Minule jste četly:
Ještě chvilku jen vzpomínala na rodiče dokud jsem neupadla do říše snů. Ještě před tím, než se ti stalo jsem uslyšela otevření dveří. Asi Bakugou, pomyslela jsem si.
.....................................................................
(Já sama moc nemám ráda time-skip, ale tady se to vážně hodí věřte mi. Ani nevím co bych tam psala protože už teď mám dost nápadů na to co se bude dít pak tedy teďka)
--time skip na 7.7.-- (v polední kapitole bylo 31.6.)
Ráno jsem se probudila, ale ještě jsem se převalila na druhou stranu, protože jsem chtěla dál spát.
Na tenhle luxus si budu těžko odvykat
Už jsem začala zase usínat, ale někdo za dveří začal zpívat.
,,Hodně štěstí zdraví, hodně štěstí zdraví" vešli dovnitř. Arisu držela dort a Denki všechno točil. Všichni, dokonce i Bakugou!, zpívali. Šlo poznat, že jen lehce šeptá, ale zvuk vydával ,,hodně štěstí, naše y/n, hodně štěstí zdraví" dozpívali.
Já jsem si s úsměvem sedla a na všechny jsem se podívala.
,,Děkuju" řekla jsem.
,,Přej si něco" řekla Arisu a dala ke mně dort blíž.
K dortu jsem se nahnula a svíčky sfoukla.
Prosím.. ať se táta co nejdřív uzdraví
,,Jeej" řekla Mina a Kirishima od Arisu převzal dort, který položil na stůl.
,,Máme pro tebe dárky" řekla Arisu.
,,Dárky? Já, ale nic nepotřebuju" usmála jsem se.
,,Budeš mít radost" řekla a šla jako první.
,,Všechno nejlepší k osmnáctinám" řekla a podala mi dárek. Byla to dárková taštička ve které bylo pár věcí.
Podívala jsem se dovnitř a z taštičky vytáhla ti modrou kabelku, kterou jsem Arisu pomáhala vybírat, třešňový náhrdelník, lindor čokoládu a Milka čokoládu.
,,Děkuju" usmála jsem se a objala ji.
,,Teď my" řekl Denki s Kirishimovu a Serem ve stejnou chvíli a předběhli Arisu. Každý z nich mi dal malou krabičku.
Prvně jsem otevřela krabičku od Denkiho a uvnitř byl roztomilý náramek na kterém byl přívěsek usměvavé žluté houby. Pak jsem otevřela od Kirishimy a tak byl podobný náramek, ale s červenou houbou. Tahle tentokrát hrála na kytaru. Nakonec jsem otevřela krabičku od Sera a v něm byl opět náramek, ale tam byla černá houba s červenými šaty a vypadalo to jakoby tančila
,,Aww děkuju" usmála jsem se jako sluníčko a oba dva je objala.
,,Ode mě máš tohle" řekla Mina a podala mi obálku. Trošku zmateným obličejem jsem se na ni podívala. Nechci aby mi dávala peníze.. cítím se pak špatně.
Obálku jsem otevřela a uvnitř byl poukaz 1 100 € na všechno v Louis Vuitton.
(1 100 € = 26 935 Kč = 141, 29 ¥)
,,Mino tohle nemůžu-" ,,už tak jsem musela brát nejlevnější pokaz protože za vyšší by jsi mě zabila. Nech si to, nebo mě chceš urazit?" zeptala se.
,,Nechci.. děkuju" usmála jsem se a objala ji.
,,My už teda půjdeme a necháme tě se převlíct" řekla Arisu a odešli.
,,Jdu na záchod" řekl jim předtím než odešli.
Po tom odešli z koupelny vyšel a rozešel se ke mně. Sedl si na moji stranu postele s tím, že se nohami dotýkal země.
Během toho týdne co tady jsme se nic dalšího nestalo. Dělali jsme jakoby nic a taky, že nic.., ale.. to stejné nemůžu říct o mých citech.. on o nich, ale neví.
,,Taky pro tebe něco mám" řekl a podal mi opravdu malinkou taštičku v čistě bílé barvě.
Usmála jsem se a taštičku převzala. Z ní jsem vytáhla malou krabičku a že by další houba? pomyslela jsem si.
Otevřela jsem ji a byl tam přesně ten šperk, který jsem předevčírem obdivovala v tom jednom obchodě.
Byl to rubín.. tak tmavý jako Bakugovo oči. Bylo to úplně stejně a tak nádherné. Šperk byl ve stříbrném řetízku.
,,Bakugou to vážně nemůžu" řekla jsem a vrátila mu to.
,,Vždyť to stálo 270 190 ¥! To vážně nemůžu.." řekla jsem.
(270 190 ¥ = 51 500 Kč = 2 103,42 €)
,,Nelíbí se ti?" zeptal se.
,,Líbí, ale-" ,,takže je tvůj" řekl a vstal.
,,Bakugou-" ,,ne" přerušil mě znovu a došel za mě.
,,Chytni si vlasy" řekl. Udělala jsem co chtěl a on mi na hruď dál překrásný náhrdelník.
Když mi ho zapínal tak jsem cítila, jeho ladný a příjemně opatrný dotek.
Zapl ho a stoupl si přede mě.
,,Sluší ti" řekl.
S úsměvem jsem vstala a objala ho.
,,Moc ti děkuju" řekla jsem a pak mi došlo co dělám.
