Terka seděla na lavičce, držela Břéťu za ruku a uvažovala nad tím mu říct co potřebuje. "Napadlo mě, že pořád bude asi dost věcí které ti hned nebudu úplně schopna říct. Možná by mi pomohlo, kdyby jsi si přečetl můj spis je tam hodně věcí o kterých mluvit nedokážu, ale měl by jsi je vědět. Možná už jsi to i udělal a mě by to vážně pomohlo." Terka se konečně odhodlala na Břéťu podívat a v jeho očích viděla odpověď. Byl v nich hluboký smutek a věděla, že by jí moc chtěl obejmout a tak udělala první krok. Za chvilku už se choulila v jeho náručí a bylo jí tak moc dobře. Doufala, že by to mohl udělat a dokonce o tom mluvila i se Sid. Teď už věděla, že snad se bude zase moct pusunout dát. Břéťa opatrně držel Terku v náručí a pořád se bál jí přitisknout blíž, nebo jí jen opatrně hladit po zádech. "Měl jsem ho připravený, že si ho přečtu. Pak jsem ohledně toho váhal a nakonec jsem si ho vzal domů. Je mi to všechno tak strašně líto, tak strašně mě mrzí čím jsi si musela projít. Richardův posudek mnou otřásl až do morku kostí." Břéťa měl jednu ruku na Terčiných zádech a druhou jí velice opatrně pohladil po rameni a potěšilo ho, že ani neztuhla.
Terka seděla u Břéťi a byla ráda, že jsou tam kde jsou. Skutečnost, že věděl o tom co se jí stalo jí tolik potěšilo z mnoha důvodů. Hlavně kvůli tomu, že mu to nemusela všechno říct. Byli věci které by asi znovu nedokázala říkat. Teď cítila jak jí Břéťa jemně hladí po rameni a bylo tak úžasné. Nakonec se trošku odtáhla, ale jen tak, aby na něj viděla a zároveň nepřišla o jeho dotyky. "Já si pamatuju jak se mě na to všechno ptali vyšetřovatelé a já byla úplně mimo, nedokázala jsem o tom mluvit. Nakonec tehdy Petr přivedl Richarda. Nejdřív jsem se bála, protože byl muž, ale po pár minutách jsem pochopila, že on je přesně ten kdo mi pomůže. Sedl si na zem za skříňku, abych na něj neviděla a tak jsem s ním dokázala mluvit. Pak už jsem to postupně zvládla i když seděl vedle mě. Nevím proč, ale něco v jeho hlase je tak moc uklidňující." "Petr říká, že je tak dobrý psycholog, protože toho sám hodně zažil. Víš Terezko já chápu moc dobře, že potřebuješ čas a já ti ho chci dát. Taky nevím jestli cítíš to samé co já, protože já se do tebe zamiloval. K ničemu tě to nezavazuje a klidně můžeme zůstat jen přátelé. Jen chci, aby si to věděla." Břéťa čekal na to co Terka řekne a když dlouho mlčela byl přesvědčený, že je v těch citech sám ač ostatní říkají opak.
Terka sledovala jak Břéťa smutně sklopil hlavu, protože hned nereagovala. Věděla, že ten cit co cítí ona je stejný jako jeho a jen to zatím asi možná neuměla dát najevo tak otevřeně. Musela, ale něco udělat a rozhodla se, že její hlava už jí nesmí být překážkou. Opatrně mu položila ruku na tvář a on se na ni podíval. Pak udělala něco co si ještě před pár týdny neuměla ani představit a dala mu pusu. Břéťa se pokoušel soustředit, ale teď se mu to zrovna dvakrát nedařilo. Terezka ho políbila, sama od sebe mu dala pusu a nakonec to nebyla jen jedna. Bylo to jemné nesmělé líbání, ale pro něj to znamenalo tak strašně moc. Terka se snažila nebát a nakonec pochopila, že díky Břéťovi a tomu jak něžný a pozorný je k jejím potřebám je ten strach pryč. Bylo to pár nesmělych polibků, ale cítila se tak dobře a doufala, že Břéťa je na tom stejně. Věděla s jistotou, že by rád polibek prohloubil, ale neudělal to a ona konečně věděla, že začíná vyhrávat nad vlastní minulostí. Odtáhla se a dívala se na něj, měl ve tváři tak šťastný výraz. "Bála jsem se, že to nedokážu. Bála jsem se, že budeš chtít víc a já se budu ještě víc bát. Já se taky zamilovala. Jenže jsem se bála, že to u tebe není stejné už kvůli tomu, že se kvůli mě musíš omezovat. Musíš si dávat..." Terka chtěla pokračovat, ale Břéťa jí jemně položil prst na rty.
Místo kde seděli bylo osvětlené jen měsícem a Břéťa i tak viděl jak Terce září oči. Milovala ho stejně tak jako on ji. Dá jí všechen čas světa, ale teď pokročili o obrovský kus. Jemně přesunul ruku na její tvář a teď jí držel v dlani a palcem velice opatrně předjížděl po její tváři. "Nic pro mě není důležitější než to, aby jsi se cítila v bezpečí. Terezko už dávno jsem vzdal možnost být s někým. Nechtěl jsem nikoho do svého života, ale pak jsi se objevila ty a Anička a já viděl o co všechno se připravuji. Vždycky pro mě bude stejně důležitá tak jako ty. Máme před sebou ještě dlouho cestu, ale jsme na ni společně. Petr mi řekl, že cit a láska jsou to nejdůležitější a že díky nim získám víc než jsem si uměl představit a měl pravdu." Terka ho poslouchala a ač nechtěla tak jí začaly stékat slzy. Naklonila se a dala mu pusu na znamení toho, že je v pořádku. "Před pár týdny jsem si myslela, že nic z toho co mám teď už nikdy mít nebudu, ale pak jsem poznala tebe a najdou začalo být všechno jinak. Já jen doufám, že dokážu rychle překonat i zbytek svých obav." "Miláčku žádné rychle být nemusí, máme čas na všechno. Věř mi já jsem trpělivý a ty se nemusíš nutit do ničeho, počkáme tak dlouho jak bude potřeba." Terka se nechala obejmout a věděla už zcela jistě, že polibek pod hvězdami je začátek štěstí.