Dvůr perníčků a kakaa | TOG & ACOTAR ✅

✦ Třiadvacáté okénko ✦

Jako první se zvedl Azriel. Neváhal ani vteřinku a poněkud hbitým krokem vyrazil směrem ke vstupním dveřím. Feyre si myslela, že se jednalo pouze o sousedy, kteří jim rozhodli popřát pěkné svátky, ale když se v útulném obýváků zjevila postava tmavovlasé víly, strnula. Pohled do přísných a odměřených očí ji pálil.

Nesta na ni upřeně zírala, v rukou svírajíc několik dárkových tašek. Tvářila se stejně chladně a ostře jako čepel meče. Přejížděla zrakem po místnosti jako by si měřila každého přítomného a přemýšlela, jak jej zbaví života. Feyre jen marně hledala slova, jimiž by celou situaci rozsekla.

Řeči se ujala Amren, která s Nestou jako jediná komunikovala. Pozdravila ji a nabídla jí místo u stolu společně s vínem, co však žena odmítla. Její sestra nikdy nepila. Rozhodně ne o svátcích.

Mimo Feyre na Nestu upírala oči také Elain, jež se poprvé za celý večer odlepila ze svého místa a otevřela ústa: „Věděla jsem, že přijdeš." Její hlas byl prázdný jako vždy. Připomínal meluzínu, která se prohnala domem za zimní bouře.

Nesta se masky lhostejnosti nepustila.

„Taky tě ráda vidím, sestro."

Feyre byla jako trní. Netušila, co by měla Nestě říct, aby nezpůsobila něco, co rozhodně nechtěla, a tak se jen usmála. Popadla dárek, který pro svou sestru koupila a společně s ní zamířila ke stolu, aby jej ženě předala. Nebyla překvapená, když krabici neotevřela. Více ji překvapila následující slova: „Je mi to líto, Feyre."