Dvůr perníčků a kakaa | TOG & ACOTAR ✅

✦ Třinácté okénko ✦

Když se objevil první sníh, Feyre div nevyskočila z domu oknem. Přilepená k okenní tabuli zírala na obrovské sněhové vločky snášející se k zemi a zcela ignorovala Rhysovi remcání v pozadí. Vladař roztažený ve velké posteli byl jen zpola zahalený přikrývkou, která sotva dokázala zakrýt jeho rozložité tělo. Culil se. Jeho žena podobně jako on na sobě měla jen tenký spací oblečení, v němž prosvítal každičký kousek její nádherné kůže.

„Děláš jakobys viděla sníh poprvé,"rýpl do ní, když se k němu obrátila s nadšeným výrazem vepsaným ve tváři.

„Fakt mi musíš všechno zkazit, že jo?" odsekla Feyre rozmrzele. Jeho slova smazala radost z jejího obličeje, kde se nyní usadila škodolibá nálada. Užívala si možnost svého muže pořádně poškádlit, a proto předstírala, že se jí popíchnutí dotklo mnohem víc, než tomu bylo ve skutečnosti.

Vladař se zvonivě zasmál až se mu v očích roztančila fialová světla: „Od toho tady máme Cassiana. Já celou situaci pouze vylepšuji."

„Ty svému škodolibému záměru říkáš vylepšení?" pokračovala v jejich obvyklé ranní hře žena. Založila si ruce na hrudi a věnovala Rhysandovi prozíravý pohled, v němž se nacházelo možná až příliš pobavení.

„Ovšem. Moje poznámky jen vylepšují vaše jinak bezvýznamné životy," řekl s přehnanou sebedůvěrou.

Samozřejmě, že na tobě se toho už moc vylepšit nedá, má drahá Feyre.

„Přestaň se mi cpát do hlavy! To neumíš klepat?" zavrčela na něj, když ve své mysli uslyšela jeho sametový hlas. Nesnášela to. Mentální spojení bylo jistým způsobem romantické, ale postupem času se měnilo v úchylné špehování.

Rhysand se jen uculil. „Bylo otevřeno."

Bez dalších okolků zvedla Feyre své štíty a Rhysanda ze hlavy vyhnala. Vykázala ho pryč jako zbitého psa, který se svému pánovi plazil k nohám. To bylo možná až moc přísné.

„Slíbil si, že mě nebudeš špehovat. Doufám, že se nesnažíš zjistit, co pro tebe mám ke Slunovratu nebo..."

„Nene! O to mi nejde. Opravdu ne. Možná jsem jen chtěl vědět, co by si moje nejdražší vladařka přála," skočil jí Rhys do řeči okázale.

Feyre se posadila vedle něj na postel, ač se nenechala zlákat na další romantické hrátky. Místo toho jej zpražila pohledem jako malého kluka. „To je švindlování, pane vladaři."

„Možná," pozvedl koutky a přitáhl si ji k sobě, „ale nikdo mi jej nezakázal."