"Prosím, hlavně si o mě nedělej starosti. Brzo budu doma."
Anna si dokázala představit, jak moc bylo pro Emily bolestné slibovat něco, o čem věděla, že je to jenom obyčejná lež.
Kéž by jí mohla do telefonu vykřičet, že všechno ví a že jí odtamtud dostane.
Kéž by jen mohla.
Nestačila ani odpovědět, když hovor skončil.
Morgan Emily prudce vytrhl mobil z ruky a schoval ho zpátky do své kapsy.
Musela se opravdu snažit, aby mu nevyškrábala oči.
"Tohle mi nikdy nemohla sežrat." Zasyčela podrážděně, ale zároveň bojovala se strachem.
Slyšet Annu bylo sice dobré, ale zároveň jí to připomnělo, jak moc jí chybí.
"Je mi u prdele jestli to sežrala nebo ne, dostala, co chtěla, tak by teď možná mohla dát pokoj."
Ty bys možná mohl dát pokoj. Proběhlo Emily v hlavě, ale naštěstí ta slova udržela vevnitř.
"Nemáš náhodou nějakou práci, které by ses měl věnovat?"
Překřížila si ruce a přešla na druhou stranu koupelny. Předtím byli v takové blízkosti, kterou Emily nehodlala snášet.
Už nikdy.
"Když už si to zmínila - mám a v žádném případě tě tu znovu nenechám samotnou. Na Kylea se nemůžu spolehnout a moji muži zrovna nejásají nad představou, že by ti měli dělat osobní strážce, takže jedeš se mnou."
Cože? Kurva cože?
Emily potřebovala pár minut, aby tu informaci zpracovala.
Jede s ním? To jako vážně?
Chtěla mu obličeje plivnout jeho včerejší scénu, nebo to, že se mohla kdykoliv pokusit o útěk, ale nakonec si to rozmyslela.
Bylo jasné, že tím stejně nic nezmění. Nebyla tu šéf. To on.
"Doufám, že ti někdo ustřelí hlavu." Zamumlala si spíše pro sebe, jenže natolik hlasitě, že Morgan slyšel každé slovo.
"Jestli se to stane - věř mi, že ty dopadneš hůř."
Jak se ukázalo, Morgan svá slova myslel vážně. Doopravdy měl práci. Akorát se Emily zrovna nechtělo opouštět dům v půl jedenácté.
Nejenže v noci očekávala špatné věci, byla přesvědčena, že se doopravdy stanou.
A svým způsobem měla i pravdu.
Celou dobu se dívala z okýnka a přemýšlela, jak se teď nejspíš její nejlepší kamarádka cítí. Bylo nanejvýš pitomé neuvědomit si, že se mohla spojit s Diannou a že už dávno o všem ví, ale pitomé se postupně stávalo Emilyino nejoblíbenější slovo.
Zbytek cesty probíhal stejně a poměrně rychle uběhl. Jakmile auto zastavilo uprostřed poloprázdné čtvrti, Emily trochu znejistěla. Přímo před parkovištěm se nacházel opuštěný sklad a představa, že to je to místo, kam má Morgan namířeno nebyla vůbec vábivá.
Jenže jak předpokládala, to byl jeho cíl.
Z přihrádky u řidiče se natáhl pro zbraň, jako kdyby bylo normální vozit jí v autě a Emily byla sama překvapena, že už to vnímala téměř jako neobvyklou skutečnost.
Nejspíš se vám pohled na takové věci změní, když jste donuceni tomu čelit.
Jakmile se Morganovy oči setkaly s jejíma, oba dva věděli, že myslí na to samé.
Byla to však Emily, která to řekla nahlas.
"Zůstanu v autě."
Tiše přikývl, ale poté se mu v hlavě vyrojila nová myšlenka.
"O nic se nepokoušej. Litovala bys toho." Poté se dveře od auta otevřely a hned zase zaklaply.
Emily tam zůstala zamčená a upřímně? Byla za to ráda.
Noční krajina se zdála být klidná, i když Emily moc dobře věděla, že uvnitř se děje něco, co tak klidné nebude.
Opuštěné parkoviště řvalo prázdnotou a tu největší prázdnotu cítila uvnitř.
