(prosím, čtěte až do konce <33)
,,Musíme něco udělat" řekl Radek naléhavě, a já stále nechápala, o čem tu k sakru mluví.
,,Můžete mi už laskavě někdo vysvětlit, co se tu děje, a co přede mnou tajíte?" zeptám se s rozklepaným hlasem.
Ostatní, tedy hlavně Dominik protestovali, ale věděli, že nemají jinou možnost, než mi to říct. Byla jsem připravená čelit tomu co přijde, ale v moji duši zavládlo hrobové ticho.
Radek se posadil vedle mě a začal;
,,Elis, musíme odejít. Nastaly komplikace, které neumíme vyřešit, a věř mi, že nám jde jen o tvé bezpečí"
Moje srdce se začalo bouřit a pocity zmatku se mísily s obavami.
,,Ale proč? Co se stalo?" vyhrkla jsem.
,,Elis, přimotali jsme se do jedné skupinky lidí, kteří nejsou úplně nejlepší lidé. Obchodují s něčím, o čem jsme my neměli ani tušení. Jenže pak...to jak se na půl dne vytratil Dominik a ten telefonát, určitě nejsi pitomá a došlo ti, že to má nějakou spojitost"
,,Ale proč jste mi to neřekli dřív?" zeptala jsem se s hořkostí v hlase.
Dominik se na mě smutně podíval.
,,Chtěli jsme tě ochránit. Nevěděli jsme, jak tohle všechno ovlivní tvůj život, a snažili jsme se, abys tohodle všeho nebyla součástí. Bohužel, situace se změnila a musíme jednat rychle"
,,Domi? Není tady nějaká šance, že by se to dalo nějak-"
,,Zkusili jsme všechno, věř mi" zastavil mě Dominik.
,,Domi" zalesknou se mi slzy v očích.
,,Je mi to líto" řekne Dominik se zlomeným hlasem.
,,Bude lepší, když zůstaneš tady, dokud nenajdeme bezpečné místo i pro tebe"
Sotva jsem se s tím vyrovnala, když Dominik dodal;
,,Neprozradili jsme ti vše, abychom tě chránili, ale teď je čas, abys věděla pravdu"
Cítila jsem, jak mi hoří tváře úzkostí, a taky jak mi chladnou konečky prstů.
,,Dobře, řekněte mi všechno, ale teď už opravdu" naléhala jsem. Radek se zhluboka nadechl a pokračoval.
,,Elis, tady není bezpečno kvůli několika nebezpečným lidem, kteří nás sledují. Nechceme, aby se ti něco stalo"
Moje srdce se téměř zastavilo, když jsem si uvědomila, že jsme byli ohroženi lidmi, o kterých jsem vůbec netušila.
To jsem třeba zrovna v klidu spala, a okolo domu mohli být ozbrojení lidi. Nikdo o nich nevěděl, a kdyby se dostali dovnitř tak-
,,Ale proč vás sledují? Kdo jsou?" zeptala jsem se, snažíc se udržet klid.
To se ti řekne, jenže říkat a konat, to jsou dvě odlišné věci.
Dominik přistoupil a stiskl mi ruku.
,,Elis, teď je čas, abys tu hlavně zůstala v bezpečí. Musíme se dostat na místo, kde nás nenajdou"
Srdce mi bušilo tak hlasitě, že jsem byla přesvědčena, že ho slyší i ostatní.
,,Kam půjdete?" zeptala jsem se, uvědomujíc si, že je tohle ta jediná možnost.
Zmizet.
Radek se na mě pousmál s lítostí v očích.
,,To ti teď nemůžeme říct, ale slibuji ti, že tě ochráníme. Věř nám, prosím" odvětil Radek.
Slova mi zněla jako poslední útěcha. Přestože jsem nevěděla, kam jdou, věděla jsem, že jim mám důvěřovat.
Vlastně mi nic jiného nezbývalo, než jim věřit.
---
PPP
Vím, že jsi měla sny
Vidím řeku plnou slz vždycky, když odcházím pryč, yeah
Baby, neslíbil jsem nic
Třeba najdeš někoho, kdo ti bude schopnej dát víc, yeah
---
Stojím před němi jak tělo bez duše. Nejde si nevšimnout jejich uslzených očí.
