Od toho incidentu v zasedací místnosti jsme spolu téměř nemluvili. Snažil se mi vyhýbat v práci, doma se mnou pouze prohodil pár slov a vždy když jsem se na něj otočila, sklopil pohled. Nevím zda jsem byla ráda nebo ne, ale očividně dělal vše pro to, aby pravidla neporušil. Uběhl již další týden a já kromě práce téměř nic nedělala. V poslední době jsme měli hodně papírů, proto jsem v práci párkrát zůstala déle a domů dorazila úplně vyřízená. Občas jsem si šla zaběhat, ale už to nebylo to co dřív. Příští týden mělo docházet k opravám osvětlení a dalších věcí v celé budově firmy, proto jsme dostali volno. Někteří pracovali z domova a někteří měli neplacené volno. S Peterem jsem se dohodla, že mu budu k dispozici přes mobil. Rozhodla jsem se na ten týden odjet za mými rodiči, jelikož jsem je hrozně dlouho neviděla. Sbalila jsem si tedy menší kufr, natankovala a svým starým autem jsem vyrazila do mého rodného města, do New Yorku.
Cesta trvala něco málo přes hodinu a já již s pohledem na dům, ve kterém jsem vyrůstala, cítila jak se usmívám. Moc jsem se na rodiče těšila a doufala jsem, že je potěším, jelikož o mém příjezdu neměli ani potuchy. Z kufru svého auta jsem vytáhla zavazadlo, zamkla auto a vydala se ke dveřím. Ty jsem odemkla a zavřela je za sebou. Ihned mě ovanula vůně domova a já se opět sama pro sebe usmála. "Haló? Je tam někdo?" Ozval se mámy hlas z kuchyně a já se rychle vyzula a s očekáváním vešla do obývacího pokoje, který byl spojený s kuchyní. "Zoe!" Vykřikla radostně když mě spatřila a odběhla od plotny, na které měla hrnce s nějakým jídlem. "Ahoj mami." Pozdravila jsem ji a nechala se vtáhnout do vřelého objetí. "Holčičko moje, vypadáš krásně. Hrozně dlouho jsem tě neviděla. Ukaž se." Nepustila mě ke slovu a odtáhla si mě na délku paže. Začala si mě prohlížet od hlavy až k patě a usmívala se. "Nějak si nám dospěla." Pokračovala a já se zaculila. "Taky už mi je 23 mami." Zasmála jsem se a ona se smíchem přikývla. "Co že sis vzpomněla na svoje staré rodiče?" Popichovala mě a přešla zpět k plotně. "Nejste staří. A mám na týden volno v práci, tak jsem se chtěla stavit. Už je to pár měsíců co jsme se neviděli." Odpověděla jsem jí a ona chápavě přikývla. "Kde je táta?" Zeptala jsem se a ona ke mně stočila svůj pohled. Věděla jsem, co to znamená. "Není na tom dobře?" Zeptala jsem se a ona jen pomalu přikývla. Povzdechla jsem si a až teď jsem mohla spatřit jak moc za těch pár měsíců zestárla, kolik jí přibylo nových vrásek a šedých vlasů a kolik kilo jí naopak ubylo. "Je v ložnici. Určitě bude mít radost, že jsi tady." Řekla mi a já přikývla. Nechala jsem ji vařit a vydala se do ložnice.
S každým krokem, kterým jsem se přibližovala k ložnici rodičů, jsem byla nervóznější, jelikož jsem nevěděla, co mám očekávat. Pomalu jsem otevřela dveře a mohla jsem spatřit tátu, který ležel na polohovací posteli a četl si nějakou knihu. Když spatřil otevření dveří, stočil ke mně pohled a usmál se na mě. "Ahoj holčičko, co tu děláš?" Zeptal se a já k němu přešla. "Přijela jsem se na vás podívat." Odpověděla jsem mu a usmála se na něj. "Vážně?" Zeptal se a položil knihu vedle sebe na noční stolek. "Ano, proč se tak divíš tati?" Zeptala jsem se nazpět se smíchem a on se na posteli posadil a opřel se o stěnu za sebou. "Přijela ses podívat na starého neschopného krypla?" Zadíval se mi zpříma do očí a mně bylo najednou tak smutno. "Tati, tohle o sobě neříkej." Odpověděla jsem rychle a on se začal nahlas smát. "Tak se podívej, vždyť je to pravda!" Vykřikl na mě a odkryl peřinu. Ihned jsem mohla spatřil pahýl jeho useklé nohy. "Ale-" Chtěla jsem začít namítat, ale on mě zastavil mávnutím ruky. "Prosím odejdi, chci být sám." Řekl stroze a já jen se sklopenou hlavou odešla.
Netušila jsem, že je na tom až takhle špatně.