Tereza Kovářová seděla v obývacím pokoji a snažila se uklidnit. Vzbudil ji zlý sen, už zase a ona nevěděla co s tím. Poslední týdny přitom měla možnost začít žít jinak a vybudovat pro sebe i dceru pohodový život. Souhra náhod a zásah osudu jí přivedli do Dvora Králové. Její táta byl polda a případ který pomáhal řešit mohl ohrozit jeho blízké. Takže před pár týdny se ona s dcerou a mamkou ocitla tady. Petr Hájek byl tátův dlouholetý parťák a kamarád. Ona sama ho brala jako kamaráda, ale nikdy nic víc. Oceňovala, že si od ní držel odstup a chápal její pocity v přítomnosti mužů. Díky němu kdysi poznala Richarda, psychologa který ji léta pomáhal a s jehož pomocí se snažila dostat z nejhoršího. Petra na začátku roku prostřelili a právě to všechno odstartovalo. Šílený případ se jim nakonec podařilo uzavřít a ona pořád trochu zpracovávala všechno kolem toho. Její mamka to brala mnohem líp, koneckonců desítky let po boku poldy jí vycvičily. Tady na chvilku našly útočiště v domě, který vlastnil Petrův nový šéf a kamarád. Dům měl čtyři jednotky a byla k němu úžasná zahrada. Anička si to místo zamilovala stejně jako možnost chodit pravidelně do zdejší zoo. Pak přišel táta s tím, že by tu ve městě mohli zůstat napořád. On a máma vždycky chtěli na důchod z města, ale kvůli ní v Praze byli odhodláni zůstat.
Teď si došla uvařit heřmánkový čaj a vrátila se zpátky na sedačku. Ona si v poslední práci prošla peklem a nakonec se odhodlala dát výpověď. Nikdy nechápala jak může být pracovní prostředí tak ošklivé. Drby, podrazy a nakonec zjistila, že nedostávala zaplaceno jak měla. Původně se říkalo, že firma musí šetřit a pak zjistila, že peníze nedostává jako jediná. To byla věc která jí teď docela trápila, protože osobní ohodnocení by ji bývalo přineslo slušnou sumu peněz a ona by mohla Aničce koupit něco hezkého. Jenže nevěděla co s tím a ani neměla moc chuť se s bývalým šéfem pustit do křížku. Pořád se v přítomnosti mužů cítila nejistá a měla problém jim věřit. Minulost ji ošklivě poznamenala a ona nevěděla jak to překonat. Měla problém dlouho i u vlastního táty a až Richard jí ač muž pomohl. Mohla mu říct úplně všechno, strašně moc jí pomohl a pak byla vděčná Petrovi, který když k nim občas přišel vyzvednout tátu snášel bez mrknutí oka její nálady. Jako bývalý voják ovšem něco takového chápal a věděl jak ošklivě se PTSD může projevovat. Byl v té době ženatý a vypadal šťastně až později všichni zjistili, že to tak nebylo. Hodně mu přála aby si našel milou ženu se kterou bude šťastný a to se mu podařilo a ona mu to hrozně moc přála.
Ve vzpomínkách se vrátila k minulému víkendu a dni, kdy Petr požádal Lenku o ruku. Bylo to tak krásné a romantické, byla to sestra jeho nejlepšího kamaráda a každý kdo je spolu viděl věděl jak moc se ti dva milují. Lenka byla úžasná milá dívka, která ráda a ochotně pomáhala druhým. V tom byla úplně stejná jako její švagrová Sid. Našla v těchto dvou ženách báječné kamarádky, které jí nabídly nezištnou pomoc a ona za to byla vděčná. Právě Petra taky díky tomu, že Sid pracovala v zoo napadla úžasná věc. Slovo dalo slovo a ona už měla novou práci, která jí strašně bavila. Pracovala teď v zoo jako asistentka ředitelky a bylo to přesně to co jí dělalo šťastnou. Adélka už si užívala mateřskou dovolenou a každým dnem se čekalo na příchod jejího miminka. Musela sama uznat, že ta úžasně rozmanitá skupina přátel kolem Sid a Lenky byla skvělá. Bývalí vojáci, plodové a jejich rodiny to bylo něco co jí pořád přivádělo v úžas. Teď se podívala na hodinky a zjistila, že je kolem páté a tak má ještě dost času než se Anička vzbudí. Mamka včera po dvou dnech odjela zpátky do Prahy, aby byla s tátou. Zatím ještě byli v Praze, ale už jen pár týdnů a pak budou definitivně tady ve městě všichni. Teď bydlela v bytě Sid, který si tu před víc než rokem koupila, když sem přišla pracovat. Pak tu chvilku bydlel její kolega a nakonec Petr, ale ten byl spíš jinde než tady.
Rozhlédla se po obýváku a uvědomila si, že je to tu dost neosobní jak nic nevybalila. Ona tu teď bude jen než byt kde pak budou trvale projde rekonstrukcí. Břéťa vlastnil s maminkou velký dům a ona nakonec bude bydlet v horním bytě s dvěma ložnicemi a ve spodním bytě budou její rodiče. Tam byl velký obytný prostor a velká ložnice. Julie tedy Břéťova maminka byla úžasná ženská, která jí pomáhala s Aničkou kdykoliv bylo potřeba a ona jí byla vděčná. Byla už dlouho sama a jak se jí jednou svěřila tak už se vzdala naděje na vnoučata. Břéťa byl přitom hezký chlap, ale byl dlouho sám a tak jeho máma už i vzdala snahy mu někoho najít. Bylo vidět, že jí to trápí, ale prostě brala život tak jak byl a nesnažila se ho měnit. Kéž by ona sama dokázala takhle k životu přistupovat. Taky si uvědomila, že po jednom incidentu se jí Břéťa začal hodně stranit. Reagovala hodně přehnaně na jeho příchod a pak se úplně stáhnul. Měla podezření, že mu Petr řekl proč se to stalo a ač mu určitě neřekl všechno tak dost na to, aby si dával pozor. Je to šest let a ona pořád vidí věci co se jí stali tak živě a pořád se jí vrací v nočních můrach jako dneska v noci. Hlavně to nesmí dát najevo před dcerou, protože ta už tohle všechno vnímá a ona jí musí chránit. Život dává nové šance a ona tuhle nesmí pokazit.