Byli jsme jako skládačka, Dory. A ty si byl dítě, které ztratilo hned několik jejích částí. Jak je teď chceš složit?
Byl jsi šíp, který zasáhl cíl. Padala jsem skrze mračna, protože mi zlomili křídla a ty si prostě jen natáhl ruce, abys mě zachytil.
Dala jsem ti ze sebe vše a dala bych i víc. Běžím za tebou, ale zakopávám a padám. Ruce mám odřené, tváře mi hoří.
Tehdy do té nemocnice vkročila poprvé a netušila, že ne naposledy. Připadala si jako ve snu. Všechno se dělo tak rychle, že sotva dokázala vnímat čas.
Měla strach o Caleba, ale když si ten večer sedla vedle jeho postele, byla si jistá, že její kamarád bude v pořádku.
Spal. Doktoři ho ošetřili a on už jen odpočíval.
„Je to má chyba...“ složila obličej do dlaní. Ignorovala přítomnost jeho rodičů.
Prostě to musela vyslovit nahlas. „Lhala jsem tak moc a všem. Omlouvám se, tolik mě to mrzí.“
„Mio...“ ten den na ní Calebova matka promluvila poprvé. Byla to seriózně upravená žena, docela hezkého vzhledu. Bylo vidět, že Dory po ní zdědil ledacos. Například vlasy. Oba dva měli husté černé vlasy a ten záhadný úsměv. Ano, ona ho měla také. „Tohle není ničí vina. Neobviňuj se.“ mluvila vlídně.
„Co bude s Dorym? Za nic nemůže, neudělal to schválně on...on takový není.“
„My víme.“
„Víte?“ popotáhla uslzeně.
Žena kývla na svého muže a ten se chápavě pousmál a nechal je o samotě.
Mia tohle celé zmateně sledovala načež zaznamenala, jak k ní Calebova matka přechází a sedá si na židli vedle. Chvíli si Miu zkoumavě prohlížela, než ji pohladila po rameni. „Zvláštní, nemyslíš? Jak lehce jsi mého syna vyzdvihla nad mračna, jakoby to byla ta nejlehčí věc na světě. “ zvedla koutek rtů a v očích se jí odráželo pochopení.
„O čem to mluvíte? Lehce? To on pomohl vstát mně.“ oponovala. Nechápala, proč je k ní ta žena najednou milá.
„Ne, zlatíčko.“ krátce sklopila pohled. Asi se jí o tom těžko mluvilo, ale stejně se snažila najít ta správná slova. „V jeho očích jsi nedokonale dokonalá. Opravdu nechápu, jak jsi ho dokázala zastavit.“
„Zastavit?“
„Jeho zběsilou jízdu. Začínal se totiž ztrácet, vzdávat to.“
„Ale co? Já vás vůbec nechápu.“
„Miluješ ho víc, než jsi milovala Caleba?“
„N-no...ano...“
„To je dobře. On tebe totiž taky.“
„Musím ho jít najít.“
„Jen jdi, já tady zůstanu.“