Bodyguard | 1D

Part 11

Myslím, že nám bylo souzeno se poznat. Bylo nám souzeno stát se kamarády. Nebo nám je souzeno být něco víc? Chtěla by tohle Katie?

Rychle sám sebe v duchu opět profackuji nad svými myšlenkami. Ani nevím proč mě to vůbec napadlo. ,Víš. Jenom si to nechceš přiznat.' ozve se mi v hlavě ten otravný hlásek. V duchu si vlepím dalších pár facek, abych na to už nemyslel a dál se věnuji tomu příjemnému pocitu, který mi způsobila Katie, když si začala hrát s mými vlasy.

Najednou však svou ruku stáhne pryč z mých vlasů. Aniž bych si uvědomil co dělám, nespokojeně zavrčím a chci si její ruky přitáhnout zpátky, ale vím, že kdybych se hnul, dal bych jasně najevo, že jsem vzhůru a Katie by mohla být naštvaná. Což nechci.

Když ucítím její dotyk na svém rameni nenápadně se pousměji. ,,Nialle. Nialle vstávej." lehce semnou zatřese. To má být jako probuzení? Dělám, že to nevnímám a dál "spím".

Věřím, že přijdeš na lepší způsob probuzení, Katie. Jen namáhej tu svou pěknou hlavinku. Ježiš Nialle, co to zase meleš? Co to s tebou je?

Katie se mě ještě párkrát pokusí vzbudit tím, že semnou třásla, ale já odmítám, aby mě takhle probudila. Chci hezčí probuzení a vím, že ty nějaké vymyslíš, Katie. Přijdeš na lepší způsob jak mě probudit.

Než se naději, Katie svou ruku opatrně položí na mou tvář a něžně mě po ní pohladí. ,,Nialle. Vstávej, zlato." To je moje holka. Tohle probuzení se mi líbí daleko více. I když se opravdu snažím, aby se to nestalo, na rtech se mi objeví spokojený úsměv. Tak teď už se musím "probudit", nebo to bude příliš nápadné.

Trochu se protáhnu a pomalu, aby to vypadalo, že si musím zvyknout na denní světlo, začnu otvírat oči. Jakmile je otevřu úplně, můj pohled padne na Katie a já se musím uculit. ,,Dobré ráno." Vyzvednu se na rukou a povytáhnu se do sedu, přičemž se opřu o opěrku gauče.

Katie mi úsměv opětuje. ,,Dobré." Její hlas zní tak čistě. Nevinně.

Naše oči se střetnou. Snažím se oční kontakt udržet co nejdéle. Zabodávám své oči do těch jejích a doufám, že to s ní aspoň něco dělá. Většinou, když tohle udělám, holky mi okamžitě propadnou. Proč vlastně chci, aby mi Katie propadla?

V hlavě se mi opět ozve ten otravný hlásek. ,Ty víš proč.'

Aniž bych si to uvědomoval...sám se v jejích očí začnu ztrácet. Zelená barva, co v očích má mi tolik připomíná svobodu. Její oči jsou jako dva blyštivé smaragdy, které upoutají vaši pozornost jenom o ně náhodou zavadíte pohledem. Dokázali byste se do nich koukat věčnost, až by jste z toho zešíleli. Je to jakoby vás přímo prosily o to, aby jste se do nich podívali a utonuli v jejich kráse.

Tak strašně rád bych se nekonečně dlouho topil v jejích očích. Tak strašně bych chtěl, aby její oči bylo první, co po probuzení uvidím.

Sakra Nialle, co to zase meleš?! V duchu se profackuji a dál chci hledět do jejích očí, ale tuhle nádhernou chvilku Katie přeruší a odtrhne ode mne svůj zrak. Trochu zklamaně na ni pohlédnu, ale to mě hned přejde, když uvidím pro co se Katie natahuje.

,,Udělala jsem nám snídani." pyšně se usměje.

Rozzáří se mi oči. Nenápadně svou ruku položím na její záda a něžně ji po nich pohladím. ,,O můj bože, ty jsi úžasná, Katie." vydechnu. Katie se natáhne pro tác a položí mi ho do klína, abych nemusel vstávat. Je úžasná...

