Brečela jsem. Křičela jsem na celý svět a z očí mi tekly slzy. Nešlo to zastavit. Naše cesta ven se proměnila v noční můru.
,, Lili! Lili, zlatíčko, lásko! Je to dobrý! Jsme v bezpečí. Jsme v bezpečí!" Křičel Ríša, když mě objímal. ,, Prosím! Podívej!" Konečně jsem dokázala otevřít oči. Do očí mně hned praštila všudypřítomná růžová. A roztomilost.
,, L...lásko. Kde to jsme?"
,, Jsme zpátky v levelu 974! V Kitty house! Podívej!" Skutečně. Byli jsme zpátky v Kitty house. ,, Jsem tu s tebou! Neboj. Kitty je tady taky!" Ukázal. A opravdu. Hned jsem spatřila dlouhou černou entitu. Kupodivu...to mě uklidnilo.
,, Jsme v Kitty house?"
,, Jo! Nějak jsme se sem dostali!"
,, Kitty?" Oslovila jsem jí. Kitty k nám ihned připlula a ...myslím, že mě nějakým svým způsobem utěšovala. Sáhla jsem na svou mašli a na Ríšovy náramky.
,, Tak to funguje. Dostalo nás to sem."
,, Asi jo. Prostě...to nebyl východ. Ale já jsem s tebou!" Zhroutila jsem se mu do náruče. Konečně jsem se uklidnila. Jak říkal. Nebyl to východ. Musela to být nějaká úroveň, která prostě připomínala realitu, ale nebyla.
,, Takže ty mašle fungovaly." Řekla jsem. , Jsme tady. KITTY!" Vyhrkla jsem. ,, Kitty, byli jsme někde, kde to vypadalo jako realita, ale nebyla!" Kitty se zavlnila, a něco napsala na papír na růžovém stolku. Napsala jen číslo. 154. Ihned jsem popadla mobil a vygooglila backrooms level 154. A dočetli jsme se o levelu, který vypadá jako realita, ale není. A který vypadá jako místo, ze kterého jste se noclipli do backrooms, a kde se zhroutí realita, a pak vidíte dvoje dveře, a hlas se ptá...dál už to znáte. Ale my prošli levými dveřmi. Dle pokynů.
,, Byli jsme v levelu 154." řekla jsem.
,, Jo, očividně."
,, To je moje chyba. Měli jsme jít doprava."
,, Neměli, čti. Kdybychom šli doprava, dostali by jsme se do náhodného levelu, ale protože máme ty mašle...tak možná taky sem. Ani jedna možnost nebyla správná."
,, Stejně." Zašeptala jsem. ,, S tou knihovnou jsem se spletla. Promiň." Ríša mě vzal kolem ramen.
,, Nebyla to přece tvoje chyba. Dyť to nebylo jistý. Ani jeden jsme nevěděli, zda tam východ je nebo není. Byl to prostě konec knihovny. Východ z ní. A očividně do levelu 154. Jen jsme se spletli. Byl to jen tip na slepo. Nemohli jsme to vědět jistě. Východ prostě bude někde jinde."
,, Tak co teď?" Posadila jsem se a mnula si spánky. Třeštila mi hlava a cítila jsem se divně.
,, No, máme tady internet, tak nastudujeme něco o tom levelu 3999. Protože to zatím vypadá nejnadějněji. Bolí tě hlava? Chceš mandlovou vodu?"
,, Jo, to zní fajn." Přijala jsem s vděkem. Mandlová voda mi pomohla od bolesti hlavy, ale ne od úzkosti, kterou jsem cítila. ,, Tak asi jo. Zase se tady dáme dohromady, nacpeme se, a pak se zkusíme nějak dostat do 3999. A zkusíme si toho tentokrát najít co nejvíc." Kitty se mezitím někam vypařila, my si dali jídlo, tentokrát jsme v lednici našli něco jako nákyp s malinami a ovčí sýr, a pak jsme šli do již známé růžové ložnice.
Ríša nadšeně vyskočil na postel.
,, Podstel! Jak ta mi chyběla!" Začal poskakovat na posteli a boty hodil do rohu místnosti. ,, Jinde než tady se snad ani spát nedá!" Já stála ve dveřích a je koukala před sebe. Nebylo mi moc dobře.
,, Lili? Půjdeš si lehnout?"
,, Už jdu." Posadila jsem se na kraj postele.
,, Už na to nemysli, a pojď se trochu vyspat. Zítra začneme s plánem B."
Dalšího dne jsem se probudila dřív. Nechala jsem Ríšu se vyspat víc, a šla jsem si kreslit. Kitty za mnou za chvíli tiše připlula.