Ano, šperk je většinou levnější, ale tenhle byl nějaký vzácnější a původně měl stát míň, ale když tam vešla celebrita tak mu dali jinou cenu. Když jsem krabičku otevřela tak uvnitř nahoře byla o polovinu vyšší cena bez to mělo stát.
Rychle jsem se od něj odstrčila a podívala se do země.
,,Promiň.." špitla jsem.
On mi jen za bradu hlavu zvedl a podíval se mi do očí.
,,Za nic se neomlouvej" řekl.
,,Za nic se neomlouvej ty moje malá y/n. Znamenáš pro mě celý svět, až bys udělala cokoliv.. vždy ti odpoustím" řekla zatím co vstávala z postele. Právě jsem ji totiž probudila..
Díky vzpomínce na mamku se mi z očí začali hrnout slzy. Bakugou to pochopil a udělal krok blíž ke mně. Hned jsem ho objala a rozbrečela jsem se mu na hruď. Slzy mnou tekli jakoby nešli zastavit, jakoby se právě protrhla nekonečna přehrada, která ne a ne zastavit.
,,Tak se těšila až mi bude osm- osmnáct" brečela jsem dál.
,,Já vím" řekla a pohladil mě po hlavě.
,,Já vím" zopakoval a objal mě zpátky.
Bylo to pro mě peklo. Nevím jak, ale vždy to bylo v pořádku, jen sem tam pláč.. jakoby jsem něco neměla.. bylo to divné.
Brečela jsem další půl hodinu dokud jsem se neuklidnila.
,,Děkuju.. moc" řekla jsem když jsem se z obětí pustila.
,,V pohodě" řekl a pustil mě taky.
,,Už.. už se půjdu převlíct, řekni, že jsem zaspala tak si mě musel budit" usmála jsem se a dospělá ke skříni. Tam jsem si vybrala nějaké oblečení a s ním došla do koupelny. Bakugou mezitím odešel.
Opláchla jsem si obličej a začala se oblékat. Mezim se mu oči celkem vrátili do normálu.
Měla jsem na sobě béžový tílkový top a černé riflové kraťasy do pasu. Taky jsem na sobě měla kruhové stříbrné náušnice a stříbrný náramek od mamky, které jsem na sobě měla.
Náramek jsem pohladila a usmála se.
,,Vím, že tu jsi se mnou" řekla jsem si pro sebe a další slzu která mi stekla jsem si utřela.
(Asi takhle: )
Podívala jsem se na sebe do zrcadla a opět si obličej umyla. Pak jsem si ho utřela a z tašky si vytáhla potřebné věci.
Dala jsem si trochu korketkou a pak jsem si udělala linky. Nakonec jsem si dala řasenku, rozčesala vlasy a bylo hotovo. Vlasy jsem si nechala opět volně.
Usmála jsem se na sebe do zrcadla a cítila jsem se silnější. Oči jsem měla lepší a dneska mi to vážně slušelo a ten nádherník tomu dodával to pravé ořechové.
Z koupelny jsem vyšla a pak i z celého pokoje. Sešla jsem schody a došla jsem za ostatníma do obýváku, kde už se sedělo u stolu a čekalo na mě.
Rychle jsem k nim došla a vzala do ruky nůž. Nádherný čokoládový dort jsem rozkrojila a první kousek podala Arisu. Pak jsem krajela dál a dává je popořadě, dokud to zase nedocestovalo ke mně.
Sedla jsem si zpátky a dort ochutnala.
,,Ten je výborný" řekla jsem zasněně. Arisu se vážně povedl.
,,Dělal ho Bakugou" řekla Mina a kousek výborného dortu si dala do úst.
,,Já nevěděla, že umíš péct" usmála jsem se.
,,Umím soustu věci" řekl a dál si další kus dortu do úst.
Třeba výborně líba- ahahaa, na co to zas myslimmm???!!.., ale je to tak- JÁ MUSELA- uhh sakra..
Po dojezení jsem talíře dala do mičky a dort do lednice.
,,A teď" řekla Arisu přesně potom co jsem zavřela ledničku. Chytla mě za ruku a začala tahat po schodech nahoru. Dovedla mě k ní do pokoje a ten zavřela.
,,Projdeme se do města, koneckonců máš narozeniny a já tě chci někam vzít" řekla s úsměvem a otevřela skříň.
,,Tohle si obleč" řekla a vytáhla už připravené věci.
,,Vždyť teď jsem se převlíkala" řekla jsem se smíchem a zády jsem padla do jejich ustlané postele.
,,To je jedno, šup ať nepřijdeme pozdě" řekla.
,,Nepřijdeme pozdě? Kam jdeme?" zeptala jsem se. Tohle mě už vážně zajímalo.
,,Převlíkni se" řekla a věci po mě hodila.
Já je chytla a převlékla se. Došla jsem k zrcadlu a podívala se na sebe, bylo to krásné.
Měla jsem na sobě béžové šaty s větším výstřihem upnuté na těle se skříňkou na krk. Pak ještě béžové podpadky na tenkém podpatku, ty byli taky krásné. Šperky co jsem měla mi zůstali.. a ten jeden nemám v plánu nikdy zůstat.. ne proto kolik stát, to taky, ale hlavě od koho jsem ho dostala. Nevím proč, ale cítím se jakoby mě ten rubín chránil.
(Asi takhle: )
~~~~~~~~~~
Děkuji za přečtení <33
1 461 slov