Spala jsem u něj.
Upřímně? Neznám lepší pocit. Vzbudit se v jeho široké posteli, napůl ležíc na jeho hrudi, on mě jednou rukou objímá kolem pasu a druhou jemně přejíždí po mé paži. Myslí si, že pořád spím. Ale já si už deset minut užívám ten pocit. To hřejivé teplo vyzařující z jeho obnažené kůže.
Nechystala jsem se otevřít oči, chtěla jsem, aby tento moment žil na věky - dokud jsem neuslyšela cinknutí jeho telefonu. Ucítila jsem, jak mě přestal hladit po paži a raději místo toho zkontroloval, jaké nové upozornění mu zas přišlo na Instagram. Teď už jsem nespokojeně zamručela, aby věděl, že jsem vzhůru. Jsem vzhůru a jeho telefon nám zase ničí naše společné chvíle.
"Ty už jsi vzhůru?" zašeptal mi tiše do vlasů a moje paže se opět ocitla pod bezpečným teplem jeho dlaně. Jemně jsem pokývala hlavou, ale oči jsem neotevřela. Zavzpomínala jsem na dnešní noc...
Spali jsme spolu. Ale s Connorem je to jiné, než s kluky, se kterými jsem předtím chodila. Měkší. Connor není sobecký, je jemný a ohleduplný. Úplně jsem se do jeho způsobu zamilovala. Zamilovala jsem se do něj.
"Půjdu udělat snídani," rozhodl se po chvíli, ale já jsem kolem něj omotala svou ruku a odmítala ho pustit. Connor se uchechtl.
"Umřeme tu hlady, pokud mě nepustíš," lehce zavtipkoval. Bylo to příčinou mého úsměvu.
"Tak alespoň umřeme spolu," zamrmlala jsem mu do hrudi.
"Nat," oslovil mě jemně. "Pust mě."
Nepustila jsem. Opravdu jsem neměla chuť dovolit mu opustit postel.
"Dobře," znovu se uchechtl, "jak chceš." A začal se zvedat a tím táhnout i mě z postele. Pak mě jednoduše popadl do náruče a odnášel do kuchyně.
Tak na vteřinu jsem vyjekla, dokud mě Connor hlasitým pšt neumlčel. V prostorném bytě Hickmanů jsme totiž nebyli sami.
"Nazdar Paulie," zazubil se Connor na svého mladšího bratra, když se postavil i se mnou v náruči na práh klenby do kuchně. Ten, který zrovna pil ze skleničky džus, se když mě viděl jen v Connorově vytahaném tričku zakuckal a málem zadusil, kdyby mě Connor urychleně nepostavil na zem a neletěl mu dát herdu do zad. Opřela jsem se o rám klenby a pozorovala Paulieho, jak ještě naposledy kašle a pak po mně háže nevraživé pohledy, jakoby to byla moje vina. No ona vlastně byla. Nemám co chodit jen v tričku a kalhotkách po bytě svého přítele, kde se občas mohou vyskytovat i jiní lidé.
Paulie byl dalším živoucím důkazem, že Hickmanovic geny jsou prostě uměleckým dílem. Stejně jako Rachel a Connor, i Paulie byl neskutečně krásný, symetrický a přitažlivý. Krátce zastřižené hnědé vlasy mu trčely dopředu, rovný nos a pro Hickmany tak typické hluboké zelenomodré oči. Samozřejmě, že byl Connor hezčí, ale ani Paulie se tomuhle pravidlu nevyhnul.
Connor se ke mně vrátil a objal mě kolem pasu. Paulie mi věnoval ještě jeden vražedný pohled a procpal se mezi námi. Následně jsem uslyšela bouchnutí dveří od jeho pokoje.
"Z Paulieho si nic nedělej," mrknul na mě Connor a dal mi jemnou pusu na spánek. "Žárlí."
"Na tebe?" zeptala jsem se překvapeně. To by mě v životě nenapadlo. Paulie nevypadal jako žárlící člověk.
"Jo," pokrčil Connor rameny. "A teď jdu fakt udělat tu snídani."
Seděli jsme na barových stoličkách za pultem v Connorově kuchyni a pomalu pojídali bílý jogurt s ovocem. Pohledem jsem hypnotizovala jeho mobil ležící na stole mezi námi. Každou minutu zabzučel nejmíň dvakrát. Pomalu ale jistě se to stávalo opravdu otravným.
Connor si nejspíš všiml mého pohledu, protože popadnul mobil, kompletně vypnul zvuk a strčil si ho do kapsy bermud, ve kterých spával.
"Promiň," zamumlal s provinilým výrazem. Zavrtěla jsem hlavou.
