THE WITCH - Love is a strong magic (2015)

8. kapitola

        Chereen nerozhodně stála před dlouhým stolem, který se vršil jídlem a pitím. V ruce držela podnos s dalšími pochoutkami, které na dnešní večer připravili jejich kuchaři. Přesně jak Swan říkal, uspořádal na počest příjezdu Gabriela oslavu pouze pro šlechtice z okolních měst jeho země. Donášení jídla a pití bylo to poslední, co se ještě dalo udělat. Chereen svým rodičům slíbila, že se zapojí do pomáhání, a proto teď podnos se specialitami pokládala na kraj stolu, kde ještě zbylo volné místo. Velký sál byl opravdu obrovský. 

        Její bratranci se podíleli na přinesení stolů, sestřenice je zdobily, zatímco ona pomáhala služebníkům a kuchařům donášet jídlo a upravovat ostatní věci. Nemohla kouzlit, protože jak sama věděla, by mohla celé tyhle přípravy zničit.

        Konečně bylo všechno hotové. Její sestřenice i bratranci byli dávno v pokojích a oblékali se do slušivého oblečení. Chereen už slyšela skřípění prvních vozů, ve kterých se vezli šlechtici a šlechtičny. Na konci velkého sálu stál Gabriel a mluvil se Swanem, který se tvářil nadšeně. Arthur po jejím boku slastně pozoroval jídla na stole.

        ,,Ať tě to ani nenapadne." Pohrozila mu Chereen prstem a lev se na ni nevinně podíval.

        Měla by honem rychle vypadnout, než se to tu začne plnit prvními příchozími. Ještě jednou zkontrolovala, jestli ze stolu jídlo nepadá a nakonec se protáhla kolem skupiny nadšeného služebnictva a vyběhla do krásné zahrady zalité paprsky zapadajícího slunce. 

        Za ty čtyři dny, co tu už Gabriel je, se toho příliš moc nestalo. Konečně za ní přestal posílat Jadeixe a začal si všímat Anabell, která se kolem něj motala ze všech dívek nejvíce. Chereen si proto mohla oddychnout a nikým nepozorována se vytratila do zadní zahrady k jedné z dalších fontán, které zahrady zkrášlovaly. Do téhle části zahrady teď nikdo chodit nebude, všichni budou nadšeně popíjet dobré víno, jíst dobré jídlo a bavit se.

        Podívala se na krásné kočáry i koně, kteří se shromažďovaly před hlavními dveřmi. Vystupovaly z nich přenádherné dámy v ještě přenádhernějších šatech a muži ve slušivých oblecích, dokonce i děti, stejně tak oblečené v krásných šatech a oblečcích.

        Chereen se na ně sice dívala s úsměvem, ale v hlavě je litovala. Ona vždycky tohle oblečení odmítala. Chodívala v loveckých věcech, které se jí líbily nejvíce a také jí nejvíce padly. Takže vlastně nikdy jako řádná šlechtična nevypadala.

        Zachmuřila se. Co bude po celou dobu dělat, s tím si poněkud lámala hlavu. Na fontáně se jí celou dobu sedět nechtělo, takže nakonec rozhodla, že se s Arthurem vydá sama do lesa. Cestu zpět by mohli najít docela v klidu. Naskočila proto na svalnatý hřbet svého čarodějnického společníka a klidně ho namířila hlavní branou ven do ulic města. Dnešní večer s Johnem neprožije, protože ten měl nějakou práci. Musela si proto vystačit sama jenom s Arthurem.

        Klusali spletitými uličkami města a halili se do jejich přítmí. Když se dostali na konec města, bylo už docela šero a les vypadal klidně a přívětivě. Namířila Arthura tam, kam ji vedl její instinkt, takže se vnořili do houštin mimo jakoukoli cestu. Arthur našlapoval docela ostražitě, ale nakonec se přeci jenom uklidnil a pokračoval dál v cestě.

        ,,Les je tak krásný, když je přítmí." Usmála se sama pro sebe Chereen a Arthur souhlasně zabručel.

        Ani nevěděla, jak dlouho šli, ale došli k malému čistému potoku, jehož voda se svíjela mezi kameny a razila si cestu mělkým dnem. Arthur se nespokojeně ohnal.