𝐃𝐎𝐔𝐁𝐋𝐄 𝐁𝐋𝐀𝐂𝐊 ☾ ˚･ﾟ/ ❝how wonderful, how strange. to be loved by something that hates everything else.❞ / [ MARVEL ]
❝Kdo by tušil, že mnohem těžší než vyhrát ve válce je žít s jejími následky. Sama realita se obrátila vzhůru nohama, Aveng...
╔═══════════════╗ ☾ DOUBLE BLACK ☾ ╚═══════════════╝
К сожалению, это изображение не соответствует нашим правилам. Чтобы продолжить публикацию, пожалуйста, удалите изображение или загрузите другое.
XVIII. Stalker, Savior, Spy
WANDA SEM PŘIŠLA LOKIHO ZACHRÁNIT, ALE V TU CHVÍLI BY HO MOHLA ZABÍT.
Bůh neplechy byl zpět ve svém Asgardském oblečení - za normálních okolností by se tomu podivila, ale nyní měla pohled pouze pro jeho tvář - vlasy měl zčesané dozadu, ale co bylo důležitější: byl úplně v pořádku. Jeho kůže byla sice bledá, ale ne o tolik než normálně, v očích se mu pobaveně jiskřilo a ruce i nohy měl volné. Vlastně na to, že když ho viděla naposledy tak líbal podlahu a žilami mu proudila elektřina vypadal až příliš dobře. Wanda se rozhlédla kolem sebe, jako by čekala že se každou chvíli z dveří vyřítí agenti a opět ho srazí k zemi.
Nic z toho se ale nestalo.
A on se jí smál.
"Měla si vidět svůj obličej!"
Wanda nejdříve přistoupila blíže, aby se ujistila, že je v pořádku, ale ta slova ochladila jeho tvář. Její srdce stále rychle bilo, stále bylo těžké dýchat, však zoufalství z toho sledovat jak ho rozebírají na kusy se měnilo ve hněv. Ona riskovala všechno, aby se sem dostala, postavila se Strangovi - a to všechno protože si myslela, že je v nebezpečí. Protože si myslela, že trpí.
Že ho ničí stejným způsobem, jako zničili jí. Jako zničili jejího bratra.
A on se jí smál.
Wanda si nikdy nepotrpěla na fyzické násilí. Přesto tu bylo něco uklidňujícího na mlaskavém zvuku, když se její pěst setkala s Lokiho tváří.
"Ty si myslíš, že je tohle vtipné!?" Wanda netušila kde se v ní vzal ten ostrý tón. Věděla pouze jen, že v jednu chvíli stála před tím sklem a připadala si jako malá holka, které vzali všechno a v tu druhou se skláněla nad bohem neplechy, kterým měl všechno- který nikdy nemusel- Wanda pevně sevřela látku jeho košile v ruce a přitáhla si ho blíže, "Že je tohle nějaká zatracená hra?! Ty- ty nemáš nejmenší tušení jaké to je být na tom stole. Jaké to je sledovat, jak pitvají zaživa lidi na kterých ti záleží. Ty- jak se opovažuješ-"
Wandě docházel dech, trpké slzy se skrývaly pod purpurem, který se jí nalil do očí. Energie se jí opírala do zrzavých vlasů, magie jí stékala po kůži a když se nadechla, místnost se nadechla s ní. Leckoho by tento pohled poslal do kolen, ale boha neplechy pouze umlčel - snad překvapen, že ho doopravdy uhodila. Tvář mu zvážněla.
Už se napřahovala, jako by ho snad chtěla uhodit znovu, ale dříve než mohla, Loki sevřel její zápěstí. Bez větších obtíží se jí vyprostil a prudce jí přirazil ke kamené zdi za ní tak silně až její čelist klapla. Zalapala po dechu a automaticky vyrazila loktem vůči jeho tváři, ale bůh neplechy jí držel ruce pevně přilepené na zdi. Pokusila se mu vymanit, ale jeho stisk byl skoro stejně silný, jako její hněv.
