𝐃𝐎𝐔𝐁𝐋𝐄 𝐁𝐋𝐀𝐂𝐊 ☾ ˚･ﾟ/ ❝how wonderful, how strange. to be loved by something that hates everything else.❞ / [ MARVEL ]
❝Kdo by tušil, že mnohem těžší než vyhrát ve válce je žít s jejími následky. Sama realita se obrátila vzhůru nohama, Aveng...
╔═══════════════╗ ☾ DOUBLE BLACK ☾ ╚═══════════════╝
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
XI. | Asgardian Roadtrip
„JAK TO VLASTNĚ FUNGUJE?" zeptala se Wanda Lokiho, poté co se jejich vlak poprvé rozjel. Bůh neplechy původně z představy cestování v tom podivném úzkém vozidle nebyl zrovna nadšený, ale jeho přemisťování nebylo dostatečně silné na to, aby je přeneslo přes polovinu Evropy a do letadla by se bez prokázání totožnosti nedostali. Nebo Loki alespoň ne. Až Wanda litovala, že si přeci jenom nevzala quinjet, jak jí Clint nabízel.
„Hm?" zeptal se jí Loki a na krátký okamžik k ní zvedl pohled od své knihy. Bůh neplechy se jednou nohou opíral o zbytek sedačky v kupé, druhá mu volně visela dolů. Prsty mu tančily v černých vlasech a Wanda si nebyla jistá, jestli jeho schopnost číst po jejím boku byla známka toho, že si na ni zvykl, nebo se ji jen snažil ignorovat.
Tak či onak to bylo ale nejblíže ke smíření, co s ním zatím docílila.
„Můžeš se přeměnit v kohokoliv?" zajímala se, hlavu natočenou na bok, „Je to nějaké kouzlo? Nebo iluze-"
„Skutečně nemáš nic lepšího na práci?" zeptal se jí nevzrušeně a daroval jí pohled, za který by se bývala i cítila vinně, kdyby to nebyl on. Wanda si hlasitě povzdechla a na svém místě si poposedla. Vlak, který vybrala nebyl zrovna noční, ale díky první třídě měli jak dostatek prostoru, tak jistotu, že je nikdo nebude rušit. Přesto měla Wanda pocit, že je pro ně jedno kupé příliš malé. Až děkovala svému o pár hodin mladšímu já, že raději nezvolilo cestu autem. Nemyslela si, že by tolik hodin vedle boha neplechy zvládla.
„Spálil jsi mi jedinou knihu, kterou jsem si přibalila."
„Stále můžeš hledět do té své svítící tabulky, stejně jako ostatní smrtelníci," poradil jí a v jeho hlase byl slyšet úšklebek. I když v Lokiho případě bylo těžké najít chvíli, kdy by se jí nevysmíval.
„Není to stejné."
„Jistěže není," potřásl hlavou Loki a olízl si prsty, aby převrátil na další stránku. Wanda se na něj nespokojeně zadívala. Moc dobře ho viděla na nádraží knihu vytáhnout z jednoho krámku. Bývala by ho pokárala, ale na druhou stranu, už tak to byl válečný zločinec, nebylo to jako by mu mohli zhoršit trest pro krádež jediné knihy.
„Noták," nenechala se odradit, „Teď jsme spojenci, měla bych vědět čeho jsi schopen."
„Abys to proti mě mohla zneužít až prach slehne?" navrhnul s takovou lehkostí až to Wandu mírně znepokojilo. Zradila a lhala mnohokrát, však stále o tom nemohla mluvit tak klidně a volně jako on. I když hádala, že to je úděl boha falše. Trpce se uchechtla a zády se opřela o okno vlaku.