Dominik přede mnou stojí se sklopeným pohledem a mne si ruce. Hrozně moc bych si přála mu ještě naposled něco říct, jenže se k tomu nemůžu nějak dokopat.
Oni mi pomalu mizí za dveřmi, s taškami v rukou.
,,Pa" vzchopím se ještě šeptnout. Dostaví se mi jen poslední pohledy kluků.
Dveře se zabouchly a vlastně až teď mi tak nějak došlo, že je to úplný konec.
Nechtělo se mi tomu věřit, ale až jsem uslyšela nastartování motoru, moje srdce se zastavilo a roztříštilo na milion střípků.
Můj život byl jako skládačka.
Někdo nový do něj vstoupil, a složil nový dílek, jenže když odešel, jakoby se dílek vytratil.
Tolik osob prošlo mým životem, ale vy jste se stali jeho součástí.
Tolik krásných, ale i nehezkých chvilek, ale přesto jsem zůstala s vámi.
Tolik holek, ale vy jste si vybrali mě.
Opřená zády o dveře seberu všechnu sílu a odcházím do pokoje plného vzpomínek. Do ruky beru jeho triko a nasávám vůni, která ve mně probudí milion dalších vzpomínek.
Takže jsem skončila sama, 17letá holka, která prožila pravou lásku, poznala úžasnou partu kluků, a i když se všechno ze začátku netvářilo tak růžově, tak i přesto jsem ráda za to všechno, co jste mi dali, kluci.
Beru tužku a papír a začínám zaplňovat bílý prostor, po kterém se pomalu linou pohyby tuhy, snažíc se vytvářet smysluplné věty.
_ _ _
24. prosince 2023
Petře, začínám mluvit ve verších jak ty, stačí jen abych pochytila něco z hudební scény a co já vím, třeba za rok budu rapovat.
Ne, zas tak moc bych si nefandila.
Budu muset bojovat dál, sama, ale docílím třeba toho, že se postarám o tenhle dům, o tuhle vzpomínku kde se to všechno stalo.
Kluci, až se vrátíte, tentokrát budu čekat já vás s otevřenou náručí, a i když nevím co přesně se stalo, pořád někde v hloubi duše vím, že se ještě někdy potkáme. Ať uz ve třiceti, padesáti, nebo osmdesáti letech, pořád na vás budu myslet.
Abych řekla pravdu, možná jsem něco tušila, ale byly to jen pouhé domněnky, možná kdybyste mě zasvětili do situace, tak bych vám mohla pomoct, nebo taky ne, a třeba bych to jen zhoršila. Ať už je to jakkoli, budu se snažit zjistit co nejvíce informací.
Ať už jste skončili kdekoli, doufám, že na mě budete vzpomínat, ať už v dobrém nebo ve zlém...
Danieli, vím, že jsme se nikdy my dva neměli v lásce, ale jedno ti řeknu. Jsi nádherný slovák s egem až na strop, ale rozhodně jsem k tobě měla vždycky respekt.
Bože, na tuhle část jsem se tak netěšila, ale jdeš na řadu ty, Pepo. Náš osudový první den v kavárně, na to nikdy nezapomenu.
Byl jsi takový opatrný, ale po nějaké době jsme si na sebe zvykli a chovali se k sobě jako brácha se ségrou. Teda až do té doby, než jsem se ocitla tady, víš?
Nemám ti nic za zlé, dokonce umíš dobře líbat, jen až bude lepší situace, doufám že si najdeš nějakou milou holčinu, já nejsem nic pro tebe.
Můj drahý Tomášku, kdyby tě člověk neznal, řekl by si, že musíš být arogantní.
Vždyť ty jsi jako sladký medvídek, dokážeš člověka rozveselit a několikrát jsi mi pomohl jak fyzicky, tak i psychicky.
Je mi líto, že zrovna vám se něco takového děje, že se musíte schovávat.
Caline, vždycky jsi byl a budeš tvrdohlavý. Vím, že ses vždycky snažil si prosadit svůj názor, jen občas to bylo až moc přes čáru.
Já vlastně ani nevím, co dál říct, když můj názor na tebe znáš. Já lidem odpouštím rychle a snadno, u tebe to není výjimka.
Mám tě ráda, moc, ale řeknu ti, že ten den, kdy přijel Andy, si mě neskutečně zklamal.
