Minule jste četly:
Protáhla jsem se a pak si znovu stoupla. Ještě jednou jsem se protáhla a rozběhla se zpátky domů.
Dneska oběd asi vaří strejda
...................................................................
Ne počkat, bakusquad
Málem jsem zapomněla
Když jsem byla doma tak prvně kam jsem mířila byla koupelna kde jsem si dala rychlou sprchu.
Kam jsem dala to oblečení?
Už vím
Trochu jsem pootevřela dveře a ,,Strejdo? Já mám v pokoji na posteli oblečení, přines mi ho prosím" zavolala.
Odpověď zpátky jsem neslyšela, ale za chvíli jsem slyšela klepání na dveře. Chvíli jsem počkala a pak otevřela dveře. Oblečení které bylo vedle dveří jsem si vzala a dveře zase zavřela.
Strejda není žádný úchyl, ale i tak jsem si kolem pasu dala osušku.
Vlhkou osušku jsem si že sebe sundala a dala jí na topení. Pak jsem si oblékla oblečení a teď stačilo jen lehké malování na obličej a celkově opravení.
Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a pro dnešek jsem se rozhodla, že bych si mohla dát linky. Většinou je nosím jen když jdu vážně někam a chci se dát jo záležet, ale mohla bych je začít nosit i normlaně.
(Takhle: )
Když bylo hotovo tak jsem se na sebe pro dobou náladu usmála a z koupelny vyšla.
Bylo pravě za deset deset.
,,Strejdo jdu za kamarádami a budu u nich i na oběd, nevím v kolik se vrátím" zavolala jsem přes celý barák. Nevěděla jsem totiž kde je.
,,Dobře" zavolal z ložnice.
Obula jsem si bíle tenisky a do kabelky která byla dole jsem si dala věci. Byl to jen mobil, klíče a peněženka ve které byli i doklady mimo peněz. Mimochodem to je ta co mi dala Arisu. Ani nevím, že jsem jí vybalila.
Ještě jsem si z kabelky vytáhla telefon a vytočila Arisu.
,,Arisu mám pro tebe přijet?" zeptala jsem se když to zvedla.
,,Ne, přijel pro mě Denki už hodinu zpátky" řekla.
,,Dobře, já už jedu" dodala jsem a pak jsem se už jen rozloučili. Pak jsem mobil schovala zpátky do kabelky.
Z domu jsem vyšla a šla přímo k autu do toho jsem si sedla a vyjela. Byla přede mnou hodinová cesta, se štěstím jen třičtvrtě hodiny.
No jo, Tokio je daleko.
Celou cestu jsem poslouchala rádio a v něm písničky. Taky jsem během cesty přemýšlela jak to Katsukimu řeknu, jak se omluvím.
Když jsem na místo dojela tak jsem zaparkovala naproti domu a z auta vyšla. Došla jsem ke dveřím kde jsem zazvonila na zvonek a čekala dokud mi Kiri nepřišel otevřít.
,,Ahoj" pozdravila jsem ho z úsměvem.
,,Ahoj y/n" pozdravil mě zpět s dobrou náladou.
,,Akorát začínáme, pojď" dodal s úsměvem a já vešla dovnitř.
Kiri dveře zavřel a oba dva jsme se rozešli do obýváku kde už byli přichystané věci.
,,No ještě tu není Bakugou, zajdeš pro něj y/n?" zeptala se mě Arisu. Jen jsem na tím protočila očima, ale tak aby to šlo málo vidět. Nevím proč jsem to udělala.
Otočila jsem se směrem ke schodům a ty jsem taky vyšla.
Ještě jsem v jeho pokoji nebyla
Pomyslela jsem si.
Jak to tak vypadá?
Zaklepala jsem a vešla.
,,Uhm Katsuki?" vydala jsem ze sebe, ale nikdo nic.
Usoudila jsem, že ho v pokoji najdu – popravdě jsem se tu jen chtěla porozhlédnout. Byl totiž obrovský.
Pokoj měl vymalovaný do bíla. Po pravé straně dva metry od dveří byla manželská postel. Byla přesně v rohu. U postele měl jeden dřevěný noční stolek vysoký jako sama postel. Na stolku měl lampu a nějaký rámeček. Nad posteli měl velké zrcadlo které vedlo skoro až k rohovému oknu proti rohu jde je postel. Pod oknem byl větší stůl s židli. Na stole byli různé papíry, milion propisek, počítač a taky tři knihy.
Zaskočilo mě, ale to, že to nebyli nějaké knihy o hudbě a tak, byli to normlální knihy na čtení. Podle názvu na boku to vypadalo, že tam má dvě sci-fi a jednu romantiku. Romantika, mě zaskočila nejvíc, měl v ní záložku nejdál, už ve čtení skoro končil. Taky jsem byla lehce překvapená protože stejnou romantiku čtu i já.
