Time to get a goldfish

Hakuna matata

Změnil se. Uvolnil se. Nechal se tím pohltit. A tak zaklepal na dveře.

Po chvíli uslyšel kvapné kroky a vzápětí tvrdý dopad na zem. Au. Pak se konečně dobelhal ke dveřím. Když je otevře, tak jen zůstal stát v němém...úžasu? Ne, ne... Překvapení? Ano, něco takového. Bylo pozdní sobotní odpoledne a on byl němí tak či tak.

,,Ahoj," řekl muž přede dveřmi vyrovnaně. Na sobě měl tmavě šedý oblek, vínovou pruhovanou kravatu a svůj obvyklý černý kabát. 

,,A-ahoj." Opravdu nečekal, že přijde první. On sám tam teď stál v tričku, teplácích a s mokrými vlasy. Neupravený a překvapený. Cítil se jako nahý. Připadalo mu, jako by Holmes mohl tím svým strohým a odzbrojujícím pohledem vidět přímo do něj. Možná i skrz něj, což by mu situaci moc neulehčovalo, jelikož měl v bytě pěkný nepořádek. Objednal si jídlo a ani po sobě ještě neuklidil, jeho oblečení se válelo po zemi a o papírech, které se válely bez ladu a skladu všude po stole ani nemluvě. Bože, jak mu chyběl!

,,Mohu dovnitř?" Zeptal se nakonec Mycroft směle, jelikož detektiv inspektor už mlčel docela dlouho. Asi se zamyslel. Kéž by do něj alespoň někdy mohl vidět. 

,,Samozřejmě. Promiň," řekl rychle a zapadl do bytu, aby mohl skrýt alespoň ten největší nepořádek. Modroočko se nad tím musel jen pousmát. I přes všechnu tuhle zmatenost a neupravenost vypadal zatraceně dobře.

Když vešel dovnitř, tak se posadil na jeho obvyklé místo na pohovce čekajíc na pobíhajícího Gregoryho. Ten si nakonec přisedl k němu. Ani jeden nevěděli, zdali mají začít mluvit nebo to přenechat tomu druhému. Nakonec stejně začal mladší z nich. 

,,Omlouvám se. Přemýšlel jsem. O všem možném. Možná až moc," mluvil trochu trhaně, protože opravdu nebyl ten typ, který by si připravoval své dojímavé proslovy hodiny dopředu. Spoléhal na svou zdatnost v komunikaci, která si teď asi odskočila na velkou. Lestrade na něj jen hleděl s nadějí v očích. 

,,Chci změnu. Vždy jsem zanevíral na vztahy a to jakékoli. Ty rodinné, přátelství a především ty romantické. Nebudu lhát, pořád si myslím, že je to nesmírně nebezpečná věc, ale věřím, že když jsem zvládl poprat s několika nechutnými diktátory, chybami, kterými jsem ohrozil spoustu životů a mým bratrem, tak si myslím, že bych mohl zvládnout i tohle. Konečně bych mohl i omezit práci. Nikomu neprospívám tím, když řeším administrativu, se kterou by se mohl poprat i méně zkušený člověk. Chci se tedy zeptat, zdali by bylo možné, i přes všechny nevýhody a děsivě nebezpečné věci pokračovat nadále v tom, co-co jsme měli," dokončil svůj děsný monolog. Dostal to ze sebe. Třikrát hurá! 

Lestrade na něj hleděl a nevěděl, co říct.

,,C-co?" Zeptal se nakonec zmateně. 

,,Nevyjádřil jsem se snad jasně? Klidně něco zopakuji, jestli to je potřeba."

,,Ne, ne, jen... Vždyť jsme se jenom trochu pohádali a ty teď přijdeš a řekneš tohle?" Byl zmaten. Doufal v nějakou omluvu, ale tohle bylo...co? Co se sakra stalo? Proč mluví o všem tomhle?

,,Oh. Asi bych ti to měl objasnit. Vždy jsem se držel zásady, že starost není výhodou, a pak, pak se stalo něco, co jsem opravdu nečekal a pořád to nechápu. Ještě nikdy se nestalo, že bych takto ztratil kontrolu. A teď mi to všechno nějak došlo. Začal jsem si uvědomovat, jak zranitelným jsem se stal. Na chvíli mě to vyděsilo, ale jak jsem říkal, přemýšlel jsem. Tedy lépe řečeno, přestal jsem. Samozřejmě to neznamená, že to, co jsem za poslední dva měsíce řekl nebyla pravda. Vše do posledního slova jsem myslel vážně. Děsivé, co?" Utrousil nakonec sám pro sebe. Bylo trochu zvláštní o tomhle mluvit, ale ani nemyslel na to, že by se mu mohlo takhle ulevit