Time to get a goldfish

Finale

,,To je... všechno?" podivil se ihned modroočko, když Gregory zabouchl dveře za poslední z tašek. Věci z jeho bytu před chvíli převezli jedním z Mycroftem zařízených mega aut a přenesli nahoru. Nakonec byla dodávka až zbytečně veliká. Lestrade nechával budoucím nájemníkům všechen nábytek a většinu spotřebičů. Nádobí, tedy až na jeho nejprofesionálnější kousky, na které si dlouho šetřil, a podobné věci do domácnosti, které mu teď opravdu nebudou chybět, někam daroval, takže si vezl prakticky jen pár osobních věcí, svou sbírku vinylů a nějaké knížky, co mu zbyli po rozvodu. Naštěstí jeho bývalá měla hrozný vkus ve čtení, takže mu nechala většinu těch kvalitních. A pak ještě i oblečení, u jehož množství se Mycroft podivil nejvíce. On sám měl šatník v podstatě jako další místnost. Tedy doslova. Spoustu, podle prostých lidí, stejných obleků, ze kterých si vždy samozřejmě pečlivě vybíral i podle nejmenších detailů. Některé s vestou, dokonce pár neformálních, ke kterým se brát nemusela. Dále sbírku kravat, bot, manžetových knoflíčků, kabátů, jeden na zakázku vyrobený deštník do zásoby a spoustu dalšího. Dokonce měl jednu malou skříňku vyhrazenou i pro obyčejná bavlněná trička, tepláky, měkoučké mikiny s kapucí a pár sportovních souprav, o kterých skoro nikdo nevěděl. Byl tedy udiven nad tím, jak málo si toho jeho partner přivezl. 

,,Ummm...no jo. Špatně?" Podrbal se za krkem a zkoumal Holmesův až skoro vyděšený výraz. Alespoň to nezabere tolik času, no ne? A Mycroftovi rozhodně nic nechybělo. A už vůbec ne peníze. Bylo to tedy vlastně i docela riskantní, jelikož musel spoléhat na to, že spolu zůstanou, když dal všechno pryč. 

,,Někdy musíme jít nakupovat oblečení. Mohli bychom zajít i k mému krejčímu," změřil ho pohledem a pousmál se nad jeho přiotráveným výrazem. Bylo více než jasné, že je s obsahem svého šatníku naprosto spokojen. Vždyť proč by taky potřeboval více, že?

,,Ty máš svého krejčího?" Zeptal se zároveň ohromeně a pobaveně. Samozřejmě že měl. Zatracený Mycroft Holmes měl všechno. Teď už vlastnil i samotného detektiva inspektora. 

,,No, bohužel se o něj musím dělit i s pár členy královské rodiny, ale i tak odvádí docela slušnou práci," zavtipkoval. I když vlastně...

,,Dobře, ale jen za podmínky, že až si spolu někdy někam vyjdeme, vezmeš si džíny a tu roztomilou mikinu, hmm?" Ďábelsky se zašklebil. Sice miloval jeho padnoucí obleky, ale ten kontrast, když si na sebe vzal něco takového... 

,,Ty mě vydíráš? Jak pošetilé. Víš, jak jednoduše ti dokážu ze života udělat peklo?" Opáčil se stejnou vervou. Byl přece nejnebezpečnější muž, jakého kdy mohl poznat. Moriarty byl Moriarty, ale vsadil by se, že atomovou válku by dokázal rozpoutat rychleji než on. 

,,No, nastěhoval jsem se k tobě. Myslím, že horší to už být nemůže," ušklíbl se jako malé dítě, které je na svou rošťárnu vlastně pyšné a hravě ho pohladil po tváři. Použil při tom svůj vždy fungující pohled, kdy lehce předklonil hlavu, nadzvedl obočí, nepatrně od sebe oddělil rty a zpříma se Mycovi podíval do očí. Ten jen na sucho polkl. 

,,Vypadá to, že si to budeš všechno vybalovat sám," mávnul rukou k taškám a krabicím, ,,mezitím, co já se pohodlně posadím do křesla, budu tě pozorovat a nic mě nezvedne," i tak odpověděl s nakloněnou hlavou a pomalu se začal vzdalovat z inspektorova osobního prostoru. Ten ho ovšem nečekaně chytnul za zápěstí.

,,Stejně, jako jsi mě pozoroval tehdy, jak jsi nastrčil toho chlápka, aby ukradl peněženku? Nebo to tentokrát nebude přes kameru?" Dráždil. Nedávno se to dozvěděl od Sherlocka, který se to dozvěděl kdo-ví-jak. Vlastně už i zapomněl o čem se bavili, jelikož musel přemýšlet jen o tomto to faktu.