Dvůr perníčků a kakaa | TOG & ACOTAR ✅

❆ První okénko ❆

Jako každou zimu se i tentokrát blížily oslavy příchodu lásky do jejich světa. Každý rok si lid Erileyi připomínal narození prvorozeného syna Velké bohyně, který z jejich zemí vyhnal zlo ze světa, jež se skrýval za branami Sudby,  a vnesl do srdcí obyvatel novou naději. Svátky Yule patřily mezi nejoblíbenější svátky vůbec. Lidé si vyměňovaly dárky, pořádaly velké plesy a krajinu kolem přikryla sněhová peřina. 

Aelin blížící se oslavy vyhlížela s nedočkavostí. Od té doby, co se stala královnou a její přátelé se rozprchli do všech koutů světa, neměla moc příležitostí své blízké vídat, ale nyní se konečně naskytla šance, kdy všichni mohli být zase pohromadě. Královna Terrasenu se totiž rozhodla všechny známé sezvat na velký maškarní ples. 

Viděla v tom jistou spojitost s plesem, jehož se účastnila krátce po tom, co ji zesnulý král Adralanu nechal vytáhnout ze solných dolů a dal jí šanci bojovat o svůj život. Neměla na tu událost zrovna příjemné vzpomínky, neboť tehdy ani pořádně netušila, co s ní bude a zda se dožije dalšího rána, ale nyní, když zlo bylo poraženo, mohlo být vše úplně jinak. 

Uplynul už týden od doby, kdy odeslala pozvánky, a zatím nepřicházela žádná odpověď. Nedočkavostí pořádně ani nespala. I v této chvíli, kdy ležel natažená na lenošce se zlatými vlasy přehozenými přes opěrku, netrpělivě vyhlížela Jeřába a doufala, že jí přinese dobré zprávy. 

Jako by jí snad její manžel četl myšlenky. Dveře do místnosti s velkým krbem, v němž hořel oheň, jež svou magií udržovala, se otevřely a v nich se objevil vysoký vílí muž. Dlouhé bílé vlasy zpola zakrývaly potetovanou tvář. Aelin se ušklíbla, když si všimla jeho hravého výrazu. Jeřáb patrně zaznamenal, že na sobě měla jen lehký župan. 

„Jsi si opravdu jistá, zda to chceš vědět?" usmál se vílí muž. V jeho zelených očích se promítl záblesk škodolibosti. 

„No, tak mi to řekni! Víš, že se nemůžu dočkat!" ohradila se podrážděně. Kdykoliv jindy by jeho škádlení přešla, ale nyní, když zvědavostí ani nedýchala, byla jen kousíček od toho, aby Jeřábovi ukázala, že i ona měla ostré tesáky. 

Vílí muž se zasmál: „Tak dobře, ale nejdřív..."

„Jeřábe, já tě varuju..."

„No, jo. Všichni přijedou, Aelin. Jako bys to nečekala," oznámil její manžel suše. Žena ani na chvíli neváhala a nevídanou rychlostí vyskočila ze svého místa, aby Jeřába objala. Zabořila hlavu do jeho široké hrdi a vdechla vůni borovic. Měla radost. Opravdu velkou radost. 

Snažila skrýt své dětinské nadšení, ale to nebylo tak snadné. Kdo by v této situaci neskákal dva metry do vzduchu? Uvidí své přátele! Všechny pohromadě. 

„Musíme se dát do příprav," řekla, když se na chvíli odtáhla. Paže však stále nechávala omotané kolem jeho pasu, stejně tak jako on kolem toho jejího. 

„Nikam nespěchej," zašeptal a přitáhl si ji blíž, „nejdříve tu máme jiné povinnosti." 

Cítila jeho dech na svém obličeji. Nemohla odolat jeho svůdnému hlasu a pevným rukám přejíždějících po zádech. Usmála se. Opravdu tady měli ještě další povinnosti, které jako manželka musela splnit, a to bez okolků.