Minule jste četly:
,,Bakugou" došlo mi.
V tu chvíli někdo zazvonil na zvonek dole u dveří.
........................................................
Vůbec jsem nevěděla jak se tílko v koši na prádlo objevilo.
S tílkem v ruce a na sobě s oblečením ze školy jsem sešla schody dolů a došla ke dveřím, které jsem otevřela. Ano ve škole uniformy nemáme, je to jedna z mála škol kde nejsou.
Nikdo tam, ale nebyl.
Jen jsem pokrčila rameny a dveře zavřela, došla jsem ke schodům a opět někdo zazvonil.
Znovu jsem došla ke dveřím, ale tak zase nikdo.
Odešla jsem ke schodům, které jsem už už chtěla vyjít, ale zase někdo zazvonil.
Tílko jsem hodila o zem.
Už z nechutí jsem ke dveřím došla a opět po otevření tam nikdo nebyl, naštvaně jsem s není třískla a došla ke schodům.
Zase někdo zazvonil, ale to už jsem ignorovala.
Začala jsem vycházet schody, ale zase a teď dvakrát po sobě.
Plná vzteku jsem se ke dveřím rozešla a se slovy ,,CO PO MNĚ CHCETE!?!" je otevřela.
Tak jsem řvala až jsem musela zavřít oči.
,,Předat ztracený náramek" řekl známý hlas celkem klidným tónem.
Podívala jsem se kdo to byl a byl to..
,,Bakugou?" zeptala jsem se.
,,J-já, omlouvám se že jsem po tobě řvala, ale pořád na mě někdo zvonil" snažila jsem se to vysvětlit a trošku jsem spanikařila.
,,Nikdo nezvonil, pět minut zpátky jsem tady zaparkoval a ty jsi párkrát jen tak otevřela" vysvětlil.
,,Oh.. aha" zarazila jsem se.
Asi mám sluchové halucinace..
,,A co si chtěl?" zeptala jsem se.
,,To je Bakugou!!" ,,Omg to je bakugou!!" ,,iiiii!" začali řvát na druhé straně cesty dvě jeho faninky.
Jen nad tím protočil očima a dělal že je neslyší.
Ony pořád volali, ale neodvážili se blíž přijít. Taky nás různě fotili.. upřímně bych se nedivila kdybych už byla alespoň na polovině internetu. Pak se podívám.. jen tak.
,,Nechala sis v klubu náramek" řekla a vytáhl ho z kapsy.
Podal mi ho a já jsem ho převzala.
Ten.. ten mi dala máma
,,Děje se něco?" zeptal se hlasem, které přímo křičel že ho to nezajímá, ale šlo poznat že ho to zajímá celkem hodně.
Nic jsem neodpověděla, vůbec jsem nevěděla že na mě mluví, protože jsem si vzpomněla na den kdy mi ho dala.. bylo za moje minulé narozeniny..
,,Y/n?" zeptal se mě znovu.
,,J-jo?" zakoktala jsem se když jsem si uvědomila že na mě celou tu dobu mluví.
,,Jo v pořádku, děkuju" usmála jsem se, abych vypadala bez starostí.
,,Fajn, tak já už jdu" odpověděl a otočil se, už chtěl odejít, ale já jsem ho zastavila.
,,Bakugou.. uhm" vyslovila jsem jeho jméno.
Otočil se a poslouchal.
,,Nedáš si čaj?" zeptala jsem se, popravdě jsem sama být nechtěla, ale zase jsem nechtěla ať Arisu mešká školu.
Bakugou má asi volno, podle mě by nechodil za školu.
I když.. měl na sobě svou školní uniformu.
Konec konců když už to je tak proč ne.
,,Hm" řekl a došel ke mně. Já jsem dveře víc otevřela aby prošel. Dveře jsem pak zavřela a hned došla za ním.
,,Dáš si černý, nebo vanilkový, ovocný, jahodový?" začala jsem mu vyjmenovávat čaje.
Ze skříňky jsem vytáhla dva hrnky, jeden bílí s tmavě hnědým medvídkem a jeden proužkovaný.
,,Máš karamelový?" zeptal se a došel ke mně.
Tak výborný
Karamelový je nejlepší čaj na světě, prostě WOW.
,,Samozřejmě, ten je můj oblíbený" usmála jsem se.
Stoupla jsem si na špičky a chtěla jsem se pro čaj natáhnout, ale nedošla jsem.