Chyběl jí její starý život. Představa, že už to nikdy nebude stejné, ji způsobovala takovou bolest, že bylo až snadné ji zamaskovat.
Dokud to ten člověk nezažil, nedokázal si jí představit.
Dianna seděla na barové židličce v podniku, kde ho tehdy potkala poprvé. Nebyl to Morganův podnik a byl dost daleko od centra, proto jí bylo jasné, že pokud se tu dnes Kyle ukáže, jediným důvodem bude ona.
Když před několika hodinami seděla u svého pracovního stolu a přemýšlela o tom, že se vlastně chystá udělat, na okamžik pocítila nepříjemný pocit, že jedná stejně tak zbrkle, jako jednala Emily.
Vyndala se šuplíku svůj služební telefon a vytočila Elliotovo číslo. Bylo jí hned jasné, že v momentě kdy se tohle stane osobní, celý její dosavadní život se zmuchlá a skončí v koši.
„Halo?" Ozval se rozespalý hlas z druhé strany, který Dianna tolik zbožňovala. Elliot pracoval jako pilot, což znamenalo, že některé dny trávil mimo jejich společný byt a jakmile se vrátil, zalezl do postele a nejbližších dvanáct hodin z ní nevylezl. Oběma to tak vyhovovalo, jelikož se mohli soustředit na práci a pořád jim zbýval dostatek času, na to aby měli plnohodnotný vztah.
Plnohodnotný vztah. Přesně to to bylo. Dva dospělí lidé, kteří jsou pro sebe bezchybní.
„Musím dneska pracovat přesčas. Vypadá to, že mě můj šéf z nějakého důvodu rád nechává v kanclu do půlnoci." Pousmála se, vědouc, že ho ta věta vyprovokuje.
„Když už tam budeš tak dlouho, mohla bys jednoduše počkat do rána a poté mi koupit snídani?" Odbyl ji pro změnu on a zívl. „Udělám ti tvé oblíbené palačinky." Zašeptala Dianna, jako kdyby to měla být omluva pro to, co se chystá udělat. „Stačí, když si ke mně ráno lehneš a necháš mě užít si nějakej ten čas se svojí přítelkyní." Zamumlal a Dianně se nad těmi slovy zatočila hlava.
Miloval ji. Tak moc ji miloval a ona tak moc milovala jeho. On byl důvod, proč nechala Emily Morganovi. Nemohla dopustit, aby se mu něco stalo. Prostě nemohla.
„Uvidíme se ráno. Miluju tě." Poslední slova řekla s neobvyklým důrazem, snad aby se cítila líp. Vevnitř jí to rvalo srdce.
„Já tebe." Řekl a poté zavěsil. Jakmile ticho probilo místnost, Dianna věděla, že je čas jít. Vytáhla zpoza stolu černé vysoké jehly a vzala si kabát. Modlila se, aby dnešní noc skončila stejně tak rychle, jako měla začít.
Hlasitá hudba a opití tanečníci – vypadalo to, že se tu nic nezměnilo. Maximálně na záchodech přibylo více narkomanů a dostat se sem bez nějaké známosti bylo ještě těžší, než když tu byla naposled. A že to už byla nějaká doba.
Nic si neobjednala, jenom vodu. Tušila, že aspoň na prvních pár vět by měla zůstat střízlivá. Zajímalo jí, jestli z ní její práce doopravdy tak čišila, jelikož se zdálo, jako kdyby všichni zbystřili, nejspíš proto, že mezi ně přišla policistka. Okamžitě si ale uvědomila, že to nebylo kvůli ní, ale kvůli němu.
Přišel.
---------------------------------------------------------
I am back♡
Je mi vážně líto,že je to čekání na kapitolu tak dlouhé ale v poslední době nemám na psaní vůbec čas, nechci si dávat pauzu, protože tenhle příběh mě strašně baví, akorát zkrátka vám kapitoly můžu slíbit jenom o víkendech, výjimečně v pátek nebo v pondělí...Doufám, že i když je kapitola vždy strašně pozdě, pořád vás příběh baví :-)
Děkuju za všechny komentáře a voty♡Budu se snažit přidávat co nejčastěji♡
-Co myslíte? Kyle a Dianna za sebou mají určitou minulost a Dianna se jí pokusí zneužít :-D :-)
Plus by se brzo měl objevit pohled Williama :-)