Dále jsem došla k boxovacímu pytli který byl mezi židlilemi a bubny které tak taky měl. Boxovací pytel byl černý s tím, že nahoře a dole byl tmavě oranžový. Už zmíněné bubny byli křivě postavené naproti v rohu od postele.
Byli velké a krásné. Podobali se těm které jsou dole v obýváku a byli na koncertě, ale tyhle byli jiné, měli v sobě něco jiného.. cítila jsem to.
Nad bubny byli dva okna, momentálně otevřená aby se vyvětralo. Nejvíc jsem v úžasu, ale zůstala z jedné zdi. Byla tak nádherná. Ano, tři zdi a strop byli v bílé barvě, ale jedná zeď ne. Konkrétně ta po levé straně od dveří díky kterým se do pokoje z chodby dá vejít. Celá byla polepená různými plakáty různých kapel světa. Vypadalo to nádherně. A byla polepená od shora až na zem, přesně na milimetry. Taky na tom bylo hezké, že to má krásné rovnoměrně.
V krásné zdi byli dveře a díky tomu, že byli lehce pootevřené jsem poznala, že se otevírají tam. Měli čisté bílou barvu. Byla tam sice tma díky zhasnutým světlům, ale už podle podlahy z dlaždiček šlo poznat, že to bude koupelna.
Dále naproti bubnům a vedle dveří od koupelny byla jedna větší skříň v bílé barvě. Vypadalo to jako skříň na oblečení. Byla, ale tak velká, že vedla od země až po strop a šířku mohla mít takovýc metr padesát. Takže v tom jen oblečení, asi nebude.. i když možná jo, co já vím kolik toho má.
Se zvědavostí jsem se otočila zpět směrem k posteli a rozešla se k ní. Mezitím jsem prošla kolem dveří které jsem nechala otevřené a jednoho zrcadla, ale rozbitého na malinké kousíčky. Divila jsem se, že ještě stojí a není na zemi rozbité. Dal jsem to, ale nezkoumala.
(Nějak takhle má pokoj cca: )
Došla jsem k posteli a tak se zastavila u nočního stolku. Zajímalo mě kdo je na tě fotografii v rámečku.
Bílí rámeček jsem zvedla a na fotku se zadívala. Uprostřed byl Katsuki ještě jako snad pěti leté dítě a po jeho boku hádám, že jeho rodiče. Musela jsem se zadívat abych ho poznala a taky mi to došlo, když jsem v jeho pokoji. Vypadali jako šťastná rodina..
Nejvíc mě, ale zaujala menší krabička za fotkou. Byla bílá a kulatá, vypadalo to jako tabletky, ale proti čemu? Vitamíny?
,,Co tu děláš?" zeptal se mě Katsukiho hlas potom co vešel do pokoje. Rozešel se ke stolu a tam vzal nějaké papíry.
,,N-nic, hledala jsem tě" odpověděla jsem.
On se otočil ke mně a oči mu sklouznou na rámeček, který jsem pořád držela. Radši jsem ho hned vrátila.
Možná to jsou vážně jen vytamíny
,,Hádám, že jsem spíš našel já tebe. Pojď" řekla a chtěl odejít. Neměl nejlepší náladu.
,,Uhm Katsuki, musím s tebou mluvit" zastavila jsem ho.
Nic na to neřekl, jen se ke mně otočil čelem a přišel ke mně blíž.
,,Chtěla jsem se ti omluvit že tu pláž.. teď už vím, jak to bylo Kaibara mi řekl, že to byla nějaká Tsuyu a s tou si nikdy nebyl. Je to nějaká faninka že?" zeptala jsem se po omluvě. Cítila jsem se za to fakt hrozně.
,,Jo" odpověděl. ,,Kdo je Kaibara?" dodal hned.
,,Kamarád" usmála jsem se. Jen nad tím protočil očima a vypadal jakoby si představoval jak ho mlátí do něma.
,,Takže jsme v pohodě?" zeptala jsem se.
Jen se lehce usmál, snažil se ať to nevidím. ,,Nedokážu se na tebe zlobit, a jestli někomu řekneš jakej před tebou jsem tak ti urvu hlavu" dodal.
To mě lehce zaskočilo, ale musela jsem se tomu zasmát.
,,Tak pojď ty čivavo, ať to stihneme do oběda" řekla jsem se stálým smíchem a vyšla z pokoje.
Jsem ráda, že se to dobře vyjasnilo a jsme v pohodě
Teď.. teď popřemýšlet co z city
Protože důkaz, že hračka nebo další trofej ve sbírce nejsem.. to vědět nemůžu i když si tak nepřijdu.., ale pokud to cítí stejně.. proč to prostě neřekne?
On šel hned za mnou a v hlavě si určitě říkal co ta čivava má znamenat. Protože on pes není.. heh vážně? Mají totiž dost podobnou povahu.
~~~~~~~~~
Děkuju za přečtení <33
1 362 slov