Time to get a goldfish

Under my umbrella

A tak se tedy náš milovaný D. I. začal každou středu po práci vídat v bordelu s naší nejmilovanější britskou vládou. Stala se jeho oblíbený dnem. 

Měl teď pořád dobrou náladu. Bývalka se konečně uráčila podepsat rozvodové papíry, dětem za chvíli začínali vánoční prázdniny a ve Scotland Yardu vládla příjemná sváteční nálada. Ulice sice byli naprosto přeplněné, ale už si na to tak nějak zvykl. Taky se samozřejmě setkával s Mycem. 

Když u něj byl podruhé, přinesl ty slíbené koblihy. Věděl alespoň o nějaké věci, kterou mají společnou. Sladké, to se mu líbilo. Mhhhhhhmmmmmm. Udělil mu jeho první úkol, když žvýkal donut s čokoládovou polevou. Byl u toho tak roztomilý! Každopádně to, co mu sdělil už tak "ťuťu" nebylo. Museli vyřešit jednu vraždu, která se příhodně naskytla. Raději se neptal. A hlavně museli prošetřovat výpověď falešného svědka. Záměrně vymysleli příběh o tom (samozřejmě skoro nikdo z Nového Scotland Yardu to nevěděl), že vrahem je uprchlý vězeň. Muselo to tak být, aby se to protáhlo a tato teorie přitáhla pozornost médií. Mezitím si mohli tajné složky svým způsobem popovídat s tygrem (pozn. autora: Warning: Mormor! Jen kdyby jste nevěděli, tak Jimmy říká/říkal Sebbymu tygře a je to hrozně roztomilý! No, doufám, že ostatní ho tak nenazývají XD). 

Gregovi to dalo dost zabrat. Ještě se Sherlockem, to musel dobře utajit a taky donutit všechny ostatní, aby se na to zaměřili, i když jim to přišlo podivně podezřelé. Nakonec se to však docela povedlo. A pak zas přišla středa. Tentokrát jahodová příchuť. Byla dost přeslazená, ale stejně pro detektiva inspektora nebyla sladší než Mycroft. 

Grega už do oné tmavé uličky nemusela přivést Blackberry lady, jak si ji sám v hlavě uložil. Dobře si pamatoval kudy jít. A tak konečně zaklepal na ony dveře. 

Ťuk, ťuk, ťuk, ťuk, ...

,,Můžeš vejít a nemusíš se obtěžovat s klepáním. Již tě čekám."

Šedovlásek tedy vešel dovnitř. Holmes starší k němu stál zády a kouřil. Dnes měl... no, obzvláště padnoucí kalhoty. 

,,U-uhhhh...Ahoj, Mycrofte."

,,Vítej, Gregory. Jaká dnes?" Mluvil naprosto vážně. Tohle pro něj bylo důležité. Velmi.

,,Jahodová. Vyhovuje?" Pověděl se seriózním obličejem.

,,Naprosto. Posaď se, prosím." Konečně se otočil. A s tím se přesunuli pozorovatelovi oči. Oba dva se posadili naproti sobě jako vždy a začali si užívat jemné pečivo ve svých ústech.

,,Nejdříve ti chci poděkovat. A to nejen za tutu pochoutku," nepatrně se na něj pousmál a oblízl si rty, ,,ale také za zabavení médií. Příběh o vrahovy nechutně mrzačícím své oběti si vyprávěl snad každý v Londýně." Muž v levnějším saku se musel vnitřně poplácat po rameni. 

,,To jsem rád, že to vyšlo. Dokonce i Anderson měl podezření, že je s tím chlápkem něco špatně. A za ty koblihy, eh, já bych si je stejně koupil sám, takže mi to nevadí. Jsem rád, že ti," pročistil si hrdlo, protože si uvědomil, jak divně to bude znít, ,,chutnají". 

,,Každopádně, abys věděl, proč to děláš, komunikovali jsme na přímo s panem Moranem. Jediné, co z něj vypadlo bylo, že s Moriartym udržoval více než profesionální vztah. Vypadá to, že se chtěl pochlubit, jelikož to popisoval dosti... detailně. Je dost chytrý a pozná, když se snažíme něco zjistit. Zamluvil to, a více jsme z něj nedostali" Greg se podrbal za krkem. Tohle dělal vždy, když byl v nějaké trapné či stud si vyprošující situaci. Myc si všimnul a rychle pokračoval.