Bodyguard | 1D

Part 10

Hlasitě zakleju a dál se snažím na tác dosáhnout. Už to chci vzdát, když se mi okolo pasu obmotají dvě ruce a zezadu ke mně někdo přistoupí. ,,Nepotřebuješ pomoct?" zašeptá mi někdo těsně vedle ucha.

Polekaně sebou trhnu a prudce se otočím. Zayn se na mě culí s tím jeho potutelným úšklebkem a své ruce tiskne čím dál tím více na mé boky. Ani jsem ho neslyšela přijít. Je jako duch.

Jeho chování mě dost znervózňuje. Vlastně celá jeho přítomnost.

Stačí chvilka a já se ztratím v jeho tmavých očích. ,,J-já, no...mohl by jsi mi ten tác podat, prosím?" stydlivě sklopím zrak a začnu se červenat.

Zayn se uchechtne a lišácky mu zacukají koutky. Pustí moje boky a aniž by se musel nějak natahovat sáhl pro tác, který mi následně podal. ,,Děkuju." rychle si ho od něj převezmu a otočím se zpátky k lince, kde na tác začnu skládat snídani pro sebe a Nialla.

Zaynovi ruce se mi opět obmotají okolo pasu a já ještě víc znervózním. Proč tohle dělá? Hraje si semnou?

Snažím se jeho doteky ignorovat, ale jde to pouze stěží. Neříkám však, že se mi nelíbí co dělá, jen se znovu nechci zamilovat do toho nepravého. Znovu už ne...

Popadnu tác se snídaní a otočím se k odchodu. Zayn mi však zaterasí cestu s jeho typickým sváděcím pohledem. ,,Kam jdeš?" zeptá se mě s hravým úšklebkem. Hlasitě polknu a pevněji sevřu tác v rukou. ,,Za Niallem." pípnu. Zaynův pohled ztvrdne. Stále si však snaží zachovat pro něj typický úšklebek.

Propálí mě pohledem až se musím nenápadně ošít. Nemám ráda, když na mě někdo zírá. Ať je to kdokoliv. Nevím co mě to napadne, ale zvednu pohled k Zaynovi a zahledím se mu do čokoládových očí.

Jeho tmavé oči se mi zarývají do těch mých. Hravě mu v těch jeho tmavých uhlíkách jiskří a já mám zvláštní pocit po celém těle. Co se to semnou děje?

Nervózně přešlápnu z nohy na nohu, čehož si Zayn zřejmě všimne. Jeho pohled zjemní a ustoupí mi z cesty. ,,Tak běž," pokyne hlavou ke schodům.
,,ať Niall nečeká." Neřekne to zrovna nadšeně, ale to mi nezabrání v tom ho poslechnout a s tichým ,,Děkuju..." se okolo něj prosmýknout. S tácem v rukou pospíchám ke schodům. Celou cestu však na sobě cítím Zaynovo pohled. Jsou dvě možnosti, buď se kouká na moje záda, nebo na můj zadek. Hádejte co je asi správně.

Když konečně dojdu ke svému pokoji, potichu otevřu dveře, abych Nialla nevzbudila. Jak jsem předpokládala, stále spal a to i ve stejné pozici. Co nejtišeji za sebou zavřu dveře a pomalu, aby mi něco z tácu nespadlo, se vydám ke gauči, na kterém Niall spí.

Tác s jídlem opatrně položím na menší stolek před gaučem a přisednu si k Niallovi. Možná bych na tohle neměla myslet, ale on je tak zatraceně roztomilý. Zkousnu si dolní ret a tak jako předtím Niallovi prsty prohrábnu vlasy. Spokojeně něco zamumlá a více se natiskne na mou ruku. Nad tím se pousměji a chvíli ho pouze drbám ve vlasech.

Vzpomenu si, že jsem mu vlastně přinesla snídani a tak vytáhnu ruku z jeho vlasů, nad čímž nespokojeně zavrčí u čehož vypadá jako malé dítě. Jak roztomilé. Sama pro sebe se usměji.

Něžně chytnu Nialla za rameno a trochu s ním zatřesu. ,,Nialle. Nialle vstávej." Ani to s ním nehne. Zkusím to ještě párkrát, ale nic. Zkusím to tedy jinak.

Opatrně mu položím ruku na tvář a něžně ho po ní pohladím. ,,Nialle. Vstávej, zlato. " Ani se nepozastavím nad tím, jak jsem mu právě řekla. ,Zlato' říkám skoro každému. Je to takový můj zlozvyk.

Mému spáčovi se na rtech rozlije spokojený úsměv, trochu se protáhne a pomalu, aby si zvykl na denní světlo, začne otevírat své modré oči.

Jakmile je otevře úplně a jeho pohled padne na mě, zaculí se. ,,Dobré ráno." Vyzvedne se na rukou a povytáhne se do sedu, přičemž se opře o opěrku gauče. ,,Dobré" opětuji mu úsměv.

Jeho oči se střetnou s těmi mými. Aniž bych si to uvědomovala, pomalu, ale jistě se začnu topit v těch čirých oceánech plných blýskavých pokladů a neodhalených tajemství.

Proč se na mě všichni tak dívají? Nejdřív Zayn a teď Niall. Jakoby mě jejich pohledy nutili, topit se v jejich očích.

Nad svou myšlenkou jen zavrtím hlavou a tím se vrátím zpět do reality. Odtrhnu pohled od Nialla a obrátím se na tác s palačinkami a horkou čokoládou, který jsem přinesla.

,,Udělala jsem nám snídani." pyšně se usměji. Niallovi se rozzáří oči a nenápadně svou ruku položí na moje záda. ,,O můj bože, ty jsi úžasná, Katie." vydechne. Natáhnu se pro tác a položím mu ho do klína, aby nemusel vstávat. Z tácu si vezmu svojí horkou čokoládu a namažu si jednu palačinku nutellou.

Niall's view (dřív)

Pomalu začnu otevírat oči. Chvíli si však musím zvyknout na denní světlo. Unaveně se protáhnu a rozhlédnu po místnosti. Jsem u Katie, pokud si dobře pamatuji. Rychlostí blesku se otočím k její posteli. Není tam. Třeba si jen šla pro pití, nebo se najíst, co já vím.

Jsem moc líný na to, se zvednout a tak jen ležím, pohled upřený na sklopenou fotku na menším stolečku před gaučem, na kterém ležím. Zajímalo by mě proč je sklopená, Katie se sem nastěhovala ani ne před dvěma dny a od té doby byla pouze s námi. Nemohla se s nikým pohádat. Možná tak přes telefon, ale co já vím. Mohla se s tím, člověkem pohádat ještě než přijela, nebo už v minulosti.

Má zvědavost vzrůstá a já si prostě nemůžu pomoct. Jedním pohybem se natáhnu pro onu fotku a přitáhnu si ji k sobě. Možná bych to neměl dělat, akorát tak narušuju její soukromí, ale já si prostě nemůžu pomoct. Musím vědět co nebo kdo je na té fotce.

Nejistě rámeček otočím a pohlédnu na fotku. Je na ní nějaký kluk, který se líbá s nějakou holkou. Řekl bych, že ten kluk je tak nějak stejně starý jako já. Světle hnědé vlasy má vyčesané nahoru a v zelených očí se mu třpytí hravé jiskry. Jeho výška by odpovídala té mé a má docela vypracované tělo. Stojí někde v parku u jezera a-