,, Líbí se ti to? Však já to to potom dám. Ale ne hned. Teď tady potřebujeme nějakou dobu zůstat. Potom ti to dám." Řekla jsem a dál kreslila velkou roztomilou Hellow Kitty. ,, Víš ty co?" Vzala jsem jiný papír a začala malovat Kitty tak, jak doopravdy vypadá. ,, To seš ty. Líbí?" Kitty tam jen stála a koukala na obrázek. ,, Asi ne, že. Nedivím se. Vypadá to jak Slenderman, počkej. Přikreslila jsem Kitty nějaké ty mašle a kvítka a ozdobičky a vedle ní namalovala sebe a Ríšu. Kitty se radostně usmála, i když těžko říct, protože nemá obličej, ale myslela jsem si to, a začala nadšeně pochodovat kolem mě. ,, I to ti pak dám. Ale nemůžu ti to dát teď, to bys nás poslala pryč." Ríša se přišoural do obýváku s rozježenými vlasy.
,, Lili? Už si zase podíváte?"
,, Jo, malujeme si. Nebo spíš já maluju." Řekla jsem. Ríša zívnul a podrbal se pod tričkem.
,, Ukaž." Podíval se pak. ,, To to mě podrž...Ty jsi fakt blázen."
,, Tvůj blázen." Dala jsem mu pusu na dobré ráno. ,, Chceš snídani?"
,, Jo, co tam máme?"
,, To, co včera. A nějaký jogurty."
,, Já pro něco dojdu." Ríša došel pro snídani a dal nám jí na stůl. Kitty mezitím někam zmizela. Pak jsme se dali do čtení o úrovni 3999 a možných vstupech. Z Kitty house tam žádný nebyl. Všechny ty vstupy byly z jiných úrovní. Tak jsme se proklikávali od jedné ke druhé, jak na tu, a jak na tu, a jak na tamtu, že které pak na tu předchozí...A byla to dost katastrofa. Jako obří kombinační zámek. Museli by jsme se dostat přes obrovskou spoustu úrovní, než by jsme se dostali do 3999. Hledali jsme co možná nejvhodnější kombinaci celý den, ale i ta zdánlivě nejkratší obsahovala přes dvacet různých úrovní, než bychom se SNAD VŮBEC dostali do 3999.
,, No, to není dobrý. Tímhle stylem by jsme tady taky mohli bloudit roky, a i kdyby snad všechno vyšlo a dařilo se nám postupovat přesně podle tohohle, tak by to mohlo trvat věčnost. Navíc šance, že by to šlo takhle plynule a nic se nepodělalo, je skoro nulová." Povzdechl si Ríša.
,, To teda. Ale... když nás Kitty mohla dostat do Hubu, možná by nás mohla dostat i na 3999!" Vyskočila jsem. ,, KITTY! KITTY! Tak kde jsi?" vyběhla jsem ze dveří a hledala po celém domě Kitty. ,, Sakra práce, Kitty, kde zase lítáš?"
,, Je za tebou." Řekl Ríša. Lekla jsem se.
,, Sakra práce Kitty! Jak se můžeš pohybovat tak rychle a tiše?" Kitty na to samozřejmě nic neřekla. ,, Kitty, podívej, potřebujeme se dostat do téhle úrovně." Napsala jsem na papír číslo 3999. ,, Co myslíš, mohla bys nás tam dostat?" Kitty nehla ani brvou. ,, Tak jinak." Vzala jsem tužku a papír a začala kreslit. Nakreslila jsem dva záchodové panáčky, panenku, té jsem udělala mašli na hlavě a panáčka, tomu jsem udělala mašle na rukou, a nad ně napsala L a R. Pak jsem panáčky dala do kolečka. ,, My." Ukázala jsem Kitty. ,, Se chceme dostat," udělala jsem dlouhou klikatou čáru se šipečkou na konci. ,, Sem." Na konec šipky jsem napsala 3999. Kitty na to dál chvíli koukala a nic nedělala. Pak ale napsala na papír číslo 380.
,, Nerozumí ti." Povzdechl si Ríša. Já se ale podívala do našich poznámek. Jeden vstup na úroveň 3999, dle našich poznámek, je prý, pokud se na úrovni 380 spolkne pilulka v laboratoři na úrovni 380.
,, Ne, já myslím, že se nám snaží něco říct. Že...se tam dostaneme pomocí té pilulky z 380."
,, Jo, to jsme četli, to je sice super, ale jak nás chceš dostat na 380?" Začala jsem obrázek kreslit znovu, a tentokrát na konec napsala 380. Pak jsem nakreslila Kitty a nad ní nějaké rádoby kouzelné klikyháky a otazník. ,, Kitty, a dokázala by jsi nás dostat na level 380?" Kitty ukázala na obrázek, který jsem pro ní kreslila, a který jsem měla v kapse. Nadšeně jsem se obrátila k Ríšovi.
,, Myslím, že se nám snaží říct, že nás může poslat na 380!"
,, Co? To si myslíš?"
