V úterý ráno měl Břéťa jednání v zoo, protože bylo potřeba se domluvit na vzájemné pomoci. Teď seděl s ředitelkou Roklovou u ní v kanceláři. "Jsem moc rád, že jsme se domluvili. Celní správa doufala, že budete souhlasit, ale je toho prostě hodně no." "Úplně to chápu, ten případ pořád dost hýbe médii. Není problém spálit rohy co byli nalezeny při prohlídkách spolu s těmi od našich nosorožců. Jen se domluvte s Terezkou na datumech má o tom přehled a ostatní nechte na nás." "Skvělé a jinak samozřejmě počítejte s pomocí lidí od nás a celní správy." Břéťa se rozloučil s ředitelkou, která spěchala na radnici a vešel k Terce do kanceláře. Měla tam otevřeno takže všechno slyšela. Moc jí to dneska slušelo a zároveň si všiml, že je klidnější i když je on poblíž. Nevěděl přesně proč se to změnilo, ale byl za to rád. "Ahoj, nevím přesně jestli máte už nějaké přesně datum, nebo nám dáte vědět. Kolegové se rádi přizpůsobí." Terka se dívala jak si Břéťa sedl před její stůl a musela uznat, že už není v jeho přítomnosti tak nervózní. Pořád měla problémy, ale snad to půjde už kvůli tomu, že se budou pravidelně vídat. "Zatím je předběžně domluvený termín na druhý víkend v srpnu. Máme k tomu připravený i program ochrany ohrožených druhů. Tady máš zatím všechno co se chystá a podrobnosti asi můžeme doladit později."
Břéťa si vzal papír co mu podala, chtěl ještě něco říct, ale z vedlejší kanceláře se ozvala rána a pak křik jak se Láďa s někým hádá. Okamžitě si všiml jak Terka ztuhla a rozklepaly se jí ruce. Chtěl zasáhnout, ale podle hluku z vedlejší kanceláře se zdálo, že si Láďa poradil. Vyšel se jen podívat na chodbu a opravdu ten už nezvaného hosta vyváděl pryč. Znal ho a bylo mu jasné co se stalo. Bývalý dodavatel zoo, nebral ne jako odpověď. Teď se vrátil k Terce a posadil se. "Nevím jestli ti mám nějak pomoct, nebo jestli tady můžeš teď zůstat sama." Terka se zhluboka nadchla a podívala se na Břéťu, zajímalo by jí kolik mu toho Petr řekl. "Bude to dobrý, já jen špatně snáší křik. Myslím si, že ti Petr alespoň něco málo řekl, protože jinak by jsi se nezajímal. Nezlobím se na něj a chápu to." "Je to složitější, protože mi to neřekl je tak. Byl jsem zmatený po té epizodě na zahradě a nevěděl jsem co jsem udělal." Terka ho poslouchala a litovala, že nebyla dost silná, aby mu to vysvětlila sama. Jenže ona o tom s cizími lidmi prostě mluvit nedokázala. "Je to složité a je moje chyba, že to neumím sama vysvětlit a musí to za mě dělat jiní."
Břéťa se na ni díval a bylo mu ji líto, protože ať už se stalo cokoliv jí to trápilo do teď a hluboce ji to ovlivňovalo. "Jsem si dost jistý, že to není tvoje vina, ale nemusíš mi nic vysvětlovat jen je asi dobře, že víme jak se chovat. Nevěděl jsem, že tě můj příchod bez toho, aby jsi o mě věděla může tak vyděsit. Slibuji, že si na to budu opravdu dávat pozor." "Děkuju a omlouvám se, pořád si říkám, že bych se měla posunout, ale je to moc složité." "Nevím jestli ti to táta říkal, ale před lety mě prostřelili a věř mi jsou věci, které s tebou zůstanou dlouho a nikdy nezmizí. Jen je můžeš nechat být a věnovat se přítomnosti místo minulosti." Terka se usmála a pak už jen sledovala jak Břéťa musel odejít. Páni mluvila s ním déle než normálně. Byla vlastně Petrovi vděčná, že mu část její minulosti řekl. Ona o tom nemluvila ani s rodiči a zvládla to jen s Richardem. Možná jí schůzka s ním tento týden pomůže se soustředit na další věci. Teď se rozhodla, že půjde na oběd do kantýny a tam měla štěstí, protože si mohla sednout k Sid a Anežce. "Břéťa říkal, že byl domlouvat spálení dalších rohů co celní správa našla." "Jo to je fakt a teda netušila jsem, že jich našli tolik." "Petr říkal včera večer, že je to snad dvacet rohů. Přidáme je k našim a prostě uděláme velký oheň tak jako loni." Terka se na Sid usmála a byla ráda, že se na nic víc neptala.
Sid nechala jít Anežku napřed a pak ještě chvilku stála s Terkou stranou v infocentru. "Mimochodem už máš nějaké zprávy z bývalé práce?" "Zatím jen výhrůžky co jsem poslala panu doktorovi, on je fakt skvělý. Já bych to sama nikdy nezvládla a prostě bych to nechala být." "Což by byla nespravedlnost a to nemůžeme dovolit. No užij si zbytek dne a nezapomeň ve čtvrtek s tebou počítáme v baru." "S mamkou už jsem domluvená." Terka došla zpátky k sobě a uvařila si kávu. Paní ředitelka bude do konce dne pryč a tak měla vlastně na práci jen dodělat administrativu. Musela uznat, že jí to tady strašně bavilo. Díky možnosti být i venku mezi zvířaty to byla různorodá práce. Taky jí napadlo, proč je vlastně Břéťa sám. Julie jen říkala, že nechce rodinu a dlouho neměl ani vztah. Jenže proč to nevěděla, prostě možná se jen zklamal tak jako mnozí další. Ona sama si byla jistá, že chce být sama a navíc nechtěla motat hlavu Aničce náhradním tatínkem. Dcera pro ni byla na prvním místě a tak to taky musí zůstat. Navíc ten její panický strach z intimního sblížení by stejně asi nedokázala překonat. Který muž by byl tak trpělivý, aby jí dal dost času a byl dostatečně něžný a chápavý k jejím potřebám. Ne kdepak takový muž prostě neexistuje.