𝐃𝐎𝐔𝐁𝐋𝐄 𝐁𝐋𝐀𝐂𝐊 ☾ ˚･ﾟ/ ❝how wonderful, how strange. to be loved by something that hates everything else.❞ / [ MARVEL ]
❝Kdo by tušil, že mnohem těžší než vyhrát ve válce je žít s jejími následky. Sama realita se obrátila vzhůru nohama, Aveng...
╔═══════════════╗ ☾ DOUBLE BLACK ☾ ╚═══════════════╝
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
VII. | Magic on a Run
TAXI CHYTILI NA ROHU HLAVNÍ ULICE. Wanda věděla, že je jen otázka času, než se jejich okolí bude hemžit agenty a bylo by hloupé snažit se jim vyhnout na nohou. Obzvláště, když se v Pařížských ulicích stále příliš nevyznala a odmítala dát Lokimu vedoucí ruku. Stačilo, že se na ni stále mírně mračil.
„Budou si myslet, že jsem tě unesl," zamručel nespokojeně, poté co za sebou zabouchl dveře taxíku. Wanda v rychlosti nadiktovala adresu řidiči, který mluvil anglicky dost pouze na to, aby rozuměl jejím instrukcím, ale nebyl schopen odposlouchávat jejich rozhovor.
„Jako by ti to snad vadilo," ušklíbla se na něj. Musela zadržet potřebu okamžitě zkontrolovat zprávy. Fury se nejspíše bude snažit celou záležitost držet v tajnosti, tak jako dosud, ale Wanda byla veřejnou osobou, ať už se jí to líbilo nebo ne. Jak dlouho mohl skutečně popírat její zmizení?
A až se o tomhle dozví Clint... byli oba už mrtví. A speciálně Loki. Nakonec, Avengers byli stále její přátelé a nehledě na důležitost jejich vlastní akce, ve chvíli kdy by se dozvěděli, že je v nebezpečí, přispěchali by jí na pomoc. Tak jak by to udělala ona.
O tom ale mohla přemýšlet později. Nyní se musela soustředit na problém vedle sebe, který si netrpělivě podupával nohou. Loki se jedním loktem opíral o sklo taxíku a druhá ruka mu klidně visela podél boků. Nepochybovala ale že je připraven zaútočit ve chvíli, kdy by mu k tomu dala důvod. Přemýšlela jestli je takhle na jehlách jenom s ní, nebo jestli je to u něj normální.
„Kdo ti ošetřil ránu?" zeptala se ho po chvíli nevinně. Pohled, který jí za to daroval byl stejně ostrý jako jeho dýky. Až si myslela, že ji neodpoví.
„Jsem bůh, hojím se rychle," řekl jí pouze a opřel si hlavu o okno. Wandiny oči tančily po jeho tváři. Pokud co jí řekl byla pravda, byl naživu jen díky tomu, že ho ani Asgardské nebe ani peklo nechtělo. To ale znamenalo, že pořád musel zemřít. Wanda polkla. Ona sama zemřela dvakrát. Poprvé, když cítila jak stovky kulek roztrhalo jejího bratra na kusy a podruhé, když Thanos luskl prsty. Ta smrt ale byla pomalá, klidná a bezbolestná. Něco jí ale říkalo, že to nebyl Lokiho případ.
Napadlo ji zeptat se, ale bylo jí jasné, že by jí nikdy neodpověděl. Ona sama by se podobné otázce také vyhnula.
„Kam jedeme?" zeptal se jí stroze po chvíli, snad cítil její táhlý pohled na kůži. Odvrátila se a pohled jí sklouzl k okýnku, za kterým se blyštila světla noční Paříže. Na tváři jí seděl bezstarostný úsměv.
„Ty potřebuješ svůj klíč a já potřebuji své kafe."
Kavárna, kterou Wanda zvolila nebyla daleko, však ani dostatečně blízko na to, aby se mohla bát, že budou dopadeni. Podle internetu také nezavírala dříve než o půlnoci, takže měli spoustu času na to si v klidu promluvit. Pokud tomu tedy tak Wanda mohla říkat.
