doma projektor a tak si může pustit poslední díl u mě. Uvařím nám večeři a pak se můžeme v klidu podívat." Terka se usmála a vlastně se jí to líbilo moc. Teď si musela přiznat, že by ráda využila toho, že má Břéťa o víkendu volno. "Myslím si, že je to skvělý nápad, mám jen jednu prosbu." "Předem splněno." "Necháme to až na pátek, možná budou holky zítra potřebovat pomoct a já..." Břéťa se opatrně nahnul a dal Terce pusu. "Chceš pomoct tak jako já a ostatní. V pátek to bude super a co by jsi si dala k večeři?" "Asi to bude znít divně, ale mohli bychom mít něco italského?" "Určitě mohli a nechám ti zítřek na rozmyšlenou jestli těstoviny, nebo rizoto."
Terka se usmála a pak se ještě nechala chvilku líbat. Bylo to tak krásné a ona věděla, že teď už bude všechno jen lepší. Nakonec jí Břéťa pomohl s taškami z auta až ke vchodu a ještě chvilku v něm stáli. "Ten vítr je už hodně nepříjemný. Nebudeš mít problém na zahradě?" "Naštěstí už tam není žádný materiál a terasa je pod střechou a zasklená. Zítra budou pokládat podlahu." "Tak bezva a děkuju za všechno. Za to, že tě mám a taky za to jak úžasný jsi." "K úžasnosti mám daleko, ale díky tobě zvládnu všechno. Teď už běž nahoru, musíš být vyčerpaná." Břéťa ještě naposledy políbil Terku a rozhodně si na vášnivost z její strany nemohl stěžovat. Teď ho stálo opravdu hodně se ovládat, ale prostě to musí zvládnout. Doma si šel dát rovnou studenou sprchu, protože jí vážně potřeboval. Pak zkontroloval, že jsou v domě všude zavřená okna a není nikde nic co by vítr a déšť mohli poškodit. Nakonec si sedl v obýváku a uvažoval jestli se tady Terce bude líbit. Snad bude a to pro něj teď bylo důležité. V pátek si užijí hezký večer a možná o víkendu, když ještě můžou vyrazí na nějaký výlet. Měl pár nápadů na místa co nebyla daleko a zároveň tam byl klid a pohoda.
Terka došla domů a položila si tašky v obýváku na pohovku. Měla jich nakonec víc, protože jí Sid přiměla si koupit ještě dvoje šaty podobné těm jaké už měla. Ona sama si pak ještě došla koupit nové tenisky, aby se jí hodily i k šatům. Taky koupila pár nových triček a tričkošatů pro Aničku. V jedné z tašek měla to nejdůležitější a to nové prádlo. Nakonec si koupila dvě hezké nové sady s troškou krajky. Obě sady byly strašně pohodlné a jedna byla černá a druhá v moc hezké modré barvě. Sid měla pravdu, že není nutné se přemáhat ke spoustě kousků, protože i ty co nosí jsou moc hezké a navíc praktické. Byla teď z nových kousků nadšená a konečně zažívala ten pocit, který z nákupů neměla už roky. Nakonec se ještě rozhodla sepsat si věci co by mohla Lucka potřebovat jak na normální nošení, taky klasicky ven a hlavně co bude potřebovat do školy. Nakonec to byl docela dlouhý seznam, ale pravda byla, že chudák měla opravdu jen pár kousků oblečení. Jak všechno balily tak viděla oblečení s dírami a další oprané tak, že obrázky nebo vzory už skoro nebyly vidět. Všechno tam nechaly a vzaly jen knížky co měla a věci od sousedky. Byt zavřely a až budou vědět víc, tak to holky pak vyřeší. Možná to pro všechny bude složité, ale všichni jim pomůžou a ona taky teď všem tady bude moc svojí pomocí alespoň trochu optaltit to jak se oni všichni starají o ní. Napsla ještě Sid, že se jí podařilo dát dokupy co bude potřeba a zítra se nějak domluví. Odpověděla, že je to skvělé a teď ať si jde taky odpočinout.
Alena seděla na pohovce ve vile a nepřítomně se dívala do svého šálku s čajem. Byla vzhůru už od pěti a tak šla dolů hned po tom co zjistila, že Lucka ještě spí. Jitka se ani nevzbudila, když vstávala z postele. Měla toho na přemýšlení teď tolik a nevěděla kde vlastně začít. Z myšlenek jí vytrhla Sid, která sešla dolů. "Ahoj koukám, že nemůžeš spát." "Jitka ještě spí a Lucka taky a já už prostě nemohla." Sid si došla pro sklenici ledové coly, která jí pomáhala na žaludek a sedla si k Aleně. "Koukám, že tě zase zlobí žaludek." "Jen trochu a tohle prostě pomáhá. Takže co přesně tě trápí tak, že nemůžeš spát." Alena se na Sid zoufale podívala a pak se nechala obejmout. Teprve pak jí dokázala říct o co jde. "Sid já se bojím, co když s námi Lucka nebude šťastná? Co když ve škole budou řešit, že žije s námi. Věděly jsme, že se nám možná nikdy nepodaří ani adopce i když jsme o tom kdysi mluvily. Jenže teď najednou máme být rodiči desetileté žáby a já se tak moc bojím." Sid se na Álu usmála a bylo jí jasné, že tohle muselo zákonitě přijít. "Všechno bude v pořádku, možná ne hned, ale bude a vy budete úžasné obě dvě. Máte nás a my vám se vším pomůžeme. Álo ty budeš úžasná a Lucka vás má ráda a to je to nejdůležitější." Alena se trochu uklidnila a ještě jednou Sid objala.