Můžeš mě milovat?
Nespěchám, jen buď upřímná bez ohledu na to, jestli to bude bolet.
Slyším tě, jak brečíš do polštáře. Jsi sama. Díváš se do stropu a snažíš si vzpomenout, cože se to vlastně stalo.
Každý potřebuje svůj vypínač. Cvak, takhle lehce bych rozsvítil a lehl si vedle tebe. Víc už bych tě v té tmě nenechal, lásko.
Osaměle natahuješ ruku na místo, které je najednou tak prázdné. Mačkáš prostěradlo, třeseš se a tiše septáš mé jméno.
Máš zlomené srdce, netušíš jak, prostě se to stalo.
„Přestaň, potřebuju se učit, zítra píšeme test.“ odstrkovala ho od sebe. Tiskl ji k sobě, když spolu leželi v posteli.
„Mhmmm, ale já se nudím! Ukaž, už zase pod tím tílkem nic nemáš? A hele, tady máš pihu....“ ďoubal do ní prstem jako malé dítě.
„Dory, ahh, dost. Lechtáš mě!“ smála se.
„Mám ti dělat jiný věci?“ zakmital obočím a převalil se tak, že na ní z poloviny ležel.
„Dory...“ zčervenala studem.
„Ale no tak miláčku, oba víme, že máš ty věci ráda.“ ušklíbl se.
Můžeš mě milovat?
Nespěchám, jen buď upřímná bez ohledu na to, jestli to bude bolet.
Každý potřebuje svůj vypínač. Cvak, takhle lehce bych rozsvítil a lehl si vedle tebe. Víc už bych tě v té tmě nenechal, lásko.
Máš zlomené srdce, netušíš jak, prostě se to stalo.
„D-Dory...“ zaryla mu nehty do zad a on své pohyby zrychlil. Z jeho polibků šílela. Z toho zvrhlého tepla, které je obklopovalo a těch horkých dotyků na své nahé kůži.
„Řekni to, řekni...“
„M-miluju tě...asi...“
„Určitě, chtěla jsi říct určitě.“
Slyším tě, jak brečíš do polštáře. Jsi sama. Díváš se do stropu a snažíš si vzpomenout, cože se to vlastně stalo.
Rád bych ti vysvětil, že jsem měl prostě špatné karty.
Ohlížím se do tvého pokoje, na tvou postel...
Jsi tam.
Jsi...
Zavírám dveře, odvracím tvář a raději odcházím.
Cvak.
Světlo zhaslo, princezno.