"V pohodě," odpověděla jsem, ale byla jsem v duchu ráda, že ho schoval.
Mrkla jsem na hodinky. 7:42.
"Co děláš po škole?" zeptal se mě najednou Connor. Zrovna jsem měla v puse lžíci, takže jsem ji vytáhla a pořádně sežvýkala co jsem měla uvnitř.
"Nejspíš nic?" zamumlala jsem hned potom, ale znělo ti spíš jako otázka. "Proč?"
Connor se rozesmál zvučným smíchem, odhaloval svoje perfektní bíle zářicí zuby. Na tvářích se mu vytvořily dva roztomilé ďolíčky, které mě přinutily usmát se taky.
"Chtěl jsem s tebou někam jít, ale ty se ptáš, jakobych byl masový vrah Nat," mírně se zazubil. Nechala jsem si vlasy spadnout do obličeje, ale Connor mi pohotově a něžně zastrčil pramen za ucho.
"Neschovávej se mi," šeptl. Když se odtahoval, přejel mi rukou po paži. Usmála jsem se ještě víc.
"No vidíš," taky se usmál. "Takže půjdeš?"
"Jo ale-" zarazil mě vyzváněcí tón mojí Nokie a tak jsem seskočila z barové židle, vběhla do Connorova pokoje a z kapsy džínů přehozených přes židli jsem vytáhla svůj mobil. Denise.
"Natalo," pozdravila mě.
"Čau, co je?"
Došla jsem až ke Connorovi, který se mě povytáhnutím obočí zeptal, kdo volá.
Denise naznačila jsem rty. Protože jsem se soustředila na něj, absolutně jsem přeslechla, co se mi Denise snaží říct.
"Haló," zařvala mi do ucha, protože jsem byla až moc dlouho potichu.
"No, co," protočila jsem nad ní panenky. Connor se uchechtl.
"Přijdeš dneska do práce?"
"Ehmm," zamlžila jsem, "asi ne. Jdu s Connorem-"
"Nemůžeš mě tu s Darjou jen tak nechat," zasyčela. Pak následovala krátká odmlka a znova Denisin hlas: "Je děsivá."
"Ale-"
"Natalo prosím!"
Povzdechla jsem si a omluvně pohlédla na Connora.
"Fajn," zamručela jsem do telefonu. "Ale necháš mě pracovat u pultu."
"Klidně, Darja je stejně u kávovarů." Zamrazilo mě. Stát pět hodin vedle Velkozubé Darjy, jak ji nejednou nazvala Anisha? Proboha.
"Uvidíme se ve škole," ukončila to Denise. "Díky za Darju."
"Co bych pro tebe neudělala," povzdechla jsem si. "Čau."
"Čau."
Položila jsem mobil na stůl a zhluboka se nadechla.
"Promiň," zamumlala jsem s nefalšovanou lítostí v hlase. "Nemůžu v tom Denise nechat."
"V pohodě," mávl rukou Connor. "Stejně jsem si chtěl zajít na kafe."
Usmála jsem se, nahnula se k němu a lehce ho políbila.
"Děkuju. Ale musím pracovat, takže ne že mě budeš rozptylovat," upozornila jsem ho se vztyčeným ukazováčkem. Connor se zasmál - to bylo znamení, že mě rozptylovat bude stejně, ať ho budu prosit sebevíc. Ne že bych si nějak stěžovala, ale mému šéfovi se to líbit nebude.
"Proč vlastně chodíš na brigádu?" zeptal se mě Connor se zájmem.
"Protože si šetřím na auto, rodiče řekli že mi budou sponzorovat dvě třetiny, na zbytek si musím našetřit sama," pokrčila jsem rameny.
"A kolik už máš?"
"Musím mít zhruba 3500 dolarů. A teď mám asi 1200."
"Aha." Connor vystrčil spodní ret a chápavě pokýval hlavou. Povzdechla jsem si a on si mě přitáhl na koleno. Strčil mi nos do vlasů a nadechl se.
"Klidně tě zatím budu vozit, jestli chceš," nabídl se tiše.
"Ne," odmítla jsem, "nechci si z tebe dělat taxikáře. Hele. Ještě pár měsíců v Mossu a budu mít svoje vlastní auto. A nemusíš mě vozit nikam."
"Já bych i chtěl."
Povzdechla jsem si. Connor pochopil že pokračovat tenhle rozhovor nemá smysl, a tak si mě jen mírně otočil a políbil mě. Každý náš polibek je tak sladký, jako ten první, a já si je vždy snažím užít do poslední vteřiny. A teď tomu nebylo jinak.