Z tácu si vezme jeden z hrnků a odloží si ho na stolek vedle sebe. Oba se natáhneme pro palačinky a začneme si je mazat nutellou. Neubráním se vzpomínce, jak jsme po sobě stříkali šlehačku a musím se uchechtnout.

Nasnídáme se v tichosti. Pouze po sobě házíme vtipné úšklebky, přičemž ten druhý vyprskne smíchy.

Když dojíme, odložíme prázdné hrnečky a talíře zpátky na tác. Katie z ničeho nic vstane a beze slova si to zamíří do koupelny. Chvíli zmateně koukám na místo, kde její záda zmizela ve dveřích od koupelny, ale nakonec se rozhodnu vydat se za ní.

Zastavím se ve dveřích koupelny a opřu se o rám. Pobaveně sleduji to, co se přede mnou odehrává.

,,Ale to je moje voňavka, Katie." zasměji se a pomalu přejdu k brunetce, která si na sebe s úsměvem stříká mou voňavku. Katie přikývne. ,,Já vím. Ale ona tak hezky voní." zasněně ji na sebe stříkne a se spokojeným úsměvem si k ní opět přičichne.

Se smíchem k ní dojdu a na tváři se mi zračí šibalský úšklebek. Jestliže si Katie myslí, že moje voňavka hezky voní, musí si to stejné myslet i o mě, protože ji používám. ,,Uvědomuješ si, že jsi teď v podstatě řekla, že hezky voním." šibalsky mi zacukají koutky.

Přejdu až úplně ke Katie a stoupnu si za těsně ní. Naše těla od sebe dělí milimetry. Nevadí mi u Katie stát takhle blízko. Je to příjemný pocit.

Katie se na mě s hravým úsměvem otočí. ,,Řekla jsem, že tvoje voňavka voní, ne ty, Horane." zašklebí se a otočí se čelem ke mně. Při té příležitosti se k ní ještě více přiblížím. Líbí se mi ji takhle znervózňovat.

Katie sebou zprvu vyděšeně cukne. Asi nečekala, že u ní budu stát tak blízko. Natiskne se více na umyvadlo a jeho okraj pevně sevře v dlaních.

,,Ano, ale jelikož tu voňavku používám, tak jsi řekla i o mně, že hezky voním. A to nezapřeš, Katie." ušklíbnu se. Její roztřesený dech se pomalu začne vracet do normálu a z Katie se zase začne stávat ta potvůrka, která vás dohání k šílenství.

Věnuje mi jeden ze svých rošťáckých úsměvů a opět se ke mně otočí zády. Zadívá se na svůj odraz v zrcadle a začne se upravovat. ,,Sni dál, Horane." Zacukají mi koutky.

Chvíli v tichosti pozoruji, jak se v zrcadle upravuje, ale pak mou pozornost upoutá spíše melodie, kterou si pobrukuje. Nechám se jejími tóny unášet. Zní to jako: ,,Doo-doo, doo-doo-doo-doo. Doo-doo, doo-doo-doo-doo." Je to opravdu nádherná melodie. Chtěl bych vědět, odkud ji Katie zná, protože já ji ještě nikdy předtím neslyšel.

Nenápadně Katie něžně pohladím dvěma prsty po holé paži. Nevšímá si toho a dál studuje svůj odraz v zrcadle, při čemž si s úsměvem pobrukuje onu melodii. ,,Co je to za melodii?" zvědavě nadzvednu obočí a věnuji jí jeden ze svých upřímných úsměvů.

Katie z ničeho nic ztuhne. Zaraženě na mě hledí přes odraz zrcadla a chvilku ze sebe nevydá ani hlásku. ,,U-Už musím j-jít." špitne, pohotově se vymaní z mé blízké vzdálenosti a rychlostí světla opustí můj pokoj.

Zmateně se otočím na dveře, kterými před chvíli prosvištěla jako neřízená střela. Řekl jsem něco?