𝐃𝐎𝐔𝐁𝐋𝐄 𝐁𝐋𝐀𝐂𝐊 ☾ ˚･ﾟ/ ❝how wonderful, how strange. to be loved by something that hates everything else.❞ / [ MARVEL ]
❝Kdo by tušil, že mnohem těžší než vyhrát ve válce je žít s jejími následky. Sama realita se obrátila vzhůru nohama, Aveng...
╔═══════════════╗ ☾ DOUBLE BLACK ☾ ╚═══════════════╝
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
XXX. Shards of You
WANDA DOPADLA DO KOLEN A DECH SE JÍ OKAMŽITĚ ZMĚNIL V KAŠEL, JAK SE PLÍCE SNAŽILY VYPUDIT VTÍRAVOU VODU. Hrdlo jí hořelo, bylo těžké popadnout dech, přes mokré prameny, které se jí lepily na tvář. Něco horkého a lepkavého jí smáčelo prsty, pohled se nedokázal usadit na jednom bodě. Několikrát dlouze stiskla víčka k sobě ve snaze zahnat přicházející nevolnost, ale její mysl stále tepala vjemy z posledních vteřin. Ozvěna lámání kostí, bušících srdcí, které už nikdy bušit nebudou, poslední nádechy přerušené bolestí.
"Co jsem to udělala..." šeptla a ani si neuvědomila jak se jí třepe hlas. Jednpu rukou se zapřela do země, druhou si zakryla ústa, její nohy najednou chabé, snad vlivem krvavých pramínků stékajících jí po zádech.
"Hej, hej," slyšela někoho konejšivě šeptnout a v druhou chvíli tu byly ruce na její tváři odhrnujíc neposedné vlasy na stranu, aby jí bylo více vidět do obličeje. Stále popadala dech, když se její oči setkaly s těmi boha neplechy.
"Dýchej, dýchej." Nebýt toho rozkazu - nebo snad prosby? - Wanda by možná zapomněla, na ten tlak v hrdle, na sípání na jejím hlase. Poslechla ho, jeden nádech za druhým, následovaný kašlem, dokud nebyla dostatečně při smyslech, na to by aby ucítila palčivou bolest v zádech pokaždé, když se pokusila pohnout, jak se jí střepy skla zaryly ještě hlouběji do masa.
Instinktivně vyrazila rukou nahoru, šmátrajíc po zničeném mase, bolestivý vzlyk rvoucí se jí na jazyk. Zkousla si ho tak silně, dokud necítila kovovou pachuť krve na rtech, ale její dech to nezklidnilo, ani bušící srdce.
"Hej, Maximovová, zůstaň se mnou," zkusil znovu Loki a ona jen koutkem oka vnímala, jak z rukávu vytáhl dýku a použil ji k rozříznutí jejího kabátu. S precizností a opatrností člověka, který jednal s nebezpečným zvířetem, jí stáhl látku z ramen. Odhodil ji stranou a když na ruce zakolísala, podržel ji za ramena, aby jí uklidnil. Wanda přitom stále tiskla víčka pevně k sobě, plná emocí, které nepatřily jí.
"Musím to sundat, abych viděl rány, ano?" vysvětlil pomalu, jeho prsty už připravené na lemu její košile, jako by se ptal na svolení. A Wanda stále topící se v nolesti nezvládla než potřást hlavou. Skoro si přála, aby jí nechal dusit. Byla by to rychlejší smrt.
Loki jí rozdělal košili, a rozřízl rukávy, které se jí obojím krví a vodou lepily na kůži. Nemohla vidět výraz na jeho tváři, když tak učinil, ale bylo jí to jedno. Tenhle otupující stav jí začínal zatínat svaly hněvem nad jí samotnou, což však způsobilo jen více bolesti. Rukou zašátrala v prázdnotě a zachytila se až bohova předloktí. Loki se zastavil v pohybu a ona svůj stisk ještě posílila.
