Dvůr perníčků a kakaa | TOG & ACOTAR ✅

✦ Devatenácté okénko ✦

„A teď přišel čas na písničku!" zvolal Cassian, když se celé osazenstvo posadilo ke stolu. Chystal se začít zpívat, ale Rhysand jej slušně usměrnil, aby si to nechal na později. Feyre s ním souhlasila a skrze jejich vnitřní pouto mu poslala úsměv.

„Tak sfoukni svíčky, má nejdražší vladařko!" pobídl svou ženu vladař, když před ní Mor položila nádherný narozeninový dort, který se ale vůbec nehodil ke sváteční atmosféře.

Feyre se uculila. Vrhla zrak na svou sestru Elain, jež se schovávala za volný svetr. Na Nestu raději nemyslela, aby si nezkazila večer, ale Elain věnovala drobné pousmání, co bylo opětováno. Přála si, aby se všechny tři sjednotily. Přála si, aby v jejím životě zavládl klid a aby se už nikdy nemusela o své blízké strachovat.

Vzpomínka na jejich život těsně před tím, než se dostali do Prythianu a než se její život obrátil naruby. Nebyly to hezké chvíle, ale i ty hrály důležitou roli v utváření toho, kým dneska Feyre byla. Našla si manžela, stala se vladařkou a zachránila nejspíš i svět. Nic z toho by nedokázala, kdyby po jejím boku nestály tyhle všechny bytosti, jež nyní seděly kolem ní.

„Děkuju," řekla, když se nadechla, aby sfoukla tu spoustu svíček na svém dortu a zavřela oči. Pocit tepla se rozlil celým jejím tělem.

Jakmile zase víčka rozevřela, spatřila před sebou usměvavé tváře, které jí tlesklaly. Všichni tihle lidi by pro ní obětovali život, kdyby na to přišlo a ona pro ně také. Byli její přátelé - ne, byli její rodinou.