Debilních 165 cm
Bakugou ke mně přišel a natáhl se pro něj on, sice byl jen o sedm centimetrů vyšší, ale i to stačilo aby tam dosáhnul. Samozřejmě, že i on si musel stoupnout na špičky.
Čaj mi podal a každému jeden sáček dal do hrnku. Sáčky totiž byli úplně nahoře ve skříňce a ještě k tomu úplně vzadu.
,,Děkuju" poděkovala jsem a dala jsem vařit vodu.
,,Promiň že je tady nepořádek, ale uklízím" vysvětlila jsem mu.
,,Pomůžu ti" řekl a rozešel se k pračce.
,,Ne já to zvládnu" rozběhla jsem se za ním hodně pomalým během a uklouzla jsem na tílku, které jsem předtím hodila na zem.
On se akorát otočil, protože mě zaslechl.
Jelikož jsem byla u něj blízko tak jsem na něj spadla a protože to nečekal tak nestihl zareagovat a spadl na zem.
Spadla jsem do měkkého takže mi nic nebylo, ale on spadl na záda.
,,Jsi v pořádku?" zeptala jsem se s rychlím sedem.
Trochu se chytl za hlavu, ale pak ruku dál pryč.
,,Jo" řekl a chtěl si sednout, ale nedošlo mu že na něj sedím já.. no to nedošlo ani mně.
Když si chtěl sednout tak jsem začala padat dozadu. Toho si už, ale všiml a za záda mi rychle dal jeho dlaň.
Pád se zastavil a naše obličeje byly tak blízko, možná ani ne pět centimetrů.
,,Uhm.. já.. uhm.. j-já d-.. děkuju" rozkoktala jsem se.
Rychle jsem z něj vstala a pak vstal i on.
,,Jo a.." řekl.
,,Myslel jsem si že je to tetování smývatelné podle tvojí první reakce na něj" dodal a poškrábal se na zátylku
,,Vždyť je" řekla jsem nechápavě.
,,Neříkej mi" vyšlo ze mě šokovaně a hned jsem se rozběhla do koupelny.
Top jsem si jen o trošku sundala níž a tetování jsem si snažila smýt, ale nešlo to.
Taky šlo cítit že je to nadstouplá kůže takže stoprocentně bylo pravé.
,,Ale co teď, to nepůjde jen tak sundat, půjde, ale to je drahé a bolí to, až to máma s tátou uvidí tak mě zabi.. tak mě zabijou" začala jsem vyšilovat, ale ve zlomový moment jsem přestala.
Bylo mi do pláče a začala jsem se trošku třást.
Cítila jsem se jakoby jsem si chtěla snad.. ublížit.. pořád jsem měla v hlavě tu větu.. tu jak Bakugou řekl, že s tím všechny zlé pocity půjdou pryč..
Moje ruka se bez mého vědomí natáhla k žiletce a ruka z žiletkou se rychleji blížila k žilám druhé ruky, ale..
Nevěděla jsem co dělám, jen jsem myslela na rodiče a tělo jsem nechala si dělat co chce. Nevěnovala jsem se mu.
Ale další ruka me zastavila.
Cizí ruka mi z mé ruky předmět vzala a vrátila ho na své místo.
V tu chvíli mi došlo co jsem právě chtěla udělat.
,,Ne ne ne ne ne" dala jsem si ruce na hlavu a schoulila jsem se do dřepu a pevně jsem si zatáhla za vlasy.
Hlavu jsem měla sklopenou a dívala jsem se na zem pode mnou mezitím co mi z co mi z očí tekli slzy.
Bakugou mi pomohl vstát a na to jsem ho okamžitě objala.
Bála jsem se jak bude reagovat, sice všichni říkají jak agresivní, nepříjemný, nesympatický a nervní je, ale mně takový nepřijde.. stejně jsem se bála.
Místo toho aby mě od sebe odhodil a vynadal mi tak mi jednu ruku dál kolem pasu a druhou mi dal na vlasy.
Začala jsem brečet a to tak moc že nešlo přestat.
Celé sako měl mokré, ale pořád to nebylo dost.
Nešlo přestat..
~~~~~~~~
Děkuji za přečtení <33
1 190 slov
Rozhodla jsem se, že když jsou ty Vánoce tak dneska vydám 4 kapitoly <33
Ještě jednou Veselé Vánoce a šťastný Nový rok <333