,, Jo! Myslím, že přesně to se nám snaží říct!"
,, No super, takže...to máme nechat na Kitty? Nic ve zlém, Kitty, jen je to dost nejisté!"
,, Jo, ale dokázala nás dostat zpátky do Hubu, tak proč by nedokázala tohle? Hele, buď se můžeme ocitnout na náhodném levelu, a pak bloudit měsíce a roky po všech možných a hledat tu jednu správnou kombinaci nebo...se můžeme rozhodnout Kitty věřit."
,, A co ti říká tvůj instinkt?" Zeptal se Ríša zcela vážně.
,, Já Kitty věřím." Řekla jsem jistě. ,, Ale...nechci tě zase zklamat."
,, Mě jsi přece nikdy nezklamala. Za tu knihovnu jsi přece nemohla, nemohlas to vědět. Sice...ani tohle nemůžeme vědět, ale furt je to lepší , než to ani nezkusit."
,, Takže...dáš Kitty obrázek a zkusíme to?"
,, Hned ne. Odpočineme si. Pak to zkusíme, za pár dní."
,, S tím souhlasím."
,, Dobře. Kitty, ty obrázky ti dám, a ještě nakreslím i další, ale ne hned, potřebujeme se tady dát trochu do pořádku. A pokud nás pak dostaneš do 380, budeme ti do konce života zavázáni." Řekla jsem entitě.
,, Jdu do koupelny." Řekl Ríša. ,, Počkáš tu s Kitty?"
,, Jasně. Pak udělám oběd. Dáš si palačinky?"
,, Uděláš slaný?"
,, Jsou tam rajčata a nějaký sýr, stačí?"
,, Jojo." Souhlasil, a já šla udělat palačinky.
,, Kitty, co ještě bych ti měla nakreslit." Zeptala jsem se jí. Kitty chvíli postávala, a pak přišla ke zdi k obrázku s jednorožcem."
,,Jednorožce? Dobře. Tohohle jsi kreslila ty? Proporce jsou trochu špatně. Když budeš chtít, ukážu ti, jak se kreslí." Slíbila jsem jí. Kitty zatleskala. ,, Dobře, tak po obědě ti to ukážu.
Pak jsme si s Ríšou dali oběd.
,,Zahrajeme si karty?" Zeptal se pak.
,, Teď nemůžu, slíbila jsem Kitty, že s ní budu kreslit jednorožce."
,, No já se z tebe zblázním!" Rozhodil rukama. ,, Dneska kreslíš jednorožce s Kitty, zítra budeš hrát na slepou bábu se Smilerem.
,, To ne, vyhrál by, vidí ve tmě." Řekla jsem a vzala si pastelky. Kitty už na mě čekala u stolečku. ,, Budeš kreslit s náma?" Zeptala jsem se Ríši.
,, No, já spíš uvažuju, že si pustím fotbal, a to mě fotbal nebaví. Protože jestli tady v té růžové s mašlemi na rukou budu kreslit s holkama jednorožce, teda doufám, že je Kitty holka...tak to se mnou nedopadne dobře." Zasmál se.
,, No...nevím jistě, zda je to holka, ale má vychování, včera, když...když jsme byli v akci, tak se mihla ve dveřích, ale hned zmizela." Zasmála jsem se.
,, No výborný. Většinu lidí v našem věku u toho přistihnou rodiče, ale my musíme mít něco extra, na nás kouká Kitty z backrooms. Pokud se odstud dostaneme a napíšeme o tom knihu, tak díky tomuhle z ní bude bestseler."
,, Prosím tě pokud budeš o backrooms psát knihu, tohle tam nepiš." Zasmála jsem se a dala se do kreslení jednorožce. Kitty se to moc líbilo, a dokonce mi ukazovala, kterými pastelkami mám kterou část jednorožce vybarvit. Pak začala toho samého kreslit na zeď. Takhle jsme spolu nějakou dobu kreslily, než přišel Ríša, a když nás viděl, nakonec se přidal, a začal kreslit věci z našeho světa. Prý aby Kitty poznala taky něco od nás. A dalšího rána se načančané a růžové verze toho, co nakreslil, objevily na zdech.
Po pár dnech odpočinku a nabrání zásob jsem Kitty předala obrázky.
,, Kitty, jestli nás dostaneš na úroveň 380 a... pokud se někdy vrátíme domů, chci abys věděla, že ti budeme do konce života zavázáni." Loučila jsem se s entitou. ,, Jsem ráda, že jsem na tomhle místě mohla potkat kamarádku, jako jsi ty. Nikdy na tebe nezapomeneme. A všem o tobě řekneme. Jak jsi skvělá. Neboj se, brzy ti sem přijdou další kamarádi." Kitty nás oba pohladila po hlavě, alespoň náznakem, když jsme její dotyk nemohli cítit.
Pak jsme usnuli.