THE WITCH - Love is a strong magic (2015)

33. kapitola

        Toto ráno bylo jedno z nejchaotičtějších, jaké kdy Chereen zažila. Swan i celá její rodina na všechno skočili a Chereen s Gabrielem si ráno zabalili pár věcí. Anabell Chereen sjížděla nenávistným, zlostným pohledem, zatímco George se z jejího odjezdu těšil. Její rodina kolem nich pobíhala, radovala se z toho, že se Chereen tak náhle změnil celý život a přáli hodně štěstí do nového vztahu. Chereen rudla čím dál více a neustále se ohlížela po kočáru, který jim Grebeth nechal zavolat. Bušilo jí srdce, když stál Gabriel tak blízko ní a taky z toho, jak si každý myslel, že mezi nimi něco jiskří. Pravda vlastně byla taková, že mezi nimi něco opravdu jiskřilo, i když si to Chereen nechtěla příliš připustit.         

        Kus od nich něco zarachotilo. Všichni se ohlédli v tu chvíli, kdy na Croixský pozemek vjel velký a prostorný kočár a v zápřahu byli tři koně. Úplně vepředu byl ten největší tažný kůň, kterého kdo kdy viděl a vzadu za ním kráčeli důstojně dva vraníci. Na vyvýšeném sedadle seděl muž, velký skoro stejně jako sám tažný kůň. Chereen a Gabriel v něm poznali Murgera, ale před ostatními dělali, že to je jen obyčejný kočí. Vedle něj seděl Grebeth a nerušeně se s ním dohadoval o cestě do Gabrielova města. Všechno bylo zřejmě předem nahrané.

        Murger s kočárem zastavil těsně u jejich hloučku a všechny si s úsměvem prohlédl. Potom přikývl na pozdrav a přitom sňal zdvořile z hlavy klobouk. Grebeth seskočil na zem a sklepl si z ramena neviditelné smítko.

        ,,Vše je připraveno." Usmíval se.

        Chereen se obrátila na své rodiče, kteří si se zájmem prohlíželi obrovského tažného koně v čele.

        ,,Mami... Tati... Děkuji za všechno. Co nevidět jsem zpátky." Snažila se, aby se jí hlas nechvěl.

        A taky doufala v to, že se opravdu co nevidět vrátí zpět, aby se všem ukázala v pravém světle. Netušila, co ji v Dorkmundu čeká.

        ,,Tak pojď. Musíme vyjet, pokud se chceme vrátit aspoň za tmy." Popostrčil ji Gabriel.

        Anabell se kolem nich rychle protáhla. ,,Nenávidím tě." Zasyčela Chereen do ucha jedovatě. 

        To bylo ovšem to poslední, co teď Chereen chtěla řešit. Anabell proto pustila z hlavy a vydala se Gabrielovi v patách do útrob kočáru.

        Posadili se na měkké sedačky naproti sobě. I přes to, že byl kočár docela velký, prostor uvnitř byl maličký, takže byla Chereen pořád příliš blízko Gabriela, než aby se dokázala pořádně uklidnit. Závěsy byly zatažené a ani jeden z nich se je nesnažil odhrnout. Kočár se zakolébal a pak se rozjel po cestě pryč od sídla rodu Croixů.

        ,,Zvládli jsme to..." Vydechl Gabriel a opřel se se zavřenýma očima o měkké sedadlo.

        ,,Jo." Udělala to samé i Chereen, ale oči nechala otevřené.

        Prohlížela si Gabrielův obličej. Tašky s nabalenými věcmi jim ležely u nohou. Chereen chvíli pozorovala jeho tmavé sčesané vlasy a ostré rysy v obličeji. Potom si konečně pořádně za celou dobu prohlédla jeho oblečení. Měl na sobě zelený dlouhý šlechtický kabát, pod ním bílou košili, zelené sladěné kalhoty a vyleštěné černé boty. V tom všem vypadal naprosto dokonale. Když opět zvedla zrak, uvědomila si, že se na ni Gabriel dívá s pobaveným výrazem ve tváři. Rychle odvrátila zrak a ve tváři okamžitě zrudla. Načapal mě, jak si ho prohlížím, posteskla si nervózně.

        ,,Doufám, že nám Murger nebo Grebeth podají nějaké informace. Vůbec nevím, co dělat nebo kde najít ubytování." Zamručel Gabriel.