THE WITCH - Love is a strong magic (2015)

38. kapitola

        Natočila hlavu a pootevřela slepené oči.

        ,,Probírá se!" Šeptl nějaký hlas a její postel se zakývala.

        Zmateně rozevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Dívalo se na ni několik párů očí. Pokusila se posadit, ale bolest v břiše ji donutila zůstat ležet.

        ,,Nenamáhej se. Jak ti je?" To byl Gabriel.

        Nakláněl se k ní, v očích hrůzu a starost. Chereen na všechny přítomné ještě chvíli zmateně civěla, než se jí paměť a myšlenky začaly pomalu vracet. Do očí jí vyrhkly slzy, protože si uvědomila, že žije a že je zpátky. Arthur vedle ní na posteli tiše poslouchal.

        ,,G-Gabrieli..." Vydechla tiše.

        ,,Už je to v pořádku." Nad ní se naklonila hospodyně a položila jí studenou ruku na čelo. ,,Chereen, tak se jmenuješ? Byl tady lékař, prohlédl tě, když jsi byla v bezvědomí, ale zdá se, že jsi v pořádku. Dneska bys měla zůstat v posteli a nehýbat se." Dívala se na ni starýma mateřskýma očima.

        ,,Kde je..." Odkašlala si, ,,kde je ten muž, co mě sem přinesl?" Podívala se Gabrielovi do očí a vzpomněla si, že je to nyní její přítel.

        ,,Odešel. Řekl nám, že tě někdo zmlátil, že ti pomohl... A pak odešel, aniž by se na tebe přišel podívat." Zachmuřil se Gabriel mírně.

        ,,Aha..." Hlesla Chereen nejistě, ale nemohla na toho muže v kápi přestat myslet.

        Gabriel seděl vedle ní a hladil jí rameno. Přes něj se naklonil muž, který jí oznámil Cleimův příchod a podával jí nějakou sklenici.

        ,,Na, vypij to. Pomůže ti to." Pousmál se.

        Chereen si od něj sklenici vzala a hltavě se napila. Zkřivila obličej znechucením. 

        ,,Je v tom rozpuštěný prášek na utlumení bolesti." Informoval ji hospodyňčin syn dříve, než se sama mohla zeptat.

        Chereen lehce přikývla a ze všech sil se snažila nemyslet na hořkou a pronikavou chuť tekutiny, kterou do sebe dostávala. Zcela prázdnou skleničku pak podala muži zpátky.

        ,,Díky..." Hlesla těžce.

        ,,Necháme vás teď o samotě. Kdyby něco, jsme víte, kde nás hledat." Pousmál se na ně hospodyňčin manžel a vzal svoji ženu za ruku.

        Všichni čtyři, hospodský, hospodyně a jejich dva synové, vyšli z pokoje a zavřeli za sebou tiše dveře. Gabriel pomohl Chereen do přijatelnější polohy a podložil jí záda ještě i svým polštářem. Takhle mu Chereen viděla přímo do tváře a on se k ní nemusel naklánět.

        ,,Není ti špatně? Netočí se ti hlava?" Zeptal se Gabriel starostlivě.

        ,,N-Ne..." Odpověděla Chereen mírně nervózně, ale pak si vynadala, že se tak v jeho přítomnosti už cítit nemusí.

        Pořád to byl zvláštní pocit, že oni dva teď byli spolu. A to si přitom ještě před nějakou dobou jasně řekla, že s tímhle klukem nikdy nic mít nebude. Jenže čím více s ním byla, tím více ji přitahoval. A včerejší večer prožitý v jeho objetí... 

        ,,Můžeš mi říct, co tě to popadlo? Měl jsem šílený strach, když přišel Arthur a nechal mě nahlédnout do jeho myšlenek..." V jeho hlase nezazněla ani špetka zlosti.