Time to get a goldfish

Meet the devil

Už to byl skoro týden, co tam byli, ale přesto na ni nemohl přestat myslet. Zastihl ji jen na maličký okamžik, ale přesto na ni pomýšlel čím dál tím častěji a častěji. Komu mohla patřit? Dobře, to zrovna věděl, jenže to jí dělalo ještě mnohem více nedosažitelnou. Byla nádherná, sladká a jemná. Cítil se provinile, když snil o ní, a ne o své drahé polovičce, ale nešlo tomu zabránit. 

Něco tak intenzivního! Bylo to, jako kdyby najednou zmizel všechen okolní svět. Jako by v tu jednu pikosekundu neexistovalo nic jiného než oni dva. Dokonale slazeni. Splývali v jedno. Nikdo je nemohl rozdělit.

A chtěl ji znovu, jenže to byl problém. I přes všechnu jeho moc je tu pár lidí, ke kterým má opravdu respekt. Bylo by přinejmenším zvláštní jen tak o ni zažádat. Nakráčet tam, zaklepat na dveře a zeptat se na ní. Styděl by se. A kdo taky ne, že? 

Přesto se nakonec rozhodl. Ukořistí ji pro sebe. Už navždy. 

Čtyřikrát jemně poklepal na dveře věda, že ho uslyší. Zkontroloval předem kamery. Po pár vteřinách se ozvaly pomalé, a ne příliš hlasité, kroky. 

,,Potřebujete ně- Pane Holmesi!?" Opravdu nečekala, že za dveřmi bude stát zrovna on. Osobně. Jednou, to už je dosti dávno, se tu stavovala jeho asistentka. Musela informovat nebohou paní Hudsonovou o člověku, kterého si chystá vzít do podnájmu. Ale dnes tu stál úplně sám, lehce zavánějící cigaretami a s deštníkem v ruce. Musela se podivit. Vždyť nepršelo, ale jistota je jistota, že? Nedokázala si ho představit promoklého. Bylo by to na něj až moc ponižující. 

,,Zdravím, paní Hudsonová. Mohl bych prosím dovnitř? Potřeboval bych si s vámi promluvit." Ani se neobtěžoval s falešným úsměvem a nasadil naprosto upřímný zúčastněný výraz. Z toho i ona poznala, že se jedná o něco seriózního.

,,No ano, jistě. Prosím," pustila ho dveřmi dovnitř. Pokývnul na ní na znak vděku a ihned zamířil do její kuchyně.

,,Můžu nabídnout šálek čaje?" Zeptala se zdvořile, avšak s obavami vepsanými po celé tváři. Netušila, co s ní chtěl probírat. Něco se Sherlockem? Nebo že by...? To snad ne!

,,To by od vás bylo milé," opáčil tiše. Jak má začít? Vždyť ani nemá pořádný důvod. Ale jak tak na ni koukal, ani ona neměla dnes co dělat. Ráno byla v pekařství, a to bylo vlastně všechno. Ani její bok už jí tolik netrápil.

Po chvíli trapného ticha zaplněného jen bubláním konvice konečně promluvil. 

,,Je vše v pořádku? Myslím Sherlocka s Johnem nebo... tak všechno?" To byla asi jediná věc, kterou spolu sdíleli. Ochrana Anglie. Těsně před tím, než se sem Sherlock nastěhoval si ji prověřili a po dlouhém zvažování k ní ukryl jednu velice tajnou složku. Kdyby se dostala do špatných rukou, tak by, no, Anglie padla.

,,Ach ano, hoši jsou v poslední době snad šťastnější než kdy dříve," na to se i Mycroft musel lehce pousmát ,,ale jsou také velmi... neklidní. Ze shora se občas ozývají podivné zvuky. Možná součást Sherockových experimentů," ale při tomhle se jeho výraz změnil na znechucený škleb. Paní Hudsonová se mezitím jemně uchechtávala.  

,,Každopádně vše je jinak v pořádku. Spíše proč jste přišel vy. Děje se snad něco...?" Opravdu se jí nelíbilo, že tu byl. Jeho důvody k takovéto neočekávané návštěvě museli být opravdu zlé. 

Podala mu šálek čaje a se svým nápojem se posadila naproti jemu. Mycroft si jemně usrkl ještě horkého nápoje, ale i tak musel uznat, že byl věru znamenitý. Tak akorát dlouho louhovaný a poměr mléka a vody, jednoduše lahodný.