Dvůr perníčků a kakaa | TOG & ACOTAR ✅

✦ Sedmnácté okénko ✦

Když se s Mor rozloučily, Feyre s taškami plnými zbývajících dárků spěchala zasněženými ulicemi domů. Vyhřátý domek na ni čekal za dalším rohem. Neskutečně se těšila, až se sebe svlékne vrstvy oblečení a až se zachumlá do měkké deky. Zbývalo ještě pár hodin do západu slunce a tedy i do večeře, což znamenalo, že si mohla na chvilku vychutnat sváteční klid.

Jakmile vzala za zmrzlou kliku, kterou cítila i přes rukavice, setřásla ze sebe pocit zimy. Zbytky sněhu se roztekly, když ji teplo přivítalo ve své náruči. Feyre nezahálela a spěšně s dárky zmizela v další patře, kde svůj cenný nákup skryla pod postel. Zabalit je mohla později. Teď potřebovala jen rozmrznout a trochu si odpočinout u velkého krbu.

Sešla proto zpět do suterénu, kde se o ní Nuala, jejich věrná služebná, postarala. Donesla jí teplý čaj a přichystala drobné občerstvení, jímž se mohla vladařka odměnit. Bylo tu opravdu příjemně. Se skicákem, který cestou popadla, uvelebená na velké pohovce, se cítila nadmíru spokojená. Konečně si mohla dopřát sváteční pohodu, na niž nikdy nezanevřela.

Už jsi doma? Ozval se v její hlavě Rhysův hlas.

Ano, kdy přijdeš?

Ještě tu něco zařizuji. Brzy však dorazím.

Poslala mu úsměv.

S Rhysem pryč byl celý dům jen pro ni. Nemusela se strachovat, že by ji kdokoliv v jejím rozjímání vyrušil. Možná leda by se přihnal někdo z jejích přátel, ale o tom pochybovala vzhledem k tomu, že všichni jistě připravovali dárky. Mohla si to tedy pořádně užít.