Raďulo, nesnášel si tuhle přezdívku od kluků, ale u mě sis z toho dokázal udělat legraci.
Nebyli jsme si nějak moc blízcí, ale i tak jsme zažili hodně srandy.
Domi, miluji tě a nikdy nepřestanu. Slzy mi tečou proudem jak niagáry, ale tentokrát to nejsou slzy štěstí.
Říkal jsi, že mám krásný oči, tak proč jsi je teď rozplakal?
Pamatuješ jak jsem říkala, že jsi mi ukradl srdce? Jsem ráda, že jsem ti dala druhou šanci, jelikož jsi mi ukázal, jaký jsi opravdu člověk.
Já sama nikdy nebyla svatoušek, a vy jste to sami poznali.
Naše cesta začala už v kavárně, a tam měla i skončit, jenže oba jsme byli tak tvrdohlaví, a šli na všechno po hlavě.
Skončila jsem tady, a tady také naše cesta pokračovala. Bylo to několik neuvěřitelných týdnů s tebou, a šlo na tobě vidět, jak tě měním, k lepšímu.
Tolik hezkých holek ve tvém životě, ale ty sis i přes to všechno vybral mě.
Jednou si mi položil otázku, ať ti jednou větou řeknu, jak vnímám svůj život. Nemohla jsem najít ta správná slova pro to, abych ti odpověděla.
Vnitřně jsem se bála, že nějak nesplním tvá očekávání.
Tento den jsem na to ale přišla.
,,Když si myslíš, že je všemu zlému konec, je to teprve začátek a musíš s tím bojovat."
Ať už se stalo co se stalo, všechno má svůj důvod, že?
Abych řekla pravdu, v několika věcech by se dalo říct, že jste mě vychovali.
Dobrá, pořád je někde ve mně ta malá holka, která vnitřně jásá, když jí někdo vtiskne polibek, ale tentokrát to myslím jinak.
Ukázali jste mi život z mnoha pohledů...
Domi, měla jsem s Tomáškem jedno tajemství, které ses měl dozvědět ten den. Den, kdy jsme si řekli sbohem. Nestihla jsem to, a proto k sobě musíme najít cestu zpět.
Chci vyprávět tomu malému, jaký byl jeho tatínek, a jací by byli jeho strejdové...
S láskou Elis.
_ _ _
V srdci ticha, kde se duše toulá,
ve stínu noci, kde se láska skrývá,
Tam, kde hvězdy ve tmě tančí,
slzy lásky v nekonečnu se ztrácí.
•••
Guys, tohle je poslední kapitola této knihy.
Abych řekla pravdu, neustále jsem oddalovala vydání poslední kapitoly, jelikož jsem se asi až moc vžila do Elis. Vlastně všechno co ona udělala nebo řekla, šlo ze mě tak, jak bych se zachovala já na jejím místě.
Od vydání první kapitoly uběhlo několik měsíců, a za tu dobu se taky stalo mnoho věcí, ať už v mém osobním životě, nebo v životě postav v této knížce. Vlastně psaní bylo pro mě jako útěk před realitou, a mohla jsem si tu psát co jen jsem chtěla. Možná i proto jsem všechno sepsala do spousta desítek kapitol, a tato, 75., je tedy poslední. (tbh ukáplo mi pár slziček)
Za tu dobu co jsem na Wattpadu, což už je taky nějaký ten pátek, jsem přečetla spoustu fanfikcí právě tady o klucích ať už z m+, nebo z rychlích kluků, a já se proto snažila úplně nekopírovat děj, což si myslím že se mi i celkem podařilo.
Nikdy jsem si nenapsala přesný harmonogram o tom, jak by knížka měla vypadat a jak přesně by měl děj probíhat. Prostě jsem to nechala nějak vyvíjet až jsem skončila tady.
Děkuju mým věrným čtenářkám (čtenářům:)), kteří tento příběh četli pravidelně, děkuju za hlasy a všechny nádherné zprávy, co jste mi posílali soukromě, nebo komentáře.
Tímto se s vámi prozatím končím. Vaše Tess .<33
PS: A jak píše sám Peťa:
Říkali jsme tomu láska
Říkali jsme tomu navždy
Kolik je na tom pravdy
Otočili jsme se zády
Bylo to krásný ale už je na čase zase jít
Nechci ti ublížit snad